Černá perla - 12. kapitola - Skotijští bratři

4. října 2013 v 15:11 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola dvanáctá

Skotijští bratři

Následujícího dne Tess vstala někdy před polednem. Caleb jí ráno přinesl snídani, ale když viděl, že ještě spí, nechal jí tác s jídlem na stolku vedle postele.

Teressa se cítila svěží a odpočatá, měla pocit, že je zdravá jako rybička. Sedla si do křesla a najedla se. Zrak jí padl na svazeček bylin vedle tácu s jídlem.

Tak to nebyl sen, uvědomila si. Přes rty jí přelétl úsměv. Vykoukla z okna a zjistila, že Evan zase cvičí. Caleb stál opodál a soustředěně ho sledoval. Tess popadla tác a zamířila do jídelny.


"Dobré ráno," pozdravila Malcolma, který jako jediný seděl za stolem a něco si zapisoval.

"Dobré," pokýval hlavou. "Sice je skoro poledne, ale budiž," odtušil potom s jiskřičkami v očích. Tess se nenechala vyvést z míry.

"V noci mě navštívila Lara," vysvětlila. "Dala mi nějaké bylinky na spaní."

"Aha, tak to vše vysvětluje," řekl s úsměvem. Plavovláska položila tác na stůl.

"Děkuji za jídlo."

"To poděkuj Calebovi, on ho připravoval," opravil ji léčitel. Kývla hlavou.

"Chtěla jsem se zeptat, nemohla bych už jít ven?" Malcolm na ni upřel svůj hloubavý pohled.

"Trocha vzduchu ti neublíží, spíš prospěje," uvažoval. "Ale vezmi si něco teplého na sebe," volal za ní, jelikož se nedočkavě hnala ke dveřím.

Vedle vchodu visel na stěně pověšený kabát. Tess si ho půjčila a vklouzla do jeho měkoučkých rukávů vystlaných ovčí vlnou. Na nohou měla boty, které dostala od Caleba spolu s oblečením. Právě brala za kliku, když dveře někdo zvenčí otevřel. Otevíraly se dovnitř, což Tess nečekala. Zavrávorala a plácla sebou na podlahu. První, co spatřila, byly nízké kožené boty stojící na prahu. Pak se k ní sklonil Ronald a podal jí ruku. S rozpaky ji přijala.

"Děkuji," zadívala se mu do očí. Nevědomky si oprašovala z kabátu neviditelná smítka.

"Promiň," omlouval se mladý léčitel. "Netušil jsem, že tu stojíš. Byl bych dával větší pozor."

"To nic. Tak, ehm, já jdu. Nebudu tu už dál překážet," nesměle se zazubila a vykročila do jasného dne. Do tváří ji zaštípal mrazivý dech panující zimy. Bude trvat ještě tak měsíc, než se vzdá své vlády. Pod nohama jí zakřupal sníh. Byl to neskutečný pocit být venku po tak dlouhé době strávené pod střechou. Dovedla si představit, že takhle se musel cítit Evan, když mu pomohla utéct z vězení.

Sedla si na lavičku vedle dveří a nechala se zahřívat nesmělými slunečními paprsky. Otevřela knihu, kterou si přinesla s sebou, a položila si ji na kolena. Místo jejích stránek však stále viděla Ronalda, cítila na sobě upřený pohled jeho pronikavých modrých očí a dotyk jeho ruky na té svojí.

"Už je ti lépe?" promluvil Evan. Překvapeně zvedla hlavu. V duchu si vynadala. Měla by začít dávat pozor na to, co se kolem ní děje. Halt by ji pěkně napomenul, takhle se hraničáři nechovají.

"Ano, Malcolm mi konečně dovolil jít ven. Jak jde cvičení s mečem?" Odpoutala se od představ o Ronaldovi.

"Dobře. Už jsem na tom stejně jako před tím, než mě zajali. A Caleb je na tom podobně jako já. Je velmi učenlivý," dodal rošťácky a přisedl si k ní. "Skoro to vypadá, jako by se to už někdy učil."

"Ráda bych taky začala cvičit s lukem," povzdechla si. Pak v ní hrklo. Nezůstal luk na místě boje? Chtěla se zeptat, ale Evan ji předběhl.

"Všechny tvé věci jsou u Lary. Luk, oblečení i vak," uklidnil ji. Zamračila se.

"Tak proč mi Caleb tvrdil, že neví, kde to je?"

"Caleb je vtipálek," zasmál se princ.

"A ty ne?" zeptala se s úšklebkem.

"Jenom někdy," odvětil.

"Aha," protáhla silně ironickým tónem. Skepticky se na ni zahleděl.

"Děje se něco?" otázala se nevinně.

"Jsem rád, že jsi v pořádku," řekl po chvilce ticha.

"To já taky," odtušila se smíchem.

"Ne, vážně jsem rád." Tvářil se nezvykle vážně.

"Děkuju," řekla s úsměvem. Dlouho si ji prohlížel. Uhnula očima.

"Mluvila jsi s Larou?" zeptal se potom.

"Ano, včera v noci mě navštívila."

"A co na ni říkáš?" otázal se zvědavě.

"Zvláštní, ale milá. Ještě jsem nikoho takového nepotkala. Zdá se, že ví, kde se co šustne, a nic jí neunikne. A také si něčím barví nehty," zavrtěla nevěřícně hlavou. Evan se smál.

"Docela podrobné a odpovídající hodnocení, bych řekl." Vrhla na něj pohled. Takhle si už dlouho s nikým nepopovídala. S Evanem to šlo samo. Bavilo ji se s ním přátelsky pošťuchovat.

Zaklonila hlavu a zavřela oči. Slunce hřálo a ona si užívala zimního dopoledne. Myšlenky jí opět zabloudily k Redmontu. Už aby byli doma. Náhle si něco uvědomila. Prudce otevřela oči.

"Evane!" vyhrkla zděšeně. "Kde jsou koně? Našli jste je? Hledali jste je vůbec?" rozčileně se na něj otočila.

Zazubil se na ni: "Já ti to neřekl? Naše koně našli ještě dřív než nás. Jsou ve stáji." Mávl rukou směrem k budově stojící na okraji stavení, přilepené ze strany na léčitelově chatě.

"Musím vidět Luska," vyhrkla dychtivě a už pádila ke stájím. Evan za ní jen pobaveně vrtěl hlavou.

Tess vrazila do stájí a okamžitě se vrhla Luskovi okolo krku. Potěšeně zařehtal. Hraničářova dcera strávila ve stáji zbytek dne, jen na oběd se vrátila do chaty. Hřebelcovala Luska i Gwen až se jim srst leskla a vyčistila jim stání. Koně byli očividně šťastní z nenadálé péče či návratu své paní a projevovali jí svou lásku po svém. Šťouchali jí tlamou do ramene, žmoulali mezi pysky lem kabátu, který měla na sobě, a stále se dožadovali nějakého pamlsku. Tess se smála a hladila je po nosech.

Než se nadála, už se stmívalo. Přišel pro ni Evan s tím, že je večeře. Rozloučila se se svými čtyřnohými přáteli a v závěsu za princem odešla do chaty. Jídlo leželo připravené na stole, ještě se z něj kouřilo. Kolem seděl Malcolm, Caleb a Ronald, dokonce i Lara. Když vešli, zazubila se na ni. Tess se podivila. Prvně, tedy kromě včerejška, viděla Laru v chatě. Přešla ke stolu a chtěla usednout, když přiskočil Evan a galantně jí podržel židli. Překvapeně se na něj pousmála. Vesele na ni zamrkal. Malcolm počkal, dokud všichni neseděli, pak promluvil.

"Teresso Dohodová," začal poněkud slavnostně. "Dohodli jsme se, že na oslavu tvého uzdravení uspořádáme večeři." Léčitelova volba slov vyvolala u Caleba záchvat potlačovaného smíchu.

"Vlastně to byl Calebův nápad," poplácal po zádech svého bratra Ronald. A nijak šetrně. Caleb se od něj nenápadně odtáhl a úsměv ho přešel.

"Děkuji," potěšeně se na něj zadívala. Netušila, že jim na ní tolik záleží. Ale za ten měsíc strávený v chatě jim přirostla k srdci.

"Ale kdeže," mávl rukou černovlasý mladík. "Sice jsem všechno zařídil, ale nápad to byl tady prince." Tessin pohled se upřel na Evana. Uhnul očima, ale na tváři se mu zjevil malý úsměv. Lara pohotově zasáhla: "Chcete jen žvanit, nebo se do toho dáme?" kývla směrem ke krásně vonícímu pokrmu na stole.

A tak se pustili do jídla. Bylo výborné. Hraničářova dcera musela uznat, že Caleb je vynikající kuchař. Sice ne tak dobrý jako teta Jenny nebo mistr Chubb, ale těm se vyrovná málokdo. Pokrm byl připraven ze zeleniny, šťavnatého masa a chlebových placek. Následovala miska kávy. Ostatní dostali hrníčky s čajem.

Tess se pohodlně opřela o židli a přehodila nohu přes nohu. Misku sevřela v rukách. V krbu hořel oheň a házel zlatavé odlesky na jednoduché vybavení místnosti. Stoupalo z něj příjemné teplo. Za okny již vládla tma a bylo slyšet vítr, jak skučí a prohání se po pasece. Z nebe se snášely vločky a vesele skotačily ve vzduchu spolu s dovádivým větrem.

Teressa přejela pohledem všechny v místnosti. Nastalo družné ticho. Každý si hleděl svého hrnku a mlčel. Tess neušly pohledy, které Ronald věnoval Laře. Vždycky se zadíval jinam, přesto se jeho modré oči stále vracely k rusovlásce. Tess na vteřinku zavřela oči. Takže si dělala zbytečné naděje. Věděla, že byla naivní a bláhová, když si myslela, že by na ní Ronald mohl něco vidět. Očividně k Laře něco cítil. Stejně by to nemělo cenu, přesvědčovala sama sebe a podařilo se. Líbil se jí, to ano, ale nehodlala se plést mezi něj a tajemnou rusovlásku. Přála jim to. Oba měla ráda i když se moc dlouho neznali. Lara byla milé a trochu tajemné děvče a zasloužila si někoho takového, jako byl Ronald. Nejspíš Tess zaujal, protože byl jiný než všichni ostatní chlapci, které znala. Tedy, až na Evana. Při té myšlence se musela usmát.
Evan si všiml toho dlouhého hloubavého pohledu, který Tess věnovala černovlasému léčiteli. Naklonil se k ní a pošeptal jí do ucha: "Tobě se líbí, že?" Plavovláska protočila oči vsloup. Je nějaký všímavý, pomyslela si. Zavrtěla hlavou.

"Prosím tě, já to poznám. Vidím, jak se na něj díváš," pokračoval Evan. Netušil, co Tess právě proběhlo hlavou. Ano, Ronald byl hezký, ale ona ho teď brala jen jako kamaráda a člověka, který jí zachránil život.

"Je fajn," přiznala. Sdělila mu to stejným způsobem, rty přilepené na jeho uchu. Na tváři ji zašimraly jeho vlasy.

"Má kouzelné oči, ale není to žádný krasavec. Jenže to nejsi ani ty," dodala. Nadzvedl obočí. Odvrátila se od něj, aby skryla úsměv. Pak jí došlo, co řekla. Mohl by si to vyložit tak, že se jí také líbí. Poťouchle se usmála. Tak jen ať si to klidně myslí, i když to není pravda. Ona ho z omylu vyvádět nebude. Evana ale nic takového ani nenapadlo. Myslel si, že ho malá blondýnka pošťuchuje, stejně jako obvykle.

Přes stůl je pozorovaly pichlavé oči rusovlasé dívky. Lara byla nezvykle vnímavá a dokázala si představit, o čem asi ti dva mluvili. Jeden koutek jejích úst se nepatrně pozvedl.

"Tak mě napadlo," prolomila Tess ticho, "jak to, že jste tu vy tři? Vždyť na Léčitelově pasece žijí lidé, kteří potřebují lékařskou pomoc, jsou různě znetvoření a společnost je pro jejich vzhled zavrhla." Upřely se na ni tři páry očí.

"Neberte si to nijak osobně," vyhrkla chvatně. Caleb se zasmál.

"Vadí ti, že nemám hrb?" Tess na něj vrhla pohled.

"Ty víš, jak jsem to myslela," ujistila ho. Ronald se zhluboka nadechl.

"Měl jsem mladší sestru," řekl znenadání Malcolm. "Madlen se provdala-"

"Do Pikty," dodal Ronald. "Vyrůstali jsme v Piktě. Vychovávali nás jako budoucí bojovníky." Evan se prudce otočil na Caleba. Ten jen pokrčil rameny. Ronald pokračoval.

"Naše matka byla Malcolmova sestra, náš otec vůdce jednoho skotijského klanu. Matka se do něj zamilovala při jednom jejich nájezdu do Araluenu. Byl zraněn a ona se o něj starala. Uzdravil se a vzal si ji s sebou zpátky do vlasti. Po pár letech jsem se jim narodil já, pak Caleb. Jak jsem říkal, od začátku nás brali jako budoucí válečníky. Učili nás s dirkem, mečem i boj beze zbraní. Matce se to nelíbilo, ale co s tím nadělala. Jednou si vybrala, tak musela respektovat zákony Skotiů. Byli jsme dobří bojovníci, zdědili jsme něco po otci. Jenže náhle matka zemřela. Na severu řádila epidemie jedné zákeřné nemoci a ona jí podlehla. Mně bylo tehdy dvanáct, Calebovi sedm. Utekli jsme. Bez ní jsme to tam nemohli vydržet. Už nás tam nic nedrželo. Cesta přes hory byla velmi nebezpečná a zrádná. Horský průsmyk, který jsme si vybrali, byl celý pod sněhem. Ale přežili jsme. Byli jsme vyčerpaní a ztratili jsme se v tomhle temném lese, až později jsme se dozvěděli, že se jmenuje Grimsdell. Usnuli jsme pod jedním stromem. Našel nás Trobar a vzal nás za Malcolmem. Od té doby jsme tady a za těch deset let jsme se naučili mnoho o léčitelství, bylinkách a hlavně vztazích mezi lidmi v Araluenu," vyprávěl tiše smutným, až melancholickým tónem, že z něj Tess skoro běhal mráz po zádech a sevřelo se jí srdce nad pohnutým osudem obou bratrů. Bylo jí jich moc líto.

"Ale já se na naši temnou minulost neohlížím," zvolal Caleb vesele. Evan se k němu otočil.

"Přoč jsi neřekl, že už s mečem umíš?"

"Nebyl důvod a nepřišla na to řeč," odvětil Caleb. Tessina pozornost se nyní upřela na rusovlásku zírající do plamenů. Nejspíš tento příběh neslyšela poprvé.

"A co ty, Laro?"

"Já nic," odpověděla nezvykle chladně a hlasitě třískla prázdným hrnkem o stůl. Zvedla se a bez dalšího slova odešla.

"Nerada o sobě mluví," povzdechl si Ronald. Už se očividně vysvobodil z ponurých vzpomínek. Dlouze se zahleděl na dveře, které se za rusovláskou s klapnutím zavřely.

"To jsem asi přepískla," vydechla Tess zklamaně, nevědouc, co udělala špatně, a vstala.

"Počkej," zadržel ji Ronald. "Zajdu za ní, za chvíli ji to přejde." Tess na něj chápavě pohlédla, oči přimhouřené. Vyskočil na nohy a vyšel ze dveří.

"Myslím, že toho pro dnešek bylo dost," usoudila Teressa. "Děkuji vám za příjemný večer a skvělou večeři. Jdu spát."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 isabella isabella | 4. října 2013 v 20:41 | Reagovat

Hurá. Konečně nová kapitola. Znovu musím poblahopřát k výborně odvedené práci i když možná příliš zamotané. Už se moc těším na novou kapitolu, která, jak doufám, bude velice brzy.=D=)=D=)

2 Hanka Hanka | 5. října 2013 v 18:17 | Reagovat

[1]: Právě jsem se unavená vrátila z výletu a čekalo mě tu příjemné překvapení v podobě tvého komentáře. :o) Takže děkuju.
A ještě bych měla dotaz. Co, a jak moc, ti tam přišlo zamotané? To abych věděla, jakých chyb se mám v budoucnu vyvarovat. :o)

3 Casion Casion | Web | 6. října 2013 v 19:58 | Reagovat

Skvelé pokračovanie, som rada, že koníky sú v poriadku a tá večera bola tie fajn :D

4 Hanka Hanka | 6. října 2013 v 20:07 | Reagovat

[3]: Díky, Cas. :o)

5 RenyNew RenyNew | 21. února 2014 v 17:47 | Reagovat

Takže Tess konečně pořádně mohla ven a to je dobře, potřebovala to jako sůl.

Pošťuchování s Evanem bylo skvělé, miluju když se spolu ti dva baví :). Teď mi došlo, že v jejich případě je to trochu dvojmyslné. Baví jako povídají i baví jako že je legrace :-D. Protože když se ti dva baví, je to vždycky legrace. Milá a příjemná :).
Jen tak dál.

To jak Tess vystřelila jako pometlo, když si vzpomněla na koně, bylo vtipné :). A sympatické.

A pak... slavnostní večeře! Skvělý nápad, Caleb s Evanem to dobře vymysleli (tedy, v překladu, ty jsi to dobře vymyslela :D).
Oslovení Teressa Dohodová mi sice přijde poněkud zvláštně znějící - ale co naděláme. Je to zkrátka tak...

A jinak, jsem ráda, že to Tess s Rolandem bere takhle. Mnohem radši uvidím Ronalda s Larou a Tess s Evanem. I když o něčem takovém holka zlatá nemá
ani ponětí.Prý že se jí Evan nelíbí... houbeles :D. A nebo se přinejmenším ona líbí jemu... Cítím to na sto honůůů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama