Vysněné povolání - 29. kapitola

3. srpna 2013 v 9:00 | Fluffy |  Vysněné povolání
autorka: Iviis

Kapitola dvacátá devátá

"Takže, vítám vás tady. Jmenuju se Iviis a s Tomem jsme sem přijeli z Araluenu, jako vy. Jsme královští hraničáři. Předtím putovala vždy jen jedna vycvičená jednotka. Letos je vás tu víc. A navíc jste se doma nic neučili. Cvičit vás budeme až tady. My tu s vámi budeme měsíc. Zbytek tu strávíte se svými velitelkami."


Cvičištěm se rozběhl překvapený šum. Před námi stály dvě jednotky: třicet lučištníků a třicet štítonošů.

"Ano, velitelkami. Nemusíte se bát, určitě to zvládnou. Teď vám je představíme. Na lodi jsme vás rozdělili do dvou jednotek. První půjde za mnou, druhá ze Tomem."

Oba jsme slezli ze špalků. Byla jsem hrozně ráda, že jsem zase dole. Od určité doby jsem je zrovna neměla v lásce. První jednotka se seskupila okolo mě. Zezadu se ke mně přiblížily tři dívky, kterým nebylo o moc víc než Tomovi.

"Takže vážení, byla bych ráda, abyste mi věnovali pozornost, i když zrovna nestojím na špalku. Jako první vám představím Alvu - pomocnou velitelku. Jejím úkolem je zjišťovat, jestli jste připravení, shánět vám šípy a podobně. Teď mě budou poslouchat hlavně štítonoši. Tohle je Thea. Velí vám. To ale neznamená, že ji nebudete poslouchat, lučištníci, i když pro vás je tu Sofia. Nemůžete si je splést. Jak vidíte, Sofia je hnědovláska, Thea černovláska a Alva blondýnka. Teď si vás vezme na starost Tom - naučí vás základní polohy, nátahy a podobně," skončila jsem svůj výklad. Nebyla jsem zvyklá takhle dlouho mluvit, i když jsem pomáhala Willovi mistrovat věčně zvědavého Toma.

Poslala jsem směrem k němu myšlenku, že mu posílám svoji jednotku. Občas se nám povedlo, že si jeden něco myslel a ten druhý přesně věděl co. Nevěděli jsme proč, ani jak to funguje, ale občas se to hodilo.

"No konečně!" houknul na ně z druhého konce cvičiště.

"Agnetho! Frejo! Emmo!" zavolala jsem si k sobě velitelky druhé jednotky.

Tři hodiny nám trvalo, než jsme každému z šestašedesáti lidí vysvětlili jeho úlohu.

"Nemáte se čeho bát. Umíte první dvě pozice a oba nátahy. Stačí vám poslouchat velitelku," rozléhal se cvičištěm zvuk Tomova hlasu.

Před námi stály nervózní velitelky a ještě nervóznější první jednotka před nimi.

"Myslíš, že bylo dobře, když jsme zařadili první společné cvičení takhle brzo?" řekla jsem polohlasem, abych je nerušila.

"Doufejme, že má Halt pravdu," povzdechl si.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 5. srpna 2013 v 10:20 | Reagovat

Halt má vždycky pravdu, ne? :o) Zatím to jde docela dobře. Jsem zvědavá na pokráčko. :o)

2 Fluffy Fluffy | Web | 14. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Docela mě fascinuje to jejich mezi-myslové spojení. =)Jsem fakt moc zvědavá, jestli to nějak rozvedeš dál, nebo ne. =)

Výcvik se mi líbil, Iviis to podle mě jde. Taková správná hraničářka. =)
Mám ale takový špatný pocit, že se ve Skandii něco semele. =D Doufám ale, že to dobře dopadne. =)

Jen tak dál! =) Povídka se mi moc líbí, tak musím jít okamžitě zhltnout další díl. =)

3 Casion Casion | Web | 20. srpna 2013 v 18:55 | Reagovat

Zatiaľ sa im darí dobre, dúfam, že to tak bude aj pokračovať :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama