Černá perla - 7. kapitola - Vězeň

20. července 2013 v 9:00 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola sedmá

Vězeň

"Tak co mu schází?" ptal se lord Marcus. Tess pohladila Oskara po nose.


"Ahoj," zašeptala. Obešla ho kolem dokola a hladila ho po srsti. Přinutila ho zvednout jednu nohu po druhé.

"Má pod levou zadní podkovou kamínek," sdělila mu Tess a lehce ho vyškrábla příslušným nástrojem, který sejmula ze stěny za sebou. "Tak, teď už by mělo být vše v pořádku." Hradní pán se poprvé usmál. Úsměv to byl milý, ale Teressa si všimla, že k očím nedošel. Zůstaly stejně chladné.


"Děkuji ti. Tento kůň je můj oblíbený. Získal jsem ho před několika týdny," dodal tajemně. "Uvidíme se u večeře v hodovní síni. Můžeš jít." Mávnutím ruky ji propustil. Uklonila se a odešla. Vrátila se ke svým koním. Sedla si na malou bednu v Luskově stání, pokrčila kolena a opřela si o ně bradu. Co teď? Bylo jisté, že je Evan někde na hradě. Otázka byla kde.

"Ach jo, co mám dělat?" povzdechla si.

Teď se jdi převléct, pozval tě přeci sám lord Marcus na večeři, jakoby říkal Lusk. Otočil k ní hlavu a zafrkal.

"Máš pravdu," pokývla hlavou a zvedla se.

Na večeři přišla v prostých bílých šatech. Byly to ty nejlepší, jaké měla. Kdyby byly o něco honosnější, budily by podezření. Takové šaty by si obyčejná dívka, Mary Bartonová, dovolit nemohla. Co by si mohla dovolit Teressa, byla jiná. Jenže ta představovala neteř podkoního. U stolu seděla mezi hospodyní a dalším pomocníkem ze stáje. Lord Marcus jí nevěnoval ani jeden pohled. Nejspíš na ni dočista zapoměl. Ani by se nedivila. Vznešený pán má na práci jiné věci, než si pamatovat všechno služebnictvo. Proto ji překvapilo, že se sám stará o koně, který vlastně ani není jeho.

Při jídle seděla s hlavou sklopenou jako ostatní, ale kdykoliv měla příležitost, zvědavě pozorovala své okolí. Její oči kmitaly od jednoho člověka k druhému tak, aby si jí nikdo nevšiml. Večeře proběhla víceméně v tichu, v případě sloužících. Lord Marcus a jeho nejbližší se hlasitě bavili a smáli. Tess měla nastražené ušil, aby jí nic neuniklo, ale nepadlo ani slovo o tom, že by se na hradě vyskytoval princ.
Najednou bylo po jídle a sklízelo se ze stolu. S hospodyní si popřály dobrou noc a Tess se odebrala do svého maličkého pokojíku. Dnešní události ji nějak zmohly, a tak padla do postele jako podťatá a okamžitě usnula.

***
Tess okusujíc si nehty seděla jako obvykle na bedně v Luskově stání. V poslední době to bylo její oblíbené místo. Uběhlo už deset dní od chvíle, kdy dorazila na Macindaw. Za tu dobu stačila ve volném čase hrad prozkoumat skoro celý, ale po Evanovi ani stopa. Dokonce i ve vězení se byla podívat, jenže to bylo v tuto roční dobu zatopené a lord Marcus nebyl takový nelida, aby vězně držel v ledové vodě. Jediná známka toho, že tu princ někde je, byl Oskar. Evanův vraník svého pána postrádal, to na něm poznala. Snažila se za ním každý den zajít a utěšit ho. Oskar si na její společnost zvykl a vždy ji zdravil veselým řehtáním. Tess se snažila, aby ji u něj neviděl hradní pán a zatím se jí to dařilo.

Povzdechla si. Kdyby tak tušila, kde Evana drží. Jedna záhada zůstávala nevyřešená. Ta druhá, týkající se Grimsdellského lesa, byla podle jejího mínění jednoduchá. Ptala se na to paní Shadeové, což byla též jedna z pomocnic u koní, ale ta tvrdila, že je to vyloučené, aby se Malkallam vrátil. Mezi lidmi se povídá kdeco, ale ona dobře ví, že tam žije milý léčitel Malcolm. Sice už je starý, přesto pořád bydlí sám v lese. Paní Shadeová se Tess svěřila, že sloužila na hradě i za předchozího pána, lorda Ormana, a ten se s Malcolmem přátelil. Prý byla jedna z mála lidí, co o něm věděli. Ostatní se stále domnívali, že namísto léčitele obývá Grimsdellský les zlý čaroděj. Tess si myslela, že starý léčitel využívá světla a "přízraky" k odehnání nezvaných návštěvníků tak, jako před lety.

Zpátky k Evanovi, okřikla se v duchu. Zvedla se. Měla teď chvilku volnou. Poplácala Luska po krku a vydala se na průzkum, stejně jako tolikrát předtím. Přemítala, kde ještě nebyla. Ve strážnici! Doufala, že na nikoho nenarazí. Vybrala si správný čas, jelikož se právě střídaly hlídky a v budově tak nikdo nebyl.

Postavy v černém plášti si nikdo nevšímal. Stala se nedílnou součástí života na hradě. Nádvoří klidně přešla. Otevřela dveře do strážnice, proklouzla jimi dovnitř a tiše je za sebou zavřela. Ocitla se v dlážděné chodbě. Stěny byly ze stejného druhu kamene. Bylo v nich zasazeno velké množství dveří. Tess se připlížila k těm prvním. Přiložila k nim ucho. Nic. Ticho. V potemnělé chodbě byl slyšet pouze její dech. Ani halasení lidí a ostatní zvuky z nádvoří sem nedoléhaly. Cítila, jak jí v hrudi rychle bije srdce. Kdyby ji tu objevili, těžko by vysvětlovala, kde se tu bere a co tu dělá. Opatrně nastevřela dveře. Jen prázdná ložnice. To se opakovalo u dalších pěti dveří. Tess za nimi vždy chvilku poslouchala, pak nakoukla do místnosti. Zatím nic neobjevila. Za dalšími dveřmi narazila na velkou místnost plnou stolů. Zopakovala svůj postup, ale v momentě, kdy pomaloučku potichoučku otevírala tyto dveře, spatřila za jedním stolem sedět muže. Tess se málem zastavilo srdce. Soustředěně pročítal nějaké hlášení a jeho oči byly přilepeny na papíře. Ale kdyby je jen o kousíček zvedl, hraničářova dcera by byla odhalena. Stejně opatrně jako je otevírala, je i zavřela. Jenže nemohla zabránit tomu, aby klika mírně necvakla. Tess se rozšířily oči. Co teď? Bylo téměř jisté, že ji ten muž slyšel. A jestli něco nepodnikne, za chvilku ji tu objeví. Mohla se schovat do některé z ložnic, ale mnohem blíže byly poslední dveře na konci chodby. Rozběhla se k nim. Její měkké boty nevydávaly na kamenné podlaze žádný zvuk, což bylo jedině dobře.

Tyto dveře byly bytelnější než ty ostatní. S námahou je otevřela. Před ní se zjevilo schodiště vedoucí kamsi do patra. Zavřela za sebou. Přesně v tu chvíli, kdy si dřepla na první schod, zaslechla vrznutí otevíraných dveří, pak hlasy.

"Á, to jste vy, už jsem si myslel, že tu straší." Právě se vrátili vojáci z hlídky, šťastní, že je někdo vystřídal. Tess si tiše odfoukla. To bylo o fous. Ven nemohla, nyní bylo na čase zjistit, kam vedou tyto schody. Zaposlouchala se. Shora se žádné zvuky neozývaly. Opatrně se tam vydala. Na vrcholku schodiště se rozhlédla. Nikde nikdo. A všude kolem zamřížované cely. Rozhořel se v ní plamének naděje. Že by konečně našla místo, kde prince drží? Pomalu procházela kolem cel. Byly prázdné. Plamének naděje pohasínal. Došla až na konec. A nebo, že by ne? Na zdi před ní visela tmavě modrá tapisérie se znakem Araluenského království. Šestý smysl jí napovídal, aby ji odhrnula, i když rozum namítal, že za ní bude jen zeď. Nadzvedla lem modré látky. A hle, ve zdi se skvěl úzký průchod. Vlezla dovnitř a tapisérii nechala klesnout zpět na své místo. Tma ji náhle zahalila do svého hávu. V dálce před ní však problikávalo malé světélko. Šla vzpřímeně za ním, ale kdyby byla o pár centimetrů vyšší, už by se musela sehnout. Chodbička byla nečekaně dlouhá. Když se ocitla na jejím konci, spatřila čtvercovou místnost uprostřed přepůlenou silnou mříží. U vchodu do chodbičky dohořívala na držáku pochodeň. Její světlo nemohlo ozářit celou místnost a oba rohy za mříží se utápěly ve stínu. Právě tam se krčil jakýsi balík v otrhaných hadrech, ve kterém tušila postavu. Že by princ? A koho jiného by takhle důkladně schovávali? Tiše došla až k mříži.

"Hej!" zasykla. Pomalu zvedl hlavu. Z pod kapuce osoby za mříží se na něj dívaly jiskrné oříškově hnědé oči.

"Co tady děláš, Tessie?" vydechl nevěřícně. Teď měla jistotu, že je to princ. Nikdo jiný jí takhle neříkal. Ostatně, jaký jiný vězeň by znal její jméno?

"Mám pocit, že tuto otázku slýchám v poslední době na můj vkus až moc často." Protočila oči. "Přišla jsem tě zachránit, pokud tedy nechceš zůstat na tomhle místě navěky," při těchto slovech nakrčila nos, "a dál si tu pokojně hnít." Princi se pomalu objevil na tváři úsměv. Zvedl se a přešel k mříži. Na sobě měl potrhané plátěné kalhoty, košile z něj visela v cárech. Vlasy měl rozcuchané a na levé tváři se mu táhl šrám. Už se pomalu hojil. Jinak vypadal v pořádku.

"Co si pamatuju, vůbec ses nezměnila. Možná, žes trošku vyrostla. Ale pořád jsi mrně," protáhl ruku mříží a štípl ji do tváře jako kdysi.

"Dej ty špinavý pracky pryč," zafuněla pobaveně a odtáhla se. Cenila si toho, že i v takové situaci je princ schopný vtipkovat.

"Kolik ti vlastně je?" otázal se.

"Sedmnáct. Narozeniny jsem oslavila v jednom hostinci nad miskou kávy při cestě sem za záchranou tvé královské maličkosti," odbyla ho. "A není ti zima?" tázala se potom starostlivě s pohledem upřeným na zbytky košile. Venku mrzlo, ale nikde v cele neviděla okénko, kterým by mráz pronikl dovnitř.

"Ne, je mi fajn, hřeje mě mládí," uculoval se princ.

"A ty mi tu povídej něco o mrňatech," bručela si pod vousy hraničářova dcera. Mávla rukou "Nechme toho tlachání, musím tě odsud dostat."

"Počkej," přerušil ji. "Za chvíli mi přinesou večeři. Jídlo mi nosí třikrát denně. Nebylo by lepší-"

"Psst," okřikla ho najednou. Oba se zaposloucdhali. V dálce zaslechli něčí kroky. Tess se horečně rozhlížela, kam se schovat. Evan ji sledoval rozšířenýma očima. Kroky se přibližovaly. Ozval se i hvízdaný popěvek. Tapisérie se odhrnula. Tess padl zrak na okovy visící ze stěny. Rychle po nich vyšplhala a pokaždé, když zacinkaly, zatnula zuby. Pod stropem se připlácla na zeď a ani nedutala. Spoléhala na Haltovu poučku, že pokud lidé nepředpokládají, že by mohli spatřit malou dívku přilepenou pod stropem v princově cele, tak ji neuvidí.

Evan se rychle vrátil do svého rohu a dělal jakoby nic. Hlavně se na mě nedívej, vyslala Teressa myšlenku směrem k princi.

Do místnosti vešel obtloustlý voják.

"Tumáš," prostrčil mřížemi misku s podivnou hmotou, co by se mohla nazývat kaší, a džbán vody.

"Díky," hlesl princ a ani se nezvedl. Voják nad ním mávl rukou. V tu chvíli trošku cinkly řetězy, na nichž se Tess držela. Vojákova hlava se začínala otáčet jejím směrem. To Evan nemohl dopustit.

"Hele, kdy už mi konečně dáte něco pořádného k jídlu?" Vojákova pozornost se znovu upřela na vězně.

"Ty si nic lepšího nezasloužíš," odfoukl, otočil se na patě a zmizel v chodbičce. Musel jít bokem a s hlavou sehnutou. Když se za ním tapisérie zatáhla, oba si úlevně vydechli. Tess seskočila na zem. Dopadla na všechny čtyři jako kočka.

"To tedy bylo něco," prohodil princ s úlevou. Přikývla.

"Bezpečnější asi bude dostat tě odtud v noci," řekla. "To už bude většina osazenstva strážnice spát. Teď mi dá zabrat dostat se zpátky nepozorovaně sama, natož s tebou." Kriticky si ho změřila pohledem. "Budeme ti muset sehnat nové oblečení."

"Všechny mé věci by měly být u Oskara. Cestoval jsem poměrně nalehko," prozradil jí princ.

"Podívám se," slíbila. "Vrátím se pro tebe před půlnocí. To bude tak polovina doby, co tráví vojáci na hlídce." Vešla do chodbičky. Pak, jakoby ji ještě něco napadlo, se otočila.

"A mimochodem, dobrou chuť přeji," pronesla s pohledem upřeným na misku.

"Tak to děkuju," odpověděl se znechuceným úšklebkem Evan.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RenyNew RenyNew | 20. července 2013 v 10:09 | Reagovat

Jelikož jsi přeskočila těch deset dní, které Tess strávila na hradě, působilo nalezení Evana nějak rychle... takže předpokládám, že dostat ho ven nebude až tak jednoduché nebo se rpostě něco zvrtne... protože si nemyslím, že bys to zrovna ty - která píšeš tak dlouhé kapitoly (což je jenom dobře) bys to neutla tak rychle...
Jinak, moc se mi líbí Evanovy reakce - vidím v nich špetku Horáce i Evanlyn :D A to se mi moc líbí :)
A Tess? No jsem zvědavá, jak si povede, hraničářova dcera :)

2 Iviis Iviis | 22. července 2013 v 22:17 | Reagovat

Ha, na chvilku jsem ukořistila netbook, tak jdu chvíli komentovat. ;)
O napětí nebyla nouze, to jsem jenom ráda. ;)Jsem zvědavá, jak s takovýmhle úkolem Tess poradí - přece jenom realita se od hraničářských taktických cvičení přece jen trochu liší, že ano. Ale Tess si s tím určitě poradí, vždyť je Willova. ;)

3 Hanka Hanka | 23. července 2013 v 11:22 | Reagovat

Děkuju vám moc za komentáře. Po dlouhé době jsem se dostala na počítač, tak musím dohnat, co jsem zanedbala :o)

[1]: Reny, máš dobrý odhad :o) Neboj se, nic se utínat nebude :oD

4 RenyNew RenyNew | 23. července 2013 v 22:07 | Reagovat

[3]: Ted te zrejme pobavim. Ja ctu tvou reakci ohledne utinani - a nedoslo mi co jsem psala v predchozim komentu, takze me jako prvni napadlo ze se nebude utinat Evnova hlava :-) Byla kdesi zminka o ppprave vezne ne? :D

5 Hanka Hanka | 24. července 2013 v 11:09 | Reagovat

[4]: Tak tos mě vážně pobavila :oD Je pravda, že byla zmínka o popravě, ale opravdu se nic utínat nebude (ani Evanova hlava) :oDD

6 Casion Casion | Web | 25. července 2013 v 10:55 | Reagovat

Super, takže konečne zistila, kde sa nachádza náš princ, to je dobrá správa :D Dúfam, že sa jej podarí ho zachrániť :D

7 Hanka Hanka | 25. července 2013 v 20:40 | Reagovat

[6]: Díky za komentář. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama