Hraničářka – 10. kapitola – Štěstí víc než rozumu

4. května 2013 v 11:20 | Fluffy |  Hraničářka
autorka: RenyNew


Hraničářka - 10. kapitola - Štěstí víc než rozumu

Další bezesná noc měla za následek, že když se Lia ráno probudila, Will už byl pryč. Po tomto zjištění byla hraničářka v mžiku docela vzhůru. Co že vstal tak brzy? Kvůli tomu lovu? Během přemítání došla k oknu. Na nádvoří už to žilo. V tu chvíli Lie blesklo hlavou, že to nejspíš nebude tak, že by Will vstal dřív. Ona zaspala.

Ale ne! Proč ji Will neprobudil? Jak moc zaspala? Takové a mnohé další otázky se jí honily hlavou závratnou rychlostí, zatímco se soukala do sukně a haleny. Teď byla za první část oblečení ráda, kalhoty by oblékala dvakrát tak dlouho. Nazula boty, na česání nebyl čas. Vlasy jen prohrábla rukou a vyrazila z pokoje. V duchu přemítala, co řekne mistru kuchaři. Byla tu teprve druhý den a už přijde pozdě. Skvělé uvedení se.

Schody do kuchyně brala po třech a v té dlouhé sukni málem zakopla. Do kuchyně vběhla právě ve chvíli, kdy se v druhých dveřích objevil mistr kuchař. Vydechla. Náhle ucítila dloubnutí do ramene. Otočila se a uviděla Helen.
"Ty máš štěstí víc, než rozumu, holka," prohlásila žena a dodala, "zpozdil se, neví, žes tu nebyla."
Lie spadl kámen ze srdce.

***

Mezitím Will ve společnosti barona a sira Matthewa mířil do blízkých lesů. Dostal menšího hnědáka, trochu mu připomínal Gilanova Blaze. Šlo údajně o jednoho z nejklidnějších a nejposlušnějších koní ve stáji. Vtip byl v tom, že Will tu byl coby doprovod právě proto, že měl být na koně odborník. A seděl na takovém, který byl vhodný i pro začátečníka. Vlastně za to byl rád. Zvyklý byl na Cuka a nevěděl, co od cizího koně, který byl jiný jak navenek tak v nitru, očekávat. Tenhle fakt se však samozřejmě opět zcela rozcházel s jeho přítomností na lovu.

Držel se v závěsu sira a barona a nezapřel svůj hraničářský instinkt. Neustále sledoval okolí. Za těch pár let už to ale uměl tak, aniž by hýbal tělem, takže baronovi se sirem by to nemělo být patrné. A kdyby snad ano, dalo se to zkrátka vysvětlit tím, že na svém prvním lovu coby doprovod, je poněkud ostražitější.

Cesta, po které jeli, se stočila do lesa. Sir a baron se rozpovídali. Will se snažil dělat, že nejvíce ze všeho ho zajímá místní zeleň, ale uši měl nastražené. Ke svému údivu zaregistroval, že baron není vůbec tak nejistý jako při prvním setkání a sir Matthew má teď na míle daleko k tomu, který před půl hodinou prohlásil: "Tenhle střízlík s námi jede jako doprovod? I paní hospodyně by nám byla víc platná…"

Will byl ještě před pár lety na poznámky o svém zevnějšku, zejména výšce, zvyklý. Ale od doby, kdy se stal hraničářem, si zvykl na určitou váženost. Za posledních pět let už o své výšce neslyšel nic posměšného. Opět si musel připomenout, že tu není za hraničáře, nýbrž za mladíka z rolnické rodiny. Což ostatně jsi i ty, řekl si sám sobě v duchu. Ačkoli vyrostl na hradě Redmontu, měl prostý původ.

"… co si počít…" Zaslechl útržek baronovy řeči. Zbystřil. "…lidé jsou nespokojení, mají strach…"

To Willa zaujalo.

Sir přikývl, "Takové sucho už naše léno nezažilo nejméně padesát let…" Cože?! Oni řeší sucho?!

"Ano a rolníci se bojí, že jim uschne úroda. Chtějí řešení…" povzdechl si baron. Will vážně nevěděl, co si o tom myslet. Takže největším problémem je tu sucho? Navíc, baron zněl vážně a upřímně ustaraně. Vlastně měl Will dojem, že mu na poddaných opravdu záleží a chce jim pomoc. I přesto že se proti němu vzbouřili?

"Něco vymyslíme," odpověděl sir a neznělo to vůbec záludně. To vůbec nesedělo do představy o vypočítavém baronově rádci. Skutečně chtěl lidem pomoci? Nebo to je snad jen nějaký dobře hraný zastírací manévr?

"Doufám, že máš pravdu," řekl baron, "Pojďme lovit." Sir souhlasil a houkl za sebe:

"Williame, pospěšte si, je na čase začít."

Will nevycházel z údivu. Sir, který ho nazval střízlíkem, si teď pamatuje jeho jméno a dokonce mu vyká?

Popohnal hnědáka, aby srovnal krok s rytířem a baronem. Přemýšlel, jak to asi bude probíhat. Na lovu byl jen jednou v životě, ale tehdy, v Redmontu, to byl velká štvanice na kance. Účastnila se ho početná skupina lovců barona Aralda. Tohle ale bude něco dočista jiného, komornějšího. Nejspíš jen zábava, odpočinek od povinností.

A skutečně.

Baron a sir nijak cíleně zvěř nevyhledávali. Zkrátka projížděli krajinou s kuší v rukou a někdy zpozorovali nějakou známku lesního života. Vystřelili málokdy, a když, minuli. Úmyslně, to Will poznal. Nejvíce ze všeho se i nadále vraceli k problému sucha.

Will začínal registrovat první plíživé známky únavy po další probdělé noci. Zpočátku tomu moc nevěnoval pozornost. Nejprve jen párkrát zívl, to mi nepřipadalo nijak důležité. Po chvíli mu začaly klimbat oči. Nejprve se s tím snažil bojovat. Ale pomalá chůze koně i poklidný rozhovor sira a barona jako by přímo vybízely k dřímotám. Už se ani nepokoušel nadzdvihnout víčka a užíval si báječného pocitu, že si konečně může pořádně odpočinout. Šumění lesa, cvrlikot ptáků…
Z polodřímoty ho vyrušil hlas.

"Williame…" znělo to hodně vzdáleně, proč tomu věnovat pozornost…

"Williame…?" ozvalo se znovu, hlas se přibližoval.

"No tak, Williame!" Až dusot koňských kopyt způsobil, že Willovi došlo, že něco není v pořádku. Ztrácel rovnováhu a táhlo ho to k zemi. Trhnul sebou. Párkrát slepě hmátl do vzduchu. Nemohl se ničeho zachytit. Bezmocně máchal rukama. Pokusil se zapřít nohama do sedla. Potom ucítil, jak ho čísi ruka táhne nahoru. Konečně se dokázal rukou chytit sedla a vyhoupnout se zpátky. Teprve v tu chvíli se zorientoval v tom, co se děje a definitivně se probral. Najednou se díval do tváře sira Matthewa. Který byl ještě před chvíli kus před ním.

"Není vám nic?" zeptal se sir a znělo to vážně upřímně. Will zavrtěl hlavou. Vážně je to tentýž sir Matthew z rána?

"Vypadalo to, že spadnete z koně," vysvětlil rytíř, "Myslel jsem, jestli jste neomdlel."

Will se mimoděk ohlédl a zjistil, že právě stojí na úzké stezce nad prudkým svahem. Raději si nechtěl představit, jak by dopadl, kdyby skutečně ze sedla spadl. Nehezké zranění by ho přinejmenším neminulo. Sráz byl plný pařezů a kamení.

"Jsem v pořádku, jen jsem trochu…" nechtělo se mu přiznat, že skoro usnul, "trochu jsem ztratil rovnováhu."

"Aha," odvětil sir, otočil se baronovým směrem a zavolal:

"Možná je načase se vrátit…" a pak, už zase stejným způsobem jako ráno, dodal, "Protože vážně by nám tu byla víc platná paní hospodyně…" Což byla samozřejmě narážka na Willův karambol. Právě hraničář se ještě znovu ohlédl na svah po svém boku. Jak mohl začít klimbat? Jako hraničář je přece zvyklý na vyčerpávající dny. I celodenní, leckdy jednotvárnou, jízdu na koni. Ale, došlo mu, ne na bezesné noci způsobené přítomností hraničářky.
Musí si s Liou promluvit, takhle to nemůže jít do nekonečna.

***

K hradu dorazili krátce po poledni. Přivítal je Thony.

"Byli jste spokojeni?" zeptal se barona rovnou.

Will v duchu trnul, co uslyší. Klidně ho mohli za nepozornost i vyhodit. I když ani jeden z přítomných nevypadal naštvaně nebo podrážděně.

"Ale… nebylo to zlé, ale příště bych uvítal, kdybyste se tohoto úkolu zhostil opět vy, Anthony," odpověděl baron. Sir si přisadil.

"Tenhle střízlík možná rozumí koním teoreticky, ale ještě by se měl naučit na nich jezdit!" řekl to opět svým obvyklým tónem, jak ho Will poznal ráno.

"Ano, spolehněte se," přikývl Thony. Baron i sir sesedli ze svých koní a podkoní se jich ujal. Společně s Willem pak je i hnědáka odvedli do stáje.

"Cos vyváděl?" zeptal se pak Thony a Will, který vůbec ničemu nerozuměl, se moc neměl ke slovu.

***

Toho dne se do pokoje dostal o něco dříve. Vyhřebelcoval koně po lovu, vyčistil jim stání a pomohl Thonymu nakrmit nové přírůstky. Pak ho podkoní poslal se vyspat. To na něm je ta únava tolik znát?

V pokoji narazil na Liu. Vypadala podobně vyčerpaně jako on. Vážně je na čase to nějak vyřešit.

"Lio, musíme si…" Skočila mu do řeči.

"Promluvit? Ano, to rozhodně musíme," přisvědčila a Will nevěděl, zda je to dobré či špatné znamení, tahle její reakce.

"Ta… postel," začal bez okolků, "Já prostě… dělá mi problém usnout…," snažil se svůj problém vysvětlit tak, aby se jí třeba nějak nedotkl. Ona jen přikývla.

"A dneska jsem málem usnul na lovu…" pokračoval.

"Já zaspala," přidala se Lia. Willovi se na jednu stranu ulevilo, na druhou ho trochu znepokojil fakt, že i Lia má stejný problém. Proč?

"No, takže… napadlo mě," začal, "napadlo mě to vyřešit po nihondžinsku," nedošlo mu, že Lia neví, co tím míní.

"Cože? Jakže?" podivila se. Co má čekat?

"No, po nihondžinsku, budu spát na zemi," vysvětlil.

"Aha," jak prosté, "můžeme se střídat," navrhla, cítila se trošku špatně z toho, že Will bude spát na tvrdé zemi, zatímco ona v posteli.

"S tím si nedělej hlavu," odvětil, zvedl se a hned začal připravovat svoje provizorní lůžko na podlaze.

"Dobře," špitla Lia s tím, že mu to možná ještě zítra navrhne. Což ji přivedlo k myšlence, jestli by neměla načít ještě jedno, pro ni důležitější, téma.

"A Wille…?" řekla nejistě a pohled zaryla do podlahy.

"No?" ozval se mladík, pozornost plně věnující výrobě lůžka. Ne. Teď není ta správná chvíle.

"Ale nic…"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 4. května 2013 v 11:42 | Reagovat

Och chudák Will, takúto únavu mu nezávidím. Ale je milé, že ani jeden nemohol poriadne spať :D :D

2 RenyNew RenyNew | 5. května 2013 v 7:15 | Reagovat

[1]: Díky za komentář :) Neboj, od teď, když to budou řešit po nihondžinsku, už to bude se spánek ok :)

3 Fluffy Fluffy | Web | 5. května 2013 v 22:21 | Reagovat

Znáš tu chvíli, kdy píšeš pěknej, dlouhej komentář, sekne se ti internet, protože poslední dobou proti tobě bojuje odpojování kdykoliv si vzpomene, a komentář pak záhadně celý zmizí? =D No, mně se to stalo dneska... a myslela jsem, že si vyrvu všechny vlasy. =D Nebo alespoň těch pár, co mi tam po víkendu strávený nad ekonomickou francouzštinou zbyly. =D

Takže tenhle píšu u sebe ve wordu a pak ho sem jenom překopíruju, až to zase půjde, protože jinak by mě... asi fakt už šlehlo. =D

Lia  zaspala? To je tak lidské! =) Já poslední dobou zaspávám pořád! =D Nemám sice Willa, který by mě měl budit (což je zatracená škoda =D), ale budík -a ten podle mě nezvoní tak, jak by měl. =D Ale naše hraničářka měla alespoň štěstí - přišla akorát tak včas. =) Já chodím bohužel většinou pak pozdě. =D Anebo běžím na autobus a pak se vydýchávám ještě dvě hodiny. =D Ale ten ranní spěch jsi vystihla přesně, jako kdybych se v tom viděla. =)

A pak Willova vyjížďka. =)

Takže sir Matt vypadá nakonec jako docela milý chlapík. Trochu nafoukaný, ale to se dá přisoudit jeho vysokému postavení. =) Kromě toho i můj Matt se teď v povídce trochu spravil, takže zřejmě prostě jen počkám, jak se to vyvine, nebudu ho odsuzovat jen podle jména... Teda neměla bych. =D Kromě toho baron nevypadá taky jako někdo, proti komu se lidé vzbouřili. =) Jsem vážně zvědavá, protože takhle nevypadá nic a nikdo vůbec podezřele. Trochu se mi zdá, že si spletli hrad. =D

Will usnul v sedle.

Bože, ta představa mě tak baví! =D Kromě toho poznámky o hospodyni mě pobavily dvojnásob, skvělá hláška! =D Fakt jsem se hrozně nasmála, když Will málem spadnul na zem jako hruška. =D Ale pak na druhou stranu - je logické, že jako chudý podkoní neuměl jezdit tak zdatně jako baron a bojový mistr, oni byli trénovaní a on nikoliv. =) Což k tomu krytí přidává body navíc! =) Palec nahoru pro tebe!

A nakonec... "řešení po nihondžinsku". Skvělý a výstižný název! =) Jsem si jistá, že ti dva budou teď o něco víc odpočatější. =) A Willovo řešení doopravdy nemá chybu. =)

Reny, výborná kapitola, která mi zase prosvětlila den. =) Moc se těším na pokračování. =)

4 RenyNew RenyNew | 6. května 2013 v 8:58 | Reagovat

Flufy, ano, ten pocit moc dobře znám, právě jsem ti odepisovala celkem dlouhým komentářem - a ejhle! :D
Takže znovu :D :D Ještě k tomu že kvůli technické chybce máme koment až teď - možná tím lépe. Mezitím jsem totiž napsala 12. kapitolu :)

Co se týče Liina zaspání - ano, dělá to z ní naprosto normální lidskou bytost, ne super-hraničářku (Mary Sue zažehnána :D). Jinak Will, coby budík - vážně je to škoda, taky bych to brala :D
Willova vyjížďka, sir Matt a tak dál... torchu zapeklitá scéna :D Moc jsem si s ní nevěděla rady :D Tuším že jsem ji psala někdy při televizi a nakonec vzniklo co vzniklo - o to víc jsem ráda, že líbí :) Věta o paní hospodyni? Tak u toho jsem si už vůbec nevěděla rady. Něco ironického. Něco trochu vtipného. Ale co, propánakrále! (toto slovo teď ráda používám) :D Moje myšlenky hadr :D
No a k nihondžinskému řešení - to mám v hlavě už od 7. kapitoli. Ale správný čas na něj přišel až teď.
Fakt moc díky za komentář :) Pohoná hmota opět doplněna, můžee jet dál :D

5 Soňa Soňa | 6. května 2013 v 18:53 | Reagovat

Tak zrovna jsem se rozhodla podívat na komentáře za mim.... A ejhle :D on tu není :D Ne že by se nepřidal, či smazal... To nééé :D Já ho prostě vůbec nenapsala :D Takže to hodlám napravit :D
Doopravdy super :) Jsem ráda, že nepíšeš z pohledu jedné postavy, ale z pohledu více... Což je milé :)
Opakovala bych se, kdybych se snažila napsat něco více než holky... :) Absolutně souhlasím :) Will jako budík mírně nespolehlivý, ale sympatický (Ježíšku?) ... Zaspání.. Hele nemáš u mě kamery? :D Will jako hospodyně... Já jsem si ho prostě musela představit v zástěře na koni :D Možná můj respekt k mému životnímu vzoru právě klesl (měl toulec plnej vařeček a místo nožů prachovky... :D )  
A tak jen hodně zdaru a dubový list na krku :)

6 RenyNew RenyNew | 6. května 2013 v 19:01 | Reagovat

[5]: Díky za vtipný komentář - z tvé představy Willa s toulcem vařeček :D Já se válím po zemi :D Tak to ale vůbec nebylo zamýšleno! :D Promiň, že to kazím představu o tvém vzoru :D :D

7 Merethyl Merethyl | 9. května 2013 v 20:02 | Reagovat

Moc hezká kapitola- jako všechny :)
Je to pro mě odpočinek a útěk od reality, ve které nás teď učitelé zasypávají testy.
Nemám slov: Lia a zaspání- no kdo nikdy nezaspal? :D
Will a únava- po probdělé noci se není čemu divit :)
Na delší komentáře mě moc neužije :D No zkrátka se nemůžu dočkat pokračování… jsem napjatá jak tětiva u luku. :)

8 RenyNew RenyNew | 9. května 2013 v 20:19 | Reagovat

[7]: I za tento komentář jsem moc ráda, i tak je celkem dlouhý, sice asi ne v rámci tohohle blogu (Na Fluffy a její slohovky nikdo nemá :D), ale když to vezmu na jiných webech, komentář i takovéto délky není samozřejmost. Takže díky :) Snad nezlamu :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama