Černá perla - 9. kapitola - Palice dubová

5. srpna 2013 v 9:00 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola devátá

Palice dubová

Ujížděli na jih bok po boku. Hraničářova dcera a zachráněný princ. Evan přesedl zpět na svého vraníka. Cítil se úžasně. Zase viděl oblohu, stromy, dýchal čerstvý vzduch. Tak dlouho ho drželi v cele. Se zájmem se rozhlížel po okolí. Přestávalo sněžit. Kolem se táhl pás volné země a v dálce se tyčil les. Vše zahalovala sněhobílá pokrývka. Chladný vzduch ho bodal do tváří. Není nic krásnějšího než pohled z koňského hřbetu. Princ dlouho přemýšlel a sledoval tu chladnou krásu kolem.


"Proč to děláš?" prolomil nakonec ticho. "Proč mě zachraňuješ?"

Vrhla na něj pohled. Nejspíš si pomyslela, co je to za divnou otázku.

"Protože za to stojíš. Ale abych byla upřímná, dělám to taky kvůli sobě. Když tě přivedu zpátky, vezmou mě hraničáři do učení." Princ se na ni zahleděl.

"Ta první možnost se mi zamlouvá víc." V duchu se však radoval nad Tessiným úspěchem.

"Ale obě jsou pravda," odvětila s pohledem upřeným na přibližující se stromy. Evan se ušklíbl. Tess měla odpověď snad na všechno.

Hradba lesa byla již na dostřel luku, když se v dálce za nimi otevřela brána hradu Macindawu a z ní vyrazil oddíl jezdců na koních. Vyjeli tryskem na cestu, po které ujížděli i Teressa a princ. První si jich všiml Evan. Otočil se v sedle a chtěl si upravit jeden z vaků, kde se mu rozvázala šňůrka, když zpozoroval rychle jedoucí oddíl. Očividně někoho pronásledovali nebo hledali. Ne někoho, opravil se v duchu, uprchlého prince. Přišli na to nečekaně brzy. Otočil se zpátky a sdělil to Tess, jak nejklidněji svedl, přesto nedokázal zakrýt napětí ve svém hlase.

"Za námi jsou pronásledovatelé," ozval se. Tess se prudce nadechla. Pak se pomalu otočila a dělala, že si upravuje něco na sedle. Její oči však šmejdily po okolí. Okamžitě uviděla jezdce, jak se rychle přibližují.

"Jeď!" vyhrkla a okamžitě pobídla koně do trysku. Evan udělal totéž. V plné rychlosti se vřítili mezi stromy a zajížděli hlouběji do lesa. Tess se přitiskla Luskovi ke krku. Stejnou chybu jako na Redmontu nehodlala udělat. Volala něco na prince, ale ten jí nerozuměl, protože svištící vítr jí slova hned bral od úst. Plavovláska zpomalila koně do klusu, a když zajeli za vysoké a husté houští, seskočila na zem. Rychle se vrhla ke Gwen. Princ ji nechápavě pozoroval. Neměl ponětí, co to provádí.

Tess sundala tři ozdobné části nákladního sedla a montovala je k sobě. Pak jen upnula tětivu a rázem byl z podivných kusů zakřivený luk.

"Musíme si pospíšit. Věřím, že se jim dokážeme ztratit mezi stromy. Pokud bychom se dostali do Grimsdellského lesa, máme vyhráno. Neodvážili by se za námi, jsou příliš pověrčiví." Nic víc nevysvětlila a ještě za řeči přešla k druhému boku grošované kobylky. Vtom se ozvalo podivné zapraštění. Tess překvapeně rozhodila rukama. Luk odlétl stranou a praštil Gwen přes zadek. Poplašeně uskočila. Evan sklouzl ze sedla a splašenou kobylku chytil za uzdu.

"Nehýbej se!" varoval Teressu. Stála totiž na tenké vrstvě ledu. Mezi nohama se jí klikatila rozšiřující se prasklina. Nevšimla si, že stojí na zamrzlé tůňce. Oba propalovali prasklinu pohledem, napjatí jako tětiva na luku. Vypadalo to, že se přestala rozšiřovat. Tess se úlevně na Evana zadívala a udělala opatrný krůček. Led vydržel. Usmála se a v tom okamžiku se pod ní led propadl. Zahučela dolů s tlumeným výkřikem.

"Ne!" vrhl se k ní princ. Na ledové ploše se skvěla zubatá díra. Otvor vypadal jako doširoka se rozevírající hladová ústa.

"Tessie!" zvolal Evan vyděšeně. Opatrně si lehl na břicho a přitáhl se k okraji díry. Bál se toho, co tam spatří. Srdce mu bilo jako na poplach. Shlédl dolů. Zalila ho vlna úlevy, když uviděl, jak se z posledních sil drží zubatého ledu. Jenže jí nebezpečně klouzaly ruce. Ledová voda jí sahala až po prsa a princi neuniklo, jak jí drkotají zuby.

"Chyť se," natáhl k ní ruku a přisunul se ještě blíž.

"Uhh," zafuněla a obtížně se škrábala zpátky na pevnou zem. Ale najednou jí to znovu uklouzlo a její prsty se ocitly opět nebezpečně blízko okraje. Princ zoufale vrtěl hlavou. Nedosáhla k němu.

"Takhle to nepůjde," brumlal si a horečně se rozhlížel po okolí.

"Dělej!" zavrčela Tess. "Já už dlouho nevydržím." Zakopala nohama a o kousíček se vytáhla, pak ale sklouzla zpátky. Celá se chvěla námahou. Svaly na pažích měla napnuté a její oblíbený černý plášť nasáklý vodou ji táhl dolů. Zatnula zuby.

Princ najednou vyskočil a za vteřinku byl zpět s jejím lukem. Podával jí ho.

"No tak, chytni se toho," pobízel ji. Poslechla ho. Mokré a prokřehlé ruce jí klouzaly, ale nevzdávala to. Držela se ze všech sil. Evan pořádně zatáhl a najednou se oba váleli na sněhu vedle ledové pasti. Zrychleně oddechovali. Princ si odfoukl: "Tak to bylo o fous." Tess vedle něj se klepala zimou. Mokré oblečení ji studilo na kůži. Mrzlo a její plášť už stačil trochu ztuhnout. Evan vyskočil na nohy a pomohl jí vstát.

"D-d-děkuju," zuby jí cvakaly o sebe. "K-kdybych tam spadla, t-tak už bys mě a-asi nevytáhl." Znovu přešla ke Gwen a z jejího nákladního sedla sejmula dobře zamaskovaný toulec se šípy. Přehodila si ho přes rameno.

"M-musíme dál," postrčila ho. Ale on stál, ruce založené na prsou a kriticky si ji prohlížel.

"Takhle nemůžeš dál. Musíš se převléct. Mohla bys nastydnout." Odmítavě zavrtěla hlavou a protočila panenky. Potlačila chvění.

"Nic mi není. Jsou nám v patách, nemůžeme se zdržovat," namítla a ještě za chůze zamířila k Luskovi. Princ ji zadržel. Stál si za svým a nehodlal ustoupit. A Tess se s ním nechtěla hádat.

"Tak dobře," zahučela a svlékla si svůj černý plášť. Vyměnila ho za ten šedý, který mu předtím půjčila. Pak se vyhoupla Luskovi do sedla. Princ ji napodobil. Zajížděli hlouběji do lesa. Klapot kopyt pětice koní tlumila vrstva sněhu. Teressa už dávala lepší pozor na cestu a sledovala střídavě zemi, okolní les a prostor za sebou. Promočené kalhoty a košile ji studily na těle, ale ona se tím nemínila zabývat. Už si myslela, že pronásledovatele opravdu setřásli, když se v dálce za nimi ozval dusot kopyt. Přesně v tu chvíli se Tess s Evanem vynořili na nějaké cestě. Byla lemována mnoha stromy jejichž větve přesahovaly až nad stezku a vytvářely tak přírodní tunel. Tess probleskl hlavou nápad.

"Dělej," mávla na Evana rukou. Popojeli ještě kousek a za zatáčkou zastavili. Sesedli z koní a malá plavovláska je rychle odvedla dál do lesa, kde je schovala za vysoké křoví.

Teď se s Evanem skrývali. Tess ho s obtížemi vytáhla do koruny stromu. Evan se jakž takž držel v rozsoše a oběma rukama objímal větev. Hraničářova dcera seděla v podřepu na další větvi rostoucí nad stezku. Očekávala, že se na ní za okamžik objeví pronásledovatelé. Bylo téměř jisté, že objevili stopy jejich koní. Ve sněhu byly snadno nalezitelné.

Dokonale udržovala rovnováhu a ještě při tom držela v rukou luk se založeným šípem. Evan ji pozoroval. Vypadala nebezpečně a byla šikovná a obratná. Rozená hraničářka. Být na jejím místě, už by dávno sletěl dolů. Vedle ní si připadal jako naprostý nešika i přesto, že byl zkušený bojovník a navíc o tři roky starší než ona.

V zákrutě se objevil první muž. Seděl na vysokém bojovém koni. Alespoň že jich není moc, blesklo Tess hlavou. Nebylo jich víc než půl tuctu. Za mužem se objevili další jeho kumpáni. Drželi mezi sebou rozestupy a obezřetně prozkoumávali les po stranách a před sebou. Vypadali poněkud vyplašeně. Měli by se bát, pomyslela si s mírným úsměvem Teressa. Lidi se vážně nikdy nedívají nahoru.

Muž, který jel v čele, byl již dost blízko. Tess se připravila na akci. Seskočila z větve. Evan zalapal po dechu. Vůbec netušil, co má v úmyslu, proto ho tolik překvapila. Šedý plášť i světlý cop kolem ní působivě zavlály. Dopadla pružně na nohy a okamžitě napjala luk do plného nátahu.

"Stát!" vykřikla. Mířila svému nepříteli přímo na srdce. Muž překvapeně zastavil svého koně. Stála před ním malá blonďatá dívka s velkým lukem. Myslel si, že se nemá čeho obávat, ale pak spatřil odhodlaná světélka v jejích očích.

"Ještě krok a udělám z vás jehelníček!" varovala ho Teressa. Muž nevěřícně přimhouřil oči.

"Mary!" ozvalo se najednou a zpoza velitele vyjel John. "Opravdu jsi to ty," řekl zklamaně. "Nevěřil jsem tomu, ale teď…" smutně pokrčil rameny.

"Ty ji znáš?" otázal se podezřívavě muž, který tuto družinu vedl.

"Ano," přitakal John. Tess využila příležitosti a nenápadně naznačila Evanovi, aby se ztatil. Princ se snažil slézt ze stromu co nejtišejí, ale ujela mu noha a on se zřítil na zem přesně za Tess. V duchu si vynadal. Zraky všech mužů se upřely na něj.

"To je on! To je ten uprchlý vězeň!" vyhrkl jeden z pronásledovatelů.

"Utíkej!" křikla Teressa na Evana. Ale princi se to příčilo. On byl rytíř, z boje nikdy neutíkal.

"Tak dělej!" pobídla ho důrazně. Stále ohrožovala svým lukem velitele pronásledovatelů. Jenže ten nyní nedbal nebezpečí a pobídl koně za prchajícím princem.

"Řekla jsem stát!" varovala ho Teressa. Jen se uškíbl.

"Jak chcete," řekla polohlasem. Za sebou slyšela vzdalující se dusot nohou, jak Evan neochotně utíkal a ztrácel se za zatáčkou. Velitel znovu popohnal koně. Tessin šíp se nepostřehnutelně vydal na svoji dráhu. Neuvěřitelnou rychlostí si prorážel svou cestu ledovým vzduchem a než se muž nadál, vězel mu v levém rameni. Vykřikl a bezděčně zraněnou rukou škubl. To se nelíbilo jeho koni. Na nenadálý pohyb zareagoval tím, že se zvedl na zadní. Zraněný muž spadl na zem a ještě ke všemu si natloukl záda. Nastal zmatek. Žádný z vojáků se nechtěl vydat napospas smrtícím šípům a zároveň museli chytit uprchlého vězně. Dva z nich seskočili z koně a pomáhali vstát svému veliteli. Ostatní vojáci, stále ještě sedíce na koňských hřbetech, nejistě pokukovali po ostatních, zvědaví, co budou dělat.

Všichni tři koně bez jezdce stáli trošku stranou od ostatních. Tess se přes rty mihl ďábelský úsměv a využila nastálé situace. Rychle jako blesk se prohnala kolem koní a všechny tři přetáhla přes zadek svým lukem. Splašili se, přesně jak chtěla, a rozeběhli se neznámo kam. Žádný z vojáků nestihl nic udělat. Tess utíkala, jakoby jí za patami hořelo. Mířila tím směrem, kde zmizel Evan. Slyšela, jak se vojáci dohadují, a úsměv ji přešel.

"Za ní!"

"Vždyť má luk," namítl někdo.

"Ale za běhu střílet nemůže, vy tupci!" to byl velitel. Upřímně, Teressa, kdyby chtěla, by mohla po pronásledovatelích střílet i za běhu, ale špatně by se jí mířilo a navíc by se zbytečně zdržovala. Brzy se za ní ozval dusot kopyt. Zaběhla za zatáčku a prodrala se křovím, za kterým nechala stát koně. Evan už tam byl. Opíral se o kolena a lapal po dechu. Přeci jen ten měsíc strávený v Macindawském vězení jeho fyzičce moc neprospěl.

"Dělej, jsou nám v patách," zasykla na něj a popadla Luska za uzdu. Tady, mezi hustým rostlinstvem, bude lepší, když koně povedou. Evan vzal též Oskarovu uzdu a a vydal se za tiše našlapující Tess. Ostatním koním nezbylo nic jiného, než jít za nimi, jelikož byli na vodicí otěži.

Pod stromy bylo šero, přes rozvětvené koruny nepronikalo sluneční světlo. Na zemi ležel pouze tenký poprašek sněhu. Většina ho zůstala ve větvích. Hraničářova dcera doufala, že už se blíží ke Grimsdellskému lesu.

Tess zůstala překvapeně stát, když se najednou vynořili na mýtince zalité slunečním světlem. Odráželo se od okolního sněhu. Sněžit už přestalo úplně.

Tess se právě chtěla vyhoupnout do sedla, když na paseku vjel oddíl jezdců a obklíčil je. Byli sice jenom tři, ale další tři vzápětí přiběhli pěšky. Jezdci sesedli. Ach ne, pomyslela si Tess. Princ se na ni zadíval pohledem plným beznaděje. Co budou dělat? Nyní už se boji nevyhnou. Hodlal se tomu postavit čelem. Na jednu stranu byl rád, že už nemusí zbaběle utíkat, ale tato jeho část byla opravdu malá a schovaná někde hluboko. Kdo by chtěl bojovat proti přesile tři na jednoho? Možná Skandijci, blesklo mu hlavou a musel potlačit úsměv. Asi by vypadalo dost podivně, kdyby se na své pronásledovatele smál, zatímco by s ním bojovali.

Tess se k němu instinktivně přimkla. Stáli k sobě zády a hleděli na nepřítele. Jeden z vojáků popadl uzdy Oskara a Luska a všechny je odtáhl pryč. Provedl to samé, co předtím Teressa jim. Přetáhl jednoho hnědáka přes zadek a on se splašil. Bezhlavě se rozběhl pryč a táhl za sebou Oskara i druhého hnědého koně patřícího jednomu z princových společníků. Gwen se polekala, když spatřila ostatní koně prchat a rozeběhla se za nimi. Chudák Lusk byl nucen běžet za ní, jelikož k němu byla připoutána vodicí otěží. Tess bolestně hleděla za vzdalujícím se koníkem. Avšak nemohla nic dělat, byli obklíčeni. Jistým zadostiučiněním jí mohl být fakt, že se splašili i koně jejich pronásledovatelů, a tak všichni zůstali bez možnosti odjet.

V ruce držela luk a byla připravená ho okamžitě použít. Evan za jejími zády střídavě svíral hrušku svého meče a těkal pohledem mezi muži stojícími před ním. Zatím vyčkávali. Pak promluvil velitel. Na rameni měl krvácející ránu, šíp si musel vytáhnout. Jeho oči metaly blesky.

"Myslel sis, že nám utečeš?" skoro zaječel na prince. Neodpověděl mu. Jen klidně hleděl na jeho rozzuřenou tvář.

Tess za ním bleskově přemýšlela, jaký způsob obrany by byl nejlepší. Luk jí na tuhle vzdálenost moc nepomůže, výhodnější by mohla být obrana dvěma noži. Srdce se jí úlekem málem zastavilo, když si uvědomila, že na sobě nemá svůj plášť, ve kterém se skrývala kapsička s vrhacím nožem. Bude muset bojovat jen se saxonským. A jestli někoho přetáhne lukem po hlavě, bude to také bolet. Byla připravená. Slyšela velitele: "Tak odpověz!"

"Ano," odvětil prostě Evan.

"Co ano?" zaptal se muž, ale již trošku klidněji. Měl by si zachovat chladnou hlavu.

"Myslel jsem si, že vám uteču," vysvětlil Evan. Muži se opět zablesklo v očích. Ale držel své emoce na uzdě. Ten kluk měl tu drzost, říct mu tohle do očí.

"Vzdejte se," zasyčel na něj.

"Nikdy," opáčil Evan a tasil svůj meč. V tu chvíli se strhla vřava. Tess se nemohla starat o to, co princ dělá , protože jí jeden z vojáků zcela nečekaně vyrazil luk z ruky. Nyní byla ozbrojená pouze saxonským nožem. Rychle ho vytáhla z pouzdra. Nebyl čas přemýšlet. Už se na ni vrhl jeden muž. Byl to John. Udělala rychlou kličku, plavně uhnula pře ostřím jeho meče a jílcem nože mu zasadila ránu do hlavy. Protočil oči a sesul se k zemi. Nechtěla ho zabít a tohle bylo přijatelné řešení. Přehodila si nůž z jedné ruky do druhé a nastavila ho další ráně mečem, která přišla z boku. Ostří sjelo po ostří a mýtinkou se rozlehlo řinčení oceli. Teressa svého překvapeného protivníka kopla do žeber. Odletěl stranou. To už se ale na ni vrhl třetí muž. Vypadal nejnebezpečněji a v rukou svíral mohutný klacek, který by se dal nazvat palicí. Nejspíš ji vyrobili z dubového dřeva, zdálo se, že je velice pevná. Otočila se k němu čelem a ostražitě se na něj zadívala. Muž byl neuvěřitelně rychlý. Udělal k Tess krok a už na ni letěl jeho klacek. Uhnula ke straně, ale palice byla delší, něž předpokládala. Její konec ji zasáhl do žeber. Zkroutila se bolestí a klesla na zem. Nůž však nepustila.

Všechno se jí vytratilo z hlavy. Nemyslela na Evana ani na chlad zakusující se jí do kůže, jen na přežití. Muž se rozpřáhl ke druhé ráně. Mířil přímo na obličej. Teresse projela bokem palčivá bolest. Bezděčně zasténala.

Evan, který bojoval na druhém konci paseky se dvěma zbývajícími muži, to slyšel. Pustil se do boje ještě urputněji. Velitel přepadového oddílu vyslaného lordem Marcem, aby ty dva zastavili, ustoupil trochu do pozadí a nechal svého druha, ať toho mladíka vyřídí. Jeho měli přivést živého, tu holku ne. Napomáhala mu prchnout a lord Marcus by ji stejně nechal popravit, kdyby ji přivedli zpět na hrad. Ušetří mu práci.

Rozhlédl se po pasece. Zbývali už jen tři. Druzí tři muži se váleli ve sněhu buď omráčení, nebo mrtví. Bylo k nevíře, jak snadno se ty děti zbavily jeho nejlepších vojáků.

A právě v tu chvíli se Evan naposledy rozmáchl a jedinou ranou svého meče setl nepříteli hlavu. Teď stál proti veliteli a ztěžka oddechoval. Zraněný muž se zatvářil ostražitě. Tenhle mladík prokázal své schopnosti, když se sám zbavil jeho tří mužů. Započítal do toho i vojáka, na kterého Evan nedopatřením šlápl, když ho Teressa kopla do žeber. Voják ho chytil za nohu, ale Evan ho rychle omráčil.

Velitel netušil, že před ním stojí syn legendárního sira Horáce, rytíře dubového listu, jehož titul získal i on, a nynějšího krále Araluenu. Pouze věděl, že za pomoci té dívky uprchl z vězení a jeho pán ho chce zpátky živého.

"Hele chlapče," pronesl posměšně. "Ta tvoje kamarádka má potíže." Kývl bradou směrem, kde se na zemi choulila Teressa. Byl to docela známý úskok. Evan cítil nutkání se otočit, ale neudělal to. Stále se díval svému nepříteli do očí. Pak bleskově zaútočil. Dva seky provedené rychlostí útočícího hada velitel ještě jakž takž vykryl. Potom se mu mezi žebra zabodla malá dýka, kterou Evan dosud nepozorovaně svíral v levé ruce. Strčil do něj a velitel se skácel do sněhu.

Teressa pozorovala jako ve snách, jak se na ni snáší dlouhý klacek a zanedlouho jí rozdrtí nos. Na poslední chvíli mu nemotorně uhnula. Překulila se ke straně. Naneštěstí zrovna na ten zraněný bok. Znovu zasténala. Uviděla, jak se na ni opět snáší protivná dubová palice, jenže teď už neměla sílu uhnout. To je konec, pomyslela si. Její poslední myšlenka patřila Evanovi. Napadlo ji, jestli se mu bez její pomoci podaří dostat domů. Vtom dopadla na protivníkův spánek Evanova pěst. Podlomila se pod ním kolena a klesl k zemi. Konec dubové palice ale praštil Tess do čela. Protočila oči vsloup, podobně jako majitel klacku.

Evan se rozhlédl po mýtince. Všichni jejich nepřátelé leželi bezvládně na bílém sněhu, jenž se místy barvil doruda. Poklekl k Tess. Byla v bezvědomí. Nenašel žádnou viditelnou ránu, ale předtím zpozoroval, jak se chytila za žebra. Doufal, že to nebude nic vážného. Opatrně ji vzal do náruče. Tato odvážná dívka jela kvůli němu přes půlku království, zachránila ho z vězení a statečně se bila po jeho boku, ale když ji tu takhle viděl ve svém náručí, srdce se mu sevřelo. Vypadala velice křehce, i když věděl, že je to velmi tvrdá osoba. To dělala ta Haltova výchova. Avšak on se ještě nesmířil s tím, že by tahle drobná dívka měla být kvůli němu v nebezpečí.

Musel rychle najít pomoc. Byla prochladlá a on netušil, jak vážně ji ten klacek poranil.

U Gundarovy brady, proč se jen nepřevlékla, palice dubová, pomysel si. Takhle mu může umřít v náručí. Musel se odtud nějak dostat. Ale jak? Koně byli pryč. Nezbývalo, než zkusit štěstí a jít pěšky.

Vydal se na cestu. Vešel mezi stromy a okamžitě ho pohltilo šero. Zmrzlý sníh mu křupal pod nohama. Klopýtal přes kořeny, zakopával o kameny skryté pod sněhovou pokrývkou a prodíral se hustými křovinami. Celou dobu se mu Tessina hlava opírala o rameno. Její čelo přímo hořelo.

Po hodině si musel přiznat, že netuší, kde je, ani kudy sem přišel. Ztratil se. Neměl skoro žádnou šanci, jak se dostat z tohoto zrádného lesa ven a zachránit Tess.

Ale naděje umírá poslední.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iviis Iviis | 5. srpna 2013 v 19:43 | Reagovat

Já věděla, že to nebude jenom tak! Ale abych pravdu řekla, dost se o ně teď bojím... No, uvidíme, jak to bude pokračovat. ;)

2 Hanka Hanka | 6. srpna 2013 v 15:20 | Reagovat

[1]: Iviis, díky za komentář. :o)
A jak to bude pokračovat... to se nech překvapit. :o)

3 isabell isabell | 7. srpna 2013 v 21:52 | Reagovat

Velmi dobrá povídka. A když se zamyslíš tak ta dubová palice má opravdu smysl.

Ps: pokud by to někomu nedošlo. Rytíř dubového listu a také je to znak hraničářů.

4 Hanka Hanka | 8. srpna 2013 v 15:03 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentář. :o)

5 Fluffy Fluffy | Web | 14. srpna 2013 v 16:10 | Reagovat

Už už jsem si oddechla, když se dostali z Macindawu ven - ten hrad je jako neprostupná pevnost. Moc dobře si pamatuju, jak měl Will problém se dostat dovnitř. =D

Ale když je pronásledovatelé dostihli, bylo ve mně doopravdy malá dušička. Držela jsem těm dvěma palce, aby se jim podařilo vyhrát, ale s každou napínavou větou, jsem měla pocit, že mi dřív vylezou oči z důlků, než se dozvím, jak to dopadne. =D Hrozně moc se ti ten souboj povedl, málokdo to umí napsat tak skvěle. =)

Evan je syn svého otce a tady to bylo vážně vidět, dokonce ta představa mladého prince s mečem se mi fakt zalíbila. =D A Tess bojovala statečně! =) Měla jen trochu smůlu, ale to se občas stává. =) A jsem si jistá, že ti dva pomoc najdou. =)

Moc se ti to povedlo! =)

6 Hanka Hanka | 14. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

[5]: Fluffy, já se snad tou chválou začnu červenat. :oD

7 Casion Casion | Web | 20. srpna 2013 v 18:39 | Reagovat

Och, to je veľmi napínavé :D Ako spadla do tej mrazivej vody to bolo vážne nebezpečné, ale takýto nečakaný koniec... :D Rýchlo idem čítať ďalej :D

8 Hanka Hanka | 20. srpna 2013 v 19:29 | Reagovat

[7]: Díky za komentář, Cas. Já ráda napínám. :oD

9 RenyNew RenyNew | 20. února 2014 v 20:01 | Reagovat

Já říkala, že se něco zvrtne.

A samozřejmě, něco se muselo zvrtnout, jinak by to nebyla hraničářská povídka. Nicméně, zvrtlo se to ještě trochu jinak, než jsem čekala. Ten propadlý led, to byla pořádná patálie. Vůbec jsem nic takového nečekala. Chudák Tess. Nicméně, Evan byl správně pohotový. Použití luku bylo nápadité a užitečné.

Ale pak! Tedy, nejprve přišla scéna na stromě - a to se mi líbilo. Evan je slonbidlo a Tess řádně mrštná - a tak to má být. Když Tess seskočila před přijíždějící vojáky a zatarasila jim cestu, v duchu jsem smekla před její odvahou. John musel být taky pořádně překvapený.

Jenže, jak jsem řekla, Evan je slonbidlo. Celý taťka. Takže pochopitelně musel uklouznout po větvi. Člověk by řekl, že to je konec. Ale nebyl. Tess byla správně pohotová.

Jenže, pak přišla na řadu mýtina. A to už opravdu vypadalo zle. Naštěstí se v tu chvíli ukázalo, že být slonbidlo je v takové chvíli k užitku a Evan se pustil do protivníků stejně zarputile a šikovně jako Horác, takže tu pořád byla naděje.
Tess se sice snažila, ale bohužel je přeci jen proti silným mužským protivníkům poněkud drobná.

Evane, doufám, že co nejdřív narazíš na Malcolma...

PS: Moc se mi líbí, Hani, že i ve vypjatých situacích dokážeš udržet tu milou atmosféru, která je mezi Tess a Evanem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama