Černá perla - 6. kapitola - Mary Bartonová

10. července 2013 v 9:00 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola šestá

Mary Bartonová

Z nebe se snášely velké vločky. Tady na severu přicházela zima vždycky brzy. Cestu zahalovala tenká sněhová pokrývka a mezi domy ve vesnici se proháněl lezavý vítr. Na okraji stál hostinec U prasklého džbánu. Právě před ním zastavila postava zahalená v černém plášti. Seděla na hnědošedém koníkovi. Za ním stál na vodicí otěži další kůň. Tenhle byl grošovaný a na hřbetě měl nákladní sedlo s plně napěchovanými sedlovými vaky. Člověk seskočil dolů a po kotníky se zabořil do sněhu. Koně odvedl do stáje a vešel do hostince. V lokále bylo příjemné teplo a postava zamířila přímo ke krbu. Jak procházela místností, hlavy se za ní otáčely. Sedla si k malému stolku u stěny a shodila z hlavy kapuci. Odhalila tak dlouhý plavý cop a hnědé oči. Nový návštěvník byla mladá dívka. Hned k ní přispěchalo obsluhující děvče.


"Co si dáte, slečno?"

"K jídlu něco teplého a misku kávy s medem, děkuji," usmála se na ni plavovláska mile. Za těch pár týdnů, kdy cestovala na sever, moc pocestných nepotkala. Bylo příjemné mít kolem sebe zase lidi, ač cizí.

"Hned to bude," ujistila ji trochu udiveně obsluha. Děvče se otočilo a za okamžik bylo zpět i s objednanou kávou. Plavovláska obemkla svými zkřehlými prsty misku. Sálalo z ní teplo a rozehřívalo její ruce. Za okamžik k ní přišel hostinský. Položil před ni misku husté zeleninové polévky. Stoupala z ní pára a spolu s ní i lákavá vůně. Vděčně na něj pohlédla. Hostinský si nečekaně přisedl.

"Co jsem vám dlužna?" otázala se dívka. Hostinský řekl cenu a na dlani mu přistála požadovaná mince.

"Děkuji," kývl hlavou. "Jak to, že cestujete tak sama?" optal se zvědavě.

"Víte, na Macindawu mám strýčka," začala vyprávět a když viděla, že hostinského to zaujalo, pokračovala. "Jmenuje se Edward." Usrkla polévku. Byla ještě horká.

"Mimochodem, jmenuji se Mary Bartonová. Můj strýc dělá na hradě podkoního. Asi před dvěma měsíci jsem od něj dostala dopis. Psal, že je nějak vážněji nemocný, proto ho jedu navštívit." Hostinskému se zachmuřila tvář.

"Edward se nejmenoval Barton."

"Ne, můj otec se jmenoval Barton, vzal si jeho sestru. Počkat, vy jste řekl nejmenoval?" zarazila se.

"Je mi to moc líto, ale váš strýc Edward před týdnem zemřel." Dívčina tvář pozbyla výrazu. "Ale jsem si jist, že lord Marcus vás přijme," ujistil ji rychle.

"Děkuji vám za zprávu, teď bych si přála být sama," řekla dívka bezvýrazně.

"Samozřejmě," odporoučel se hostinský. Dívka sklonila hlavu nad misku polévky. V očích se jí pobaveně blýsklo. Byla dobrá herečka.

***

Teressa, nyní Mary Bartonová, ležela v malém pokojíku, který jí hostinský U prasklého džbánu přidělil, a přemítala, co dál. Zítra pojede na hrad Macindaw. Už byla skoro u cíle své cesty. Připadalo jí téměř neskutečné, že ještě před několika týdny stála před Gilanem na sněmovišti, zatímco se kolem ze stromů snášely listy. Tady byl všude sníh a mráz.


Od hraničářů dostala nového koníka, se kterým se brzy spřátelila. Jmenoval se Lusk. Gwen si nechala jako nákladního koně. I ta si s Luskem rozuměla. Když vyrážela na cestu, otec ji kousek doprovodil. Pak odjel zpátky na Redmont. Nechala od něj pozdravovat matku. Will se nakonec smířil s její výpravou a ten úsek cesty, co jeli spolu, jí vyprávěl o svém dobrodružství na Macindawu. Poté jí popřál hodně štěstí a na rozcestí se rozdělili.

Tess se probírala podrobnostmi příběhu. Will se vydával za kejklíře jménem Barton, proto si zvolila toto jméno. Tehdy nedaleko hradu, v jistém Grimsdellském lese, sídlil čaroděj Malkallam. Ukázalo se, že je to v podstatě milý chlapík. Dole v hostinci zaslechla, jak jeden vesničan vyprávěl o svém setkání s Nočním bojovníkem. Jenže tvrdil, že ho viděl včera. A Teressa se rozhodla, že tomu přijde na kloub.
Lidé si při večeři vyprávějí leccos, a tak se také k jejím uším doneslo, že se tu před pár týdny zastavili vojáci lorda Marca a vedli s sebou vězně. Byl vysoký, světlovlasý a drzý. Mezi návštěvníky hostince se šuškalo, že ho drží na hradě ve vězení za nějaký strašný zločin a prý bude brzy popraven. Popis přesně seděl na prince Evana. Zmínka o popravě ji zprvu vylekala, ale mezi obyčejnými lidmi se toho napovídá. Zítra se pokusí zjistit víc. Otočila se na bok a usnula.

Ráno se rozloučila s hostinským a vydala se na cestu. Brzy se proti ní tyčily tmavé hradby hradu Macindawu. Dovnitř vjela po padacím mostě a kopyta jejích koní následně hlasitě zaklapala na kamenné dlažbě. Zastavila před hlavní věží. Na nádvoří panoval čilý ruch. Každý měl něco na práci a někam spěchal. Vzhlédla. Na pozadí kovově šedé oblohy se zdálo, že věž sahá až k nebi. Otřásla se. Na mysli jí vytanulo Willovo vyprávění. Její bujná fantazie způsobila, že úplně viděla zrádného sira Kerena padajícího z vrcholku věže. Jeho táhlý výkřik plný bolesti a hrůzy se nesl nocí. Hu, vážně děsivé. Znovu se otřásla.

Ze dveří věže vyšel pomenší obtloustlý chlapík s řetězem majordoma kolem krku. Zastavil se před Tess. Ta stále ještě seděla na koni. Dokud jí to majordomus nedovolil, etiketa přikazovala, že musí zůstat v sedle.

"Co tu děláte?" zeptal se roztržitě. Pak si uvědomil, že to bylo poněkud nezdvořilé a snažil se svou chybu napravit. "Co vás přivádí na náš hrad v tuto dobu, slečno?" otázal se.

"Jmenuji se Mary Bartonová," představila se Tess. Nijak nezareagovala na nepřívětivé přijetí. "Můj strýc Edward zde pracoval jako podkoní. Bohužel jsem se ve vesnici Klikatý potok dozvěděla, že zemřel," dodala smutně. Majordomus odpověděl: "Já vím, je mi to líto. Nejspíš jste ho jela navštívit." Když Tess kývla hlavou, pokračoval. "Předpokládám, že tu strávíte zimu. V tomto počasí by nebylo moudré jet zpátky na jih. Dejte si koně do stáje a hlaste se u hospodyně. Přidělí vám pokojík. Pak přijďte za mnou. Najdete mne u koní, musím tam něco zařídit."

"Děkuji." Teressa ladně seskočila z Luskova hřbetu.

Po tom, co jí byl přidělen malý a útulný pokojíček, se Mary Bartonová vydala do stájí. Usmívala se. Hospodyně na ni byla opravdu milá. Pořád ji litovala a mumlala: "Ty chudáčku, ty chudáčku." Vypadalo to, že tato kyprá žena měla Edwarda opravdu ráda. Nakonec jí podstrčila deku navíc.
Tess došlo, že by asi měla vypadat poněkud zkroušeněji, když jí zemřel strýc, a nasadila zkroušený výraz. Přešla nádvoří. Otevřela dveře do stáje a rázem se ocitla v úplně jiném světě. V dlouhé místnosti panovalo přítmí a příjemné teplo, ve vzduchu se vznášela zrnka prachu. Ze stání se ozývalo frkání a dupání koní. Tess zamířila dlouhou uličkou a postupovala ke stáním, kde byli ubytováni její čtyřnozí přátelé. Doufala, že cestou narazí na majordoma. Zastavila před Gwen.

"Ahoj, holka," zašeptala. Připadalo jí, že by neměla porušovat klidnou atmosféru svým hlasitým mluvením. Popadla kartáč a začala hřebelcovat její flekatou srst i dlouhou hřívu.

"Tak a teď se podíváme na našeho kamaráda." Přešla k Luskovi. A zatímco drhla srst svého novějšího koně, ozval se za ní majordomus.

"Vidím, že o koně se postarat umíte." Poznala ho podle hlasu. Neotočila se a pokračovala v činnosti.

"Něco jsem se od strýčka naučila." V podstatě to byla pravda. To Halt ji učil, jak se o koně správně starat.

"Jistě," souhlasil majordomus. "Byl to skvělý člověk. Koně pro něj byli vším. Někdy se mu ani nedivím. Jsou to ušlechtilá zvířata." Teressa se usmála a vrhla na něj přes rameno pohled.

"Máte pravdu. Víte, uvažovala jsem nad tím, že pokud tu přes zimu zůstanu, měla bych si to odpracovat. Nemůžete si mě tu přeci držet zadarmo." Majordomus souhlasil.

"To ano, ale ještě je tu poslední plat vašeho strýce. Ten by na váš pobyt měl stačit. Jestli máte pocit, že to není dost, můžete vypomáhat v kuchyni." Dívce se blýsklo v očích. Plavý cop si přehodila přes rameno a s kartáčem v ruce se otočila k plešatému muži stejně vysokému jako ona sama.

"A nechybí vám někdo, komu by se chtělo postarat se o vaše koně?" Majordomus pochopil.

"Ale jistě," zřejmě to bylo jeho oblíbené slovo. "Pokud byste si přála vykonávat část práce vašeho strýce, milerád vám vyhovím. Vlastně mi to dost přijde vhod."

"Děkuji," věnovala mu Tess úsměv.

"A Mary - smím vám tak říkat? - lord Marcus si vás přeje vidět. Najdete ho v zadním stání. Stejně jako vy se stará o svého koně."

"Hned, co se postarám tady o Luska, vydám se za ním," slíbila Tess.

"Nerad čeká," upozornil ji majordomus. "Přeji vám příjemný pobyt zde u nás, jistě se ještě uvidíme." Kolébavým krokem odkráčel pryč.

"Tak, Lusku, a teď se půjdeme podívat na našeho nového pána," prohodila ke koníkovi, když odkládala kartáč.

Jen běž, jakoby na ni Lusk mrkl.

Tess pomalu procházela uličkou mezi stáními. Provázely ji zvědavé koňské pohledy. Ze stání úplně vzadu vyšel vysoký muž. Byl docela pohledný. Černé vlasy rámovaly jeho tvář s ostrými rysy. Na bradě mu rašilo strniště. Zpod tmavého obočí ji propalovaly pohledem uhrančivé oči. Tess se zastavila. Bylo na něm něco zneklidňujícího.

"Pane," uklonila se.

"Co tady děláš? Ty jsi ta nová dívka?" otázal se pánovitě.

"Ano, můj pane. Přál jste si mě vidět? Majordomus říkal, že se staráte o svého koně. Šla jsem vás hledat."

"Ano, chtěl jsem tě vidět. Jak se jmenuješ?" řekl již vlídněji hradní pán.

"Mé jméno je Mary Bartonová, k vašim službám."

"Tvůj strýc byl nepostradatelný, když šlo o koně. Jak jsi na tom ty?"

"Mám koně ráda a postarat se o ně dokážu, můj pane. Poznám, když jim něco chybí a oni sami mě mají též rádi," sdělila mu Tess v podstatě to, co chtěl slyšet. Nebylo by moudré si lorda Marca hned rozházet. "Majordomus mi nabídl práci ve stájích. Budu vykonávat některé povinnosti mého strýce, pokud tedy pán dovolí," sklonila hlavu.

"Jestli jsi vážně tak dobrá, jak tvrdíš, rád ti vyhovím. Teď si tě trochu vyzkouším. Můj kůň není ve své kůži a já nemohu přijít na to, co mu schází. Snad se to podaří tobě." S těmi slovy ji zavedl do posledního stání. Tam stál bujný vraník černý jako noc s lesklou hřívou a jedním malým bílým flíčkem pod levým uchem. Chytrým pohledem sledoval dění kolem sebe. Tess se zatajil dech.

"Je krásný, že?" řekl pyšně lord Marcus. "Říkám mu Blesk."

"Je vážně překrásný," podařilo se Tess ze sebe vypravit. Ten flíček pod uchem si s ničím splést nemohla, Bleska totiž znala z dřívějška jako Oskara.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iviis Iviis | 10. července 2013 v 11:41 | Reagovat

Tess využívá u hraničářů oblíbených falešných jmen - to se mi líbí ;) Vsadím se, že práce u koní jí určitě půjde, takže na její pravou identitu nikdo nepřijde ;)
On má Evanova koně!(teda myslím, že je jeho, že jo?)
Jak tohle bude pokračovat, na to jsem opravdu zvědavá ;)

2 RenyNew RenyNew | 10. července 2013 v 14:14 | Reagovat

Kapitola hezká - jméno Barton už asi v rodině Dohodových (zní to teda divně co? Dohodovi :D) zůstane navždy coby krycí jméno... pokud vím, v královské britské rodině měli v době světových válek pro případy kdy potřebovali být v utajení jmébo Johnsovi :D Někdy mi to tohle připomělo...
Co se týče toho, že Tess bude u koní... ono to k sobě asi nějak patří, hraničíři a koně, protože mě to taky přišlo nejlepší, když jsem psala svou povídku a potřebovala práci pro Willa :) A je to krásné prostředí, skvělé na popis :)

A... tak Evana vězní a snad ho dokonce chějí popravit? Brrr... a co ten Oskar... jsem vážně zvědavá, co přijde dál...

3 Casion Casion | Web | 14. července 2013 v 11:42 | Reagovat

Je naozaj dobrá herečka :D Jej misia je zaujímavá, Tess si vie poradiť :D

4 Hanka Hanka | 6. srpna 2013 v 15:48 | Reagovat

Opět vám děkuju za komentáře :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama