Černá perla - 14. kapitola - Rozhodnutí

18. října 2013 v 15:46 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola čtrnáctá

Rozhodnutí

Tess podruhé vyprázdnila svůj toulec. Všechny šípy skončily zabodané v zářezech označujících střed terče. Vězely v kmenech stromů. Teressa si vyrobila provizorní terče tak, že vyryla do kůry značky, do nichž se následně trefovala. Svižnou chůzí obešla kmeny a vytahala všechny šípy. Pak se vrátila na místo, odkud střílela. Natáhla a vystřelila. Znovu a zase. Střílela neuvěřitelně rychle a než se člověk nadál, byl její toulec opět prázdný.


Malá plavovláska měla vztek. Potřebovala ho nějak vybít, proto střílela. Uklidňovalo ji to. Jindy by jí výsledek jejího snažení přinesl radost, jelikož ani jednou neminula, ale ne dnes. Vysílala jeden šíp za druhým, ale této činnosti věnovala jen poloviční pozornost. V duchu už asi potisící zaklela. Jen kdyby nebyla tak hloupá… Kolikrát za poslední měsíc si tato slova pomyslela? Když jí včera Halt sdělil tu hroznou novinu o Lynn, první, co jí přišlo na mysl, byl dopis. Dopis, který napsala jako odpověď na princeznino psaní o únosu jejího bratra a který zapomněla poslat. Měla ho ve vaku se svými věcmi.

Včera večer dostala od Lary všechny své věci zpátky. Oblékla si své oblečení a ten proklatý dopis dala do váčku na opasku, kde ji teď tížil jako kámen. Pořád si vyčítala, že ho neodeslala. Jenže na to ve víru událostí dočista zapomněla. Kdyby byla pořádnější, Lynn by nyní seděla v bezpečí ve svých komnatách na hradě Araluenu. Ve svém psaní ji Tess varovala, aby do Carawayského léna nejezdila.
Povzdechla si. Princ měl pravdu, nemělo cenu se obviňovat. Co se stalo, stalo se. Sice se tato Evanova slova vztahovala na smrt macindawského majordoma, ale stejně tak dobře se dala použít i na nastálou situaci. Přesto na sebe měla vztek. Jak řekl Halt, nejdůležitější však bylo dopravit Evana v pořádku na Araluen.

Vytáhla nůž a bleskově ho vrhla. Ostří zasvištělo vzduchem jako rozmazaná šmouha a s duněním se zabodlo do smrkového dřeva. Ze spodních větví stromu se sesypal sníh. Tess za ním dlouze hleděla. Měla sto chutí toho Luciena najít a něco nepěkného mu provést. Místo toho si alespoň představila, že kmen smrku, do něhož se zabodl její vrhací nůž, je jeho hlava.

Jenže nejhorší na tom všem bylo, že si princ všiml její špatné nálady a ona musela předstírat, že jí nic není, aby neprozradila zprávu o Lynnině únosu. Přesto viděla, jak ji princ podezřívavě pozoruje, a už dvakrát se jí zeptal, jestli je v pořádku.

Vytáhla nůž z kmene stromu a vrátila ho zpátky do pouzdra. Popadla luk a odešla zpátky do chaty. Pro dnešek bylo cvičení dost, pomyslela si. Nevšimla si ale dvou tmavých pátravých očí hledících za jejími zády zpoza velkého zasněženého houští.

Halt Tess pozoroval s obavami. Pokud by ji ten vztek brzy nepřešel, mohlo by to být nebezpečné pro výpravu. Musí si s ní promluvit. Možná jí neměl o únosu korunní princezny říkat, ale nebylo zbytí. A jako budoucí hraničářka si musela zvykat na zprávy podobného typu, ač budou sebehorší.

Navíc měl podezření, že princ něco tuší. Choval se divně a dnes se ještě neukázal venku, ačkoliv každý den cvičil s mečem na čerstvém vzduchu, jak se dozvěděl od Caleba. Ten na něj po snídani chvilku čekal. Pak to vzdal a vytratil se někam do lesa.

Halt zítra odjížděl, ale věřil, že si Tess bez něj poradí. Dosud to zvládla na výbornou a Halt věděl, že v tom bude pokračovat. Stejně jako věděl, že z ní jednou bude dobrá hraničářka. Už by se ale nemusela nechat vymáchat v ledové vodě, blesklo mu hlavou. Při té myšlence se mu jeden koutek nepatrně zvedl. U jiného člověka by se to rovnalo zářivému úsměvu. Ještě pro Tess něco měl. Něco, co jí zvýší sebedůvěru a určitě ji potěší. Ale nehodlal jí to dát dřív, než bude sedět na Abelardovi připravený odjet.

Tess seděla na své posteli a zírala do prázdna. Luk stál opřený o stěnu, vedle něj toulec. Jakmile je tam postavila, vztek ji přešel. Místo něj se dostavila mírná únava a nechuť cokoliv dělat. Přece jen byla po nemoci. Opřela se zády o stěnu, kolena přitáhla k bradě a oči upřela na okenní rám. Myšlenky se jí rozběhly všemi směry. Přehrála si v hlavě události včerejšího dne a postupně dospěla k rozhodnutí. Za týden vyrazí na cestu. Smířila se s Lynniným osudem a věděla, že nezbývá, než doufat v úspěch hraničáře vyslaného na její záchranu. K tomuto závěru jí hodně pomohlo vědomí, že nemůže za to, co se princezně stalo.

Otevřely se dveře a na zárubeň zaklepaly dlouhé prsty s rudými nehty.

"Ťuky ťuk, můžu dál?" Aniž by čekala na odpověď, vešla Lara do pokoje a zavřela za sebou. V náručí držela neidentifikovatelnou hromádku jakési látky. Tess se k ní otočila, spustila nohy z postele a unaveně se usmála.

"Co to neseš?" ptala se zvědavě. Lara máchla rukou.

"Přišla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se chovala tehdy večer a za všechny potíže, které jsem způsobila," pronesla svým chraplavým hlasem. Tessino obočí se nechápavě stáhlo.

"Žádné jsi nezpůsobila," namítla.

"Tak za ty, které způsobím," řekla s rozpustilým úsměvem. I přes veselý tón, jakým byla věta pronesena, pojala Tess neurčité podezření. Byl to jen takový stísněný pocit, nic víc. Ale i když chtěla, nemohla se ho zbavit. Lara totiž řekla - ty, které způsobím - a ne - ty, které bych mohla způsobit.

"Tady jsem přinesla něco na omluvu," zvedla ruku s balíčkem a položila ho vedle plavovlásky na postel "Je před obědem a já se rozhodla trochu překvapit mužské osazenstvo téhle chaty," vysvětlila, ale hraničářova dcera to stejně moc nepobrala. Kdo má vědět, co tahle záhadná dívka svými slovy myslí?

"Otoč se, trochu tě učešu," pobídla ji rusovláska a zatímco jí kartáčovala vlasy, pokračovala v mluvě "Caleb vaří a já doufám, že to bude něco dobrého. Posledně oběd připálil a to se potom nedalo jíst. Abychom našeho slavného hosta neodradili." Při těchto slovech Tess chtě nechtě vyprskla smíchy.

"Já vím, že je slavný," snažila se vysvětlit svou reakci, "ale nedovedu ho tak brát. Pro mě je to prostě strýček Halt."

"Chápu," řekla Lara pobaveně. Její hbité prsty splétaly z Tessiných vlasů cop. "Pověz mi něco o hraničářském životě, nebo o tom, jak ses učila jejich řemeslu," nabádala ji a její hlas překypoval zvědavostí.

"Co ti to Evan napovídal?" podivila se Tess. Ale po chvilce se rozhovořila. Uvedla na pravou míru to, že se u hraničářů oficiálně neučila, jen vyrůstala v jejich blízkosti, proto toho tolik umí. Vzpomínala na dny, kdy ji Halt začínal učit zacházení s lukem a plížení se po lesích. Vyprávěla, jak trávila většinu svého času cvičením lukostřelby a jiných hraničářských dovedností, jak potom sledovala Willa na sněm a požádala o přijetí do učení a také, že ji Gilan poslal zachránit prince. Než skončila, byla Lara hotová.

"Tak hotovo," konstatovala rusovláska . "Teď se obleč," ukázala na hromádku černé látky, z níž trčel cíp čehosi karmínově červeného. Lara vstala a zastavila se ve dveřích.

"A vezmi si ten přívěsek od Halta. Vrátím se. Přijdu ti říct, až bude jídlo." S těmi slovy vyklouzla do jídelny. Tess seděla a chvíli jen hleděla na balíček ležící vedle ní. Pak ho vzala do prstů. Ukázalo se, že jsou to ve skutečnosti černé kamaše a červená blůzka se šněrovačkou. Z jejích záhybů vypadlo malé zrcátko. Byl to jen kus vyleštěného kovu. Odložila ho na stolek a pomalu se oblékla. Kalhoty jí padly jako ulité a černá barva ještě zdůraznila její štíhlé nohy. Halenka byla ušitá z překvapivě lehounké látky, která příjemně hladila po kůži. Tess si zavázala mašličku z černé šňůrky na šněrovačce a natáhla si své kožené boty.

Vtom Lara znovu vpadla do pokoje. Vyhrkla: "Tedy, tobě to sluší. Už je oběd." Tess se zvedla.

"A co je dobrého?" otázala se.

"Nevím," odvětila zrzka vesele a přidržela jí otevřené dveře. Plavovláska stanula na prahu. V jídelně už byli všichni. Za stolem seděli oba bratři i princ, Malcolm s Haltem zrovna usedali.

"Tak, jde se jíst," zahalekala Lara a protáhla se kolem Tess. Tím samozřejmě přitáhla pozornost všech přítomných. A všichni zůstali jako opaření. Tess netušila, jak je krásná. Sice se předtím zhlédla v Lařině zrcadélku a ocenila její šikovnost, ale nepřipadala si nijak zvláštně.

Všichni na ni zírali jako na zjevení. Její dlouhé plavé vlasy byly spleteny v copu začínajícím nad jejím pravým uchem, obtáčejícím hlavu a spadajím přes levé rameno. Špička copu se houpala těsně nad ňadry. Černé kamaše, které tak zvýraznily její nohy, jí dodaly na výšce. Karmínová halenka odhalovala malá ramena a šněrovačka zdůraznila křivky její postavy. Její velké hnědé oči pátravě přejely po místnosti. Už chápala, co Lara myslela tím překvapením.

Halt i Malcolm se zarazili, oba napůl stojící, a překvapeně se na ni zadívali. Prošedivělý hraničář pocítil nevýslovnou pýchu, když před sebou spatřil dceru svého bývalého učně, který byl pro něj jako syn. Vyrostla do krásy, blesklo mu hlavou. Sice nebyla jeho pokrevní příbuzná, přesto ji počítal do rodiny. Na krku se jí zatřpytil přívěsek šípu, což Halta opravdu potěšilo, když to spatřil, přesně, jak Lara předpokládala.

Evan ji nevěřícně propaloval pohledem s podivným výrazem v obličeji a Caleb zíral s otevřenými ústy. Nebyla si jistá, jestli se jí to líbí. Stála tam a nevěděla, co udělat. Přešla ke stolu a posadila se. Halt i Malcolm ji následovali. Lara se usadila vedle ní. Tess si všimla, že ji Ronald přelétl pohledem a jeho oči uhnuly zpátky k rusovlásce. Musela se usmát.

"Kdo jsi?" vydechl udiveně Caleb. Vytřeštila na něj oči.

"Calebe?" zeptala se opatrně.

"Tess? Á, to jsi ty. Já tě málem nepoznal," rozesmál se rošťácky. Poznala, že si z ní dělal legraci.

"Nevím, jestli to mám brát jako kompliment," poškádlila ho a nabrala si brambory. Nebyly připálené. Tess si pomyslela, že ho Lara podceňuje. Včerejší i předvčerejší večeře byla úžasná.

"Sluší ti to," pochválil ji Caleb. Pustila se do jídla.

***

Teressa seděla v jídelně a zamyšleně hleděla před sebe. Na stole stály dvě misky s kávou, čtyři hrnky bylinkového čaje, jeden hrníček s medem a druhý s mlékem. Z obou trčela lžička. Malcolm jí vysvětlil, že pije kvalitní černý čaj dovážený z Nihon-Džinu ochucený mlékem, když ho včera po večeři přistihla, jak si ho tam trochu přiléval.

Včerejšek utekl jako voda a Tess celé odpoledne strávila s Haltem. Procházeli se po lese a povídali si. Domlouval jí, aby se tolik nevztekala a ona mu slíbila, že se bude snažit ovládat. To byla jediná vážná věc, o které mluvili. Jinak jen tak klábosili a většinu času strávili v přátelském tichu. Chtěla si ho užít, než odjede. A ten den právě nastal.

Ostatní se pomalu scházeli ke stolu. Tess zasmušile hypnotizovala pohledem hrnky před sebou. Bezmyšlenkovitě se natáhla pro med, když na ni Malcolm promluvil. Štědře si dopřála dvě lžičky. Pak usrkla a s překvapením zjistila, že káva chutná poněkud nezvykle. Nebyla sladká, zato měla jemnější chuť. Teressa pozvedla jedno obočí, což také odkoukala od Halta, a podívala se do své misky. Káva měla světlou barvu. Došlo jí, že si místo medu dala mléko. Kupodivu to bylo celkem dobré.

"Co jste říkal?" otázala se Malcolma, ještě trochu mimo. Léčitel se na ni potutelně usmíval. Sledovala jeho pohled. Díval se na její misku.

"Říkal jsem, že je to mléko. Jak ti chutná káva?" Koutky mu zacukaly.

"Překvapivě dobrá," opětovala mu úsměv. Vedle ní si přisedl Halt.

"Vypiju si kávu a vydám se na cestu," sdělil všem.

"Opravdu musíte?" zeptala se Tess smutně.

"Ano. Jedu se podívat na budoucího krále Clonmelu a zároveň na diplomatickou cestu. Musím se Seanem ještě něco projednat," vysvětlil a zadíval se na Tess. Usmála se na něj. Ale byl to smutný úsměv.

"Odjíždíte brzy," řekla. Halt mlčel. Teressa také. Chtěla si ještě užít tu poslední chvilku v jeho blízkosti. Pominula příliš rychle.

Tess ani nevěděla jak, ale najednou se ocitla venku před chatou. Nastala chvíle loučení. Halt děkoval Malcolmovi za pohostinnost, černovlasým bratrům a Laře za péči o Teressu a Evanovi za její záchranu. Nakonec přišla na řadu i malá plavovláska.

"Halte, budete mi chybět," povzdechla si.

"Ani se nenaděješ a jsem zpátky," mírně se usmál. "Uvidíme se na Araluenu," řekl a vyhoupl se Abelardovi do sedla. "A Tess," prohodil, jako by si najednou vzpoměl. "Něco pro tebe mám." Zvědavě se na něj zadívala. Jeho oči se pod kapucí zableskly. Ze sedlového vaku vytáhl malý balíček a podával jí ho. Tess ho od něj převzala. Mezi prsty jí proklouzla vlněná látka. Překvapeně vydechla a nevěřícně hltala očima zdánlivě se míhající vzor hraničářské pláštěnky.

"Používej ji moudře a mezi lidmi stále nos svůj černý plášť," řekl Halt.

"To budu," pokývla hlavou, neschopna toho říct víc. Projednou jí došla slova.

"Děkuji," vydechla potom. Halt prostě kývl hlavou a rozjel se. Na okraji paseky se k němu připojila hrbatá postava, která mu pomůže nezabloudit na klikatých stezkách Grimsdellu. Tess se za ním dívala ještě dlouho potom, co zmizel za zatáčkou a ostatní se rozešli. Pak si sedla na lavičku před chatou a zůstala tak hodnou chvíli žmoulajíc mezi prsty svou novou pláštěnku.

"Je to pocta, viď," ozvala se vedle ní znenadání Lara. Tess překvapeně vzhlédla. Vůbec ji neslyšela přicházet. A to si dávala pozor.

"To rozhodně," usmála se na rusovlásku. Pak se zvedla a zeptala se: "Nevíš, kde je Evan? Chtěla bych mu něco říct."

"Najdeš ho u potoka," poradila jí Lara.

"Díky," řekla Tess a zvedla se z lavičky. Pomalou chůzí se vydala jednou postranní cestičkou vybíhající z paseky. Ušla malý kousíček za zatáčku a volné prostranství za jejími zády jí zmizelo z dohledu. Zakrylo ho neprostupné houští. Tess pokračovala dál a zanedlouho se ocitla u příjemně zurčícího potůčku. Jeho proud byl rychlý, proto skoro nikdy nezamrzal. Prince našla, jak klečí na břehu, sklání se nad vodou a něco v ní máchá.

Rozhodla se, že ho překvapí. Použila svou novou pláštěnku a s radostí ji přes sebe přehodila. Připlížila se k Evanovi tak tiše, jak jen svedla, a když stála přímo za ním, zakašlala. Polekaně se otočil a jeho ruka sjela k jílci meče vysícího mu u boku. Když spatřil, jak se na něj zpod kapuce hraničářské pláštěnky směje malá plavovláska, meč pustil.

"Tedy, Tessie, musíš mě tak lekat?" povzdechl si. Jen se zazubila.

"Co to máš?" otázala se. Princ držel v ruce svazeček jakýchsi bylinek a Tess se dovtípila, že je to nejspíš ta věc, kterou máchal ve vodě.

"To jsou nějaké bylinky. Lara mě pro ně poslala. Rostou jenom v zimě a není těžké je najít. Právě jsem je myl," vysvětlil.

"Aha," pokývala hlavou. Pak zvážněla. "Chtěla jsem s tebou mluvit. Rozhodla jsem se, za týden odjíždíme. Je na čase podívat se domů," prohodila. Evan ji popadl za ramena a zadíval se jí hluboko do očí.

"Já se taky rozhodl, Tessie. Jedu zachránit Lynn."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 isabella isabella | 18. října 2013 v 19:38 | Reagovat

Nová kapitola mé nejoblíbenější povídky a znovu užasně napsaná. Ta káva s mlékem je moc dobrý nápad. Celkově je to jedno z nejvydařenějších pokračování HU, která jsem kdy četla. Už se těším na pokračování. Moje jediná rada zní, piš často a hlavně velmi dlouhé kapitoly. :-D:-D:-D

2 Hanka Hanka | 19. října 2013 v 12:43 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuju za komentář. Neskutečně jsi mě potěšila, ani nevíš, jakou poklonu mi tím skládáš, až se červenám... :oD :oD
Tvou radou se budu řídit ráda, takovýhle komentář dokáže člověka povzbudit k dalšímu psaní. :o) A s délkou kapitol si nedělej starosti. ;o)

3 Leník Leník | 19. října 2013 v 19:35 | Reagovat

Krásná kapitolka. obdivuju délku, to je neuvěřitelné!!!:)
Je dobře, že se tam objevil i Halt a, že Tess znovu začala cvičit.
Skláním se před Tvým uměním uvést člověka do děje.
Jinak doufám, že se podaří zachránit i Lynn.
Moc se těším na další kapitolu, doufám že bude brzy :D

4 Hanka Hanka | 20. října 2013 v 15:26 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentík. :o) Další kapitola by asi měla přibýt zase v pátek. :o)

5 Janka Janka | 20. října 2013 v 17:23 | Reagovat

Obdivuhodná kapitola :). Těším se na další.

6 Hanka Hanka | 20. října 2013 v 19:07 | Reagovat

[5]:Děkuju. :o)

7 tribute-ranger-wizard-demigod tribute-ranger-wizard-demigod | 20. října 2013 v 21:36 | Reagovat

Miluju tvou povídku!!

8 tribute-ranger-wizard-demigod tribute-ranger-wizard-demigod | 20. října 2013 v 21:58 | Reagovat

Vidím že někdo tady četl Hunger Games :D ten účes je mi poněkud povědomí :DD

9 Hanka Hanka | 21. října 2013 v 18:40 | Reagovat

[7]:,[8]: Děkuju za pochvalu. :o) A musím uznat, že máš pravdu. Když jsem to psala, vůbec mi to nedošlo, ale takhle zpětně se velmi podobá Katnissině účesu. Ale můžu tě ujistit, že to vůbec nebylo úmyslně. :oD Jak řekla Tammi, máme děj všech knížek, co jsme četli, uložený v podvědomí, tam se nám to pomíchá, a pak z toho vznikne to, co vznikne. :oD (Ona to tedy řekla trochu jinak, ale co...) :oD

10 Iviis Iviis | Web | 29. října 2013 v 8:36 | Reagovat

Hu, ha! Iviis se zase KONEČNĚ dostala ke komentování! :D
Jak se to dozvěděl? Jak se to, do háje, dozvěděl? :D Jako jo, teď už to vím, ale tohle byla moje první reakce. :D
Super kapitola! :)

11 Hanka Hanka | 29. října 2013 v 10:15 | Reagovat

[10]: Díky za komentář. :o)

12 RenyNew RenyNew | 22. února 2014 v 9:37 | Reagovat

Takže... předně Lara. Doprkýnka, co se v tej holce skrývá? Je zkrátka jen svým způsobem zvláštní... něco ve smyslu podivínka, ale to už zní negativně a tak to nemyslím. Prostě jiná? A nebo má něco za lubem? Nevím, nevím...

Pak... na scénu přichází upravená a krásná Tess. Evan je do ní jednoznačně zakoukaný. A to je dobře! To je moc dobře! Oni dva k sobě prostě patří. Tess si to sice ještě neuvědomuje... ale čas, čas ukáže.
Líbila se mi Rolandova reakce. Moc se mi líbila :).

No a pak... předně je to od Halta moc hezké, že Tess dal hraničářskou pláštěnku, musí jí to neskutečně "nakopnout". Mít hraničářskou pláštěnku i když ještě není hraničářskou... to jednomu prosvětlí den.

A nakonec... cituji Iviis. Jak se to, do háje, dozvěděl :-D :-D :-D.
Milý princ je zřejmě všímavější, než se zdálo.

13 Hanka Hanka | 22. února 2014 v 15:01 | Reagovat

[12]: Reny, předně ti chci poděkovat za všechny ty dodatečné komentáře a pochvaly, co jsem tu objevila. :o) Vážně jsi mě potěšila. :o) Jsem moc ráda, že se ti Černá perla líbí a uvidíš, co bude dál. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama