Hraničářka – 12. kapitola – Nikdy nevíš…

23. května 2013 v 12:33 | Fluffy |  Hraničářka
autorka: RenyNew


Hraničářka - 12. kapitola - Nikdy nevíš…

Willovi vrtalo hlavou, co přesně se Thonymu nezdá. Je mu jen divné, že byl včera tak unavený? Nebo se mu nezdá ještě něco? Udělali někde s Liou chybu? No samozřejmě, že ano, odpověděl si v duchu. Přišli na hrad téměř nepřipravení. Uniklo jim tolik věcí… Když se na to teď díval zpětně, měl štěstí, že Thony začal mít nějaké podezření až po lovu. Bez toho, co se tam odehrálo, by se vůbec neměli čeho chytit. Takhle snad alespoň Lia něco zjistí. Vlastně by to bylo ku prospěchu celé mise, kdyby na stěžejní informace přišla ona. Byla to její prověřovací výprava, a kdyby ji vyřešila více méně sama, nebylo by pochyb o tom, že má plné právo, být právoplatným členem hraničářského sboru. Ne, že by jeho samotného nezajímalo, co se tu vlastně děje. Všechno to bylo tak podivně zamotané. Popravdě prahnul po tom zjistit, jak je to s onou vzpourou, která snad jako by neproběhla, co se skrývá na první pohled nepřátelskou maskou sira Matthewa a vlastně i ten zdánlivě nezáživný problém se suchem jej začínal zajímat. Nakonec, celá tahle neobvyklá mise byla… jiná. A i to, že se díky ní dostal do party místních koňáků, bylo další věcí k dobru. Život hraničáře byl spíše samotářský. Ale Will měl odjakživa lidi rád. Cítil se tu jako ryba ve vodě. Dokonce i nějak pozapomněl na to, že je tu bez pláštěnky a bez luku, doteď jeho jistot a samozřejmých součástí. Takovou měla atmosféra stájí sílu. Jediné, co postrádal, byl nerozlučný Cuk a Haltovo lamentování.


***

Odpoledne v hradní kuchyni vše probíhalo v docela jiné náladě než ve stájích. Alespoň pro Liu. Po Alicině vyprávění její relativně dobré rozpoložení, způsobené odpočinkem, kterého jí bylo dopřáno až dnes, bylo teď to tam. Zprvu kvůli samotnému siru Matthwovi a jeho příběhu. Ale postupem času jí v hlavě začalo rotovat něco docela jiného. Přestože se během dnešní noci konečně trochu oprostila od myšlenek kolem Willa, teď se vrátily o to intenzivněji. O to víc, že jí událost, která sira před lety postihla, připomněla, že člověk nikdy neví, co se může stát…

Ona i Will coby hraničáři se navíc v situaci, kdy šlo o život, mohli ocitnout kdykoli. Věděla, že pokud na téhle misi uspěje, Crowley ji přidělí do speciální jednotky, kterou doteď tvořili Will a Halt. Proto také prověřovací úkol plnila s prvním z nich. Z vyprávění znala všechna ta dobrodružství, které tihle dva na výpravách mimo Araluen společně prožili. Ačkoli je teď díky tomu celá země oslavovala coby hrdiny, nebylo pochyb o tom, že leckdy o život skutečně šlo. Ne, že by s tím nepočítala. Do hraničářského učení vstupovala s vědomím, že se jedná o důležité, ale nebezpečné povolání. Během výcviku se v tomto názoru jen utvrdila. Nepočítala však s tím, že se zamiluje do Willa Dohody. A že on se o tom třeba nikdy nedozví…

***

"Wille," ozval se za mladíkem hlas jednoho z koňáků, "postarej se prosím o tohohle koně. Odveď ho do malé stáje, zůstane tu jen do večera…" Když se Will na koně podíval, jen těžko skrýval překvapení. To vůbec nebyl takový kůň jako ostatní tady. Byl menší, huňatější, s typicky soudkovitým tělem. Byl to hraničářský kůň. A co víc, byl Hectorův.

"Dobrá," přitakal po chvíli údivu. Pomalu došel k muži a včas si uvědomil, že by mu mělo být divné, že kůň nemá uzdu. Ve svém předstíraném postavení sotva mohl vědět, jak je to s hraničářskými koňmi.

"Jak to, že nemá uzdu?" předstíral překvapení.

"Je to kůň hraničáře," odvětil muž společně s pokrčením ramen. Zcela potvrzoval Willovo vědomí, že lidé považují hraničáře za tajemnou skupinu s podivnými zvyky. Kdyby jen muž tušil, že s jedním z nich právě mluví… Na Willovi mu určitě nic neobvyklého nepřipadalo.

Mladík věděl, že kůň ho zřejmě poznal a šel by za ním i na pouhé pobídnutí. To by ale bylo hodně podezřelé, což bylo to poslední, co Will momentálně potřeboval.

Namísto toho koně poplácal po hřívě a až potom řekl: "Tak pojď, chlapče." A s rukou stále na koňské šíji vyrazil. Kůň ho ihned následoval.

Jediné, co v tu chvíli poblíž stojícího koňáka napadalo, bylo, že ten mladej to s koňma vážně umí.

Mezitím co Will hnědáka vedl na příslušné místo, přemítal v duchu, jestli se má pokusit s Hectorem setkat. Samozřejmě, bylo by dobré dozvědět se, jak to vlastně bylo s tou vzpourou. Na stranu druhou by nebylo dobré, kdyby je někdo viděl pohromadě. Nikdo by si je neměl spojovat. Odvedl koně a uvědomil si, že ani nezná jeho jméno. Což ovšem bylo zcela zanedbatelné vedle toho, že jim Hector neřekl téměř nic o situaci v Martinsyde.

***

Před večeří bylo v kuchyni opět napilno. Lia ale i přes veškerý shon nepřestávala přemýšlet nad city, která cítila k Willovi.

Věděla, že má mladík vztah s kurýrkou Alyss. Věděla, že se znají odmala a mají se nade vše rádi. Rozumí si navzájem jako málokdo. Stejně tak ale věděla, že už to v sobě nedokáže dlouho dusit. Jednoho dne to Willovi bude muset říct. I když předem věděla, že to nemůže skončit tak, jak by si přála jedna část jejího já. Protože ta druhá, racionálně smýšlející, nechtěla narušit to, co je mezi Willem a Alyss. Vlastně by jim to štěstí přála, kdyby ta první část nebyla zásadně proti.

Pravděpodobně touto misí její a Wiilova spolupráce neskončí. Ve speciální jednotce hraničářského sboru nemůže být napětí, které - ač na první pohled neviditelné -, mezi nimi panuje.

***

Pro Willa práce ve stáji opět skončila dříve než prvního dne. Jednoduše proto, že už nebyla potřeba žádná práce tak neodkladná, aby kvůli ní většina koňáků musela zůstat ve stájích do tmy.

Když odcházel, Hectorův kůň byl stále uvnitř. To ho donutilo se nakonec pokusit hraničáře kontaktovat. Vyjít to mohlo a nemuselo. Ale když tu byla šance, proč ji nevyužít. Teprve teď, poprvé od příchodu na Martinsyde, zalitoval, že nemá svoji pláštěnku. Jak ta by se teď hodila, když se potřeboval nepozorovaně pohybovat po hradě. Samozřejmě, pláštěnka byla jen součástí maskovacího umění hraničářů. Na druhou stranu to bylo jejich poznávací znamení. Prostě si ji nemohl dovolit. Bude se muset spolehnout jen na svůj trénovaný pohyb. Připomnělo mu to léta na Redmontu, kdy se coby čtrnáctiletý plížil pro koláče mistra Chubba.

Nádvořím prošel normálně. Během toho přemýšlel, kde by se Hector mohl pohybovat. U barona. Kde jinde. V části hradu, kde baron přebýval, naštěstí Will už byl. Alespoň trochu věděl, co může čekat.

***

Dnes Liu čekal zcela jiný úkol, než donést jídlo do stájí. Měla totiž se skupinou dalších kuchařů nést večeři baronovi a jeho společníkům. Samozřejmě, to se naprosto lišilo od toho, co doposud v místní kuchyni zkusila. S tím ale Lia počítala, to ji nepřekvapilo. Když ale vešla, v ruce s podnosem, do místnosti sloužící coby jídelna, něco jí znepokojilo. Záhy si všimla hnědo-zelené postavy v rohu místnosti. Hraničář? Překvapení vystřídalo pochopení. Hector!

Hraničář barona svého léna navštěvoval, nic zvláštního. Stejně jako Will spatřila hlavně možnost zjistit víc o vzpouře. Nejprve chtěla nějak dát Hectorovi najevo, že o něm ví. Ihned to ale zavrhla. Nesmí tolik riskovat. Hraničáři mají oči na stopkách. Určitě si jí všiml. A určitě využije možnosti jim pomoci.

Když společně s ostatními odcházela, vymluvila se na to, že potřebuje zaběhnout za manželem do stájí. Je to důležité. Stejně už práce za chvíli končila. Do kuchyně se nevrátila. Musela to zkusit.

Zkušeným pohybem se vydala do chodby nedaleko jídelny, kde se nacházelo několik výklenků, které mohli posloužit coby úkryt, než se Hector objeví. Stejně jako Will si bez pláštěnky připadla jako bezruká. Ještě že už se stmívalo.

Jak byla soustředěná, nezaslechla blížící se kroky. Zády se srazila s příchozím mladíkem. S Willem.

"Lio!" zaslechla jeho šepot.

"Wille?" podivila se, taktéž šeptem. Oba si byli vědomi toho, že nesmí být prozrazeni.

"Hledám…" začal Will, Lia mimoděk navázala: "Hectora?" Will překvapeně přikývl.

"Je v jídelně, myslím, že o mně ví," řekla.

V tu chvíli uslyšeli otevírající se dveře. Lia ještě koutkem oka zahlédla vycházejícího barona, když ji Will strhnul sebou do nejbližšího výklenku ve zdi. Slyšeli hlasy vycházející od baronovy společnosti a navzájem svůj dech. Výklenek byl stísněný, stáli jen pár centimetrů od sebe. Lia pohlédla Willovi do obličeje. I v šeru zaregistrovala pronikavé hnědé oči. A právě při pohledu do nich si vybavila vše, nad čím dnes přemýšlela. Ruka, kterou Will stále držel kolem jejích ramen od chvíle, kdy uslyšeli zvuk dveří, způsobovala opět celý roj motýlů v břiše. Všechny ty myšlenky z dopoledne byly najednou ty tam. Všechny, až na jedinou. Nikdy nevíme, co nás čeká.

Pak ho políbila.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 23. května 2013 v 14:09 | Reagovat

Pěkná kapitola, doufám, že se to mezi Willem a Liou brzy vyřeší. :o)
Těším se na pokračování. :o)

2 RenyNew RenyNew | 23. května 2013 v 17:58 | Reagovat

[1]: Díky, jo, už budou mít jasno... jestli tak či tak, to se nech překvapit :)

3 Soňa Soňa | 25. května 2013 v 9:11 | Reagovat

Velmi překvapivý konec :) Je to strašlivě napínavý :D (o to víc mě štve, že až vyjde další kapitola, budu v Londýně :D ) Takže už vim, co udělam po příjezdu :D
Will mezi lidmi! :D Nemam co dodat, ten odstavec ho prostě charakterizuje :)
Chudák Lia... Doopravdy smutný osud... (Klepne jí, až se dozví kdo je Mainwaringová) :/ Ale tak snad si najde někoho, kdo jí bude vyhovovat víc (já jsem totiž velký fanda vztahu Alyss a Willa...) No, ale tak co :) Krásná kapitola, už se (jak jinak :D ) těším na další :)

4 Casion Casion | Web | 25. května 2013 v 10:25 | Reagovat

Och krásne, ten koniec je naozaj skvelý! Už sa nemôžem dočkať ako na to Will zareaguje :D :D

5 Fluffy Fluffy | Web | 25. května 2013 v 21:08 | Reagovat

Vím, že jsem asi dost hrozná, když komentuju až teď, ale bohužel jsem neměla vůbec čas - učím se na zkoušky a jsem z toho tak na prášky, že komentovat vůbec nestíhám v termínu. =D Jsem pozadu, ale doháním to alespoň teď. =) Nikdy bych si neodpustila, kdybych ti nezanechala alespoň malý komentář. =)

Upřímně, Will je tady trochu zabedněný. =D (Nevadí mi to, naopak, moc se tím bavím! =)) Co přesně se Thonymu nezdá? =D Je celkem očividné, že je to chování mezi mladými manželi. =D Protože když se lidé berou, tak po svatbě to většinou bývá to nejkrásnější období - berou se, protože jsou zamilovaní. A ti se chovají jinak než Lia s Willem. =D Ale přičtěme to tomu, že je mladý hraničář ještě pořád trochu jako vylíhlé kuře a musí se v těhle věcech ještě trochu přiučit. =D

Líbilo se mi, jak Lia uvažovala -  o tom, co jednou bude, nebude a třeba se stane, nebo nestane. =) Bylo to správně zmatené - takové, jaké by vymyslela jen nešťastně zamilovaná dvacetiletá dívka. =)

Hector na hradě? Vlastně mě hrozně zaujala poznámka, že jim Hector k situaci na hradě nic neřekl. Bude to znít divně, když udělám ukvapený závěr? =D Já toho hraničáře podezřívám. =D Ve skutečnosti určitě nejde o Martinsyde, ale o Hectora - nelíbí se mi, jak je tajemný a nic našim mladým přátelům nepověděl. =D Takže teď jsem očernila zřejmě hrdinu Araluenu. =D Ale zatím si za tím stojím. =D Dokud mě další tvoje kapitola nevyvede z omylu. =D

A teď... ona ho políbila! =D

Já jsem normálně vypískla nadšením nahlas! =D To bylo tak dokonale impulzivní!

Jsem na další díl natěšená jako nikdy, nemůžu se dočkat, jak to dopadne! =D

Reny, moc se ti to povedlo! =)

6 Zuzka Zuzka | Web | 26. května 2013 v 16:52 | Reagovat

Díky moc za další krásnou kapitolku!!
Lie moc fandím, protože jsem Alyss nikdy neměla moc ráda:) (Lio, do toho, držím ti palce!;-)). Doufám, že se také dostane do skupiny s Willem a Haltem a oba s Willem si budou užívat Haltovu příjemnou společnost:) ;-)
Chudák Will, to jsem sama zvědavá, co to s ním udělá (možná si začne připravovat zázračný proslov :D).
Krása, opravdu moc děkuju!!

7 RenyNew RenyNew | 28. května 2013 v 19:31 | Reagovat

Všem Vám moc a moc děkuji za krásné komentáře! Byla jsme teď pár dní mimo PC, takže reaguju až teď...

Všem dohromady, kteří jste franoušky Lii a Willa coby páru (Soňo, Fluffy, Zuzko), nejste první kdo m ito říká... doprčic, já teď mám dilema jak to ukončit!

A konkrétně, Fluffy - můžu ti říct je jedno - budeš překvapená - ovšem asi ještě trošku jinak, než myslíš :D Rozhodla jsem se být tajemná jako hrad v Karpatech :D

Ale jiank se musím omluvit - 13. kapitolu sice mám, ale musela bych teď porušit své pravdilo jedné kapitoly v rezervě - 14 ještě nečítá ani slovo. Mám toho teď trošku moc, škola a tak...

8 Tomáš Tomáš | 9. července 2013 v 23:26 | Reagovat

Ahoj chci se zeptat kdy bude pokračování ??Mimichodem moc dobrá kapitola

9 RenyNew RenyNew | 10. července 2013 v 12:25 | Reagovat

[8]: V nejbližších dnech, během tohoto týdne :)

10 Lucie | Tess Lucie | Tess | 6. července 2017 v 22:38 | Reagovat

Znova se ti to povedlo! Taky podezírám Hectora.
Promiň, ale teď už nenapíšu ani slovo.
Musím jít na pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama