Černá perla - 2. kapitola - Ples

25. května 2013 v 16:23 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka

Kapitola druhá

Ples

Alyss se na Tess usmála.

"Sluší ti to."

"Díky, mami," odpověděla Teressa. Měla vysoko vyčesaný drdol s pár pramínky natočenými podél obličeje. Do módy se dostaly korzetové šaty bez rukávů a Teressa měla jedny na sobě. Byly světle zelené. Šaty jí zdobil opasek vyšívaný stříbrnými dubovými listy. Alyss přistoupila blíž a zapnula jí kolem krku jednoduchý řetízek s přívěskem šípu. Halt ho Tess koupil k patnáctým narozeninám, ale ona jej nosila jen výjimečně. Bála se, aby ho někde v lese neztratila. Přistoupila blíž k zrcadlu.


"Jsi krásná," dodala Alyss. "Kluci se jen pohrnou, aby si s tebou mohli zatančit." Teressa protočila panenky.

"Tančit se mi nechce, ale asi budu muset," postěžovala si.

Baron Arald slavil narozeniny a na hrad Redmont se sjížděli nejrůznější hosté. Dnes večer se konal velký ples a hostina na baronovu počest. Přijela dokonce královna Kassandra s manželem Horácem, jejich synem Evanem a dcerou Lynn.
"Tess, já vím, že na tanec tě moc neužije, to jsi zdědila po otci, ale aspoň jednou nebo dvakrát si zatanči. Myslím, že Evanlyn by potěšilo, kdyby viděla naše děti tančit spolu," přemlouvala ji. Použila královnino jméno, pod kterým zažila spoustu dobrodružství a nakonec se spřátelila i s Alyss. Ta teď působila jako královnina důležitá poradkyně a blízká přítelkyně a též jedna z předních diplomatek v království. Není snadné mít slavné rodiče, pomyslela si Tess.

"Mami, vždyť ho ani neznám, nevím, jak vypadá, naposledy jsme se viděli, když mi bylo šest," protestovala Teressa. Alyss se smutně usmála. V posledních letech trávila převážnou část svého času prací. Sice se vyskytovala v blízkosti svých přátel Kassandry a Horáce, ale na své dítě si moc času nenašla. Pořád se muselo řešit tolik problémů. A stejně tak Kassandra. Ani neměly čas své děti pořádně seznámit. Brzy to napravíme, pomyslela si odhodlaně.

***

Vešli do hodovní síně. Will s Alyss po pravém boku, s Teressou po levém. Na sobě měl slavnostní verzi hraničářského úboru. V síni to šumělo, všichni lidé si očividně měli co povídat. Na čestném místě stál stůl, kde seděl oslavenec a královská rodina se svou družinou. Kassandra kývla ze svého místa příchozím na pozdrav, pak se vrátila do rozhovoru se svým synem. Seděl ke vchodu zády. Teressa mohla vidět jen jeho světlé vlasy a rudý pláštík splývající mu ze zad. Určitě bude pěkně nafoukaný, princátko jedno, pomyslela si. Vedle něj seděla nějaká dívka. Vlasy měla vyčesané stejným způsobem jako Teressa. Z drdolu jí navíc padal závojík. Její vlasy byly medově plavé, trošku nazrzlé a o odstín tmavší než královniny. To musí být Lynn, uvědomila si Tess. Byla velká škoda, že je rodiče neseznámili dřív. Myslela si, že by si s princeznou dobře rozuměla. Na rozdíl od svého bratra totiž seděla tiše a s ostatními se moc nebavila. Tess viděla, jak se její hlava pohybuje ze strany na stranu, když si prohlížela vybavení sálu. Vypadalo to, že není moc upovídaná, spíše taková samotářská. Přesně jako Tess. Ta trávila většinu svého volného času sama v lese, s Gwen nebo Haltem. Ne že by chtěla být pořád sama, jenže byla dcera hraničáře. A hraničářů se obyčejní lidé bojí, pokládají je za čaroděje provozující černou magii. A s Tess se samozřejmě lidé z vesnice moc nepřátelili. Jednali s ní s úctou a občas prohodili pár slov, ale nenavazovali bližší vztah. Tess to zpočátku mrzelo, pak se s tím smířila. Na hradě si s ní lidé normálně povídali, ale nebyli zde žádní vrstevníci, se kterými by trávila čas. A tak Teressa chodila každý den do lesa, unikala tak z nudného a osamělého života na hradě.

Tess byla přinucena nejdříve vyslechnout baronovu obsáhlou úvodní řeč, jelikož rád poslouchal svůj hlas a v den jeho narozenin mu to všichni byli ochotni dopřát, jen jeho manželka, lady Sandra, ho trošku krotila, a pak též královnin přípitek. Teprve potom začali nosit na stůl. Jídlo bylo vynikající. Dýňová polévka tety Jenny, kterou baron pro tuto příležitost pozval na hrad, též husy nadívané zeleninou od mistra Chubba a ovocný pohár s tvarohem, to byla jen malá část z chodů hostiny.

Když bylo po jídle, začala hrát hudba. První se pustil do tance baron Arald a podobně se zachovalo skoro celé osazenstvo sálu. I Will vzal Alyss do kola.

Když královna viděla, že se její syn k tanci moc nemá, trochu ho postrčila.

"Běž, Evane. Támhle je dcera Alyss a Willa Dohody, vyzvi ji k tanci. I tvá sestra tančí." Ukázala na parket, kde princezna Lynn tančila s jedním šlechticem.

"Jistě, matko," zahučel princ Evan a neochotně se zvedl. Došel přes parket, který se rychle zaplňoval, až ke stolu, kde seděla Teressa. Byla k němu zády, viděl z ní jen štíhlý krk a blond vlasy vyčesané do drdolu. Odkašlal si.

"Ehm, lady, mohu vás poprosit o tanec?"

"Ale jistě," odvětila neochotně a teprve pak se otočila. "Ty!" vyhrkla. Byla to ta dívka od potoka. Rychle ji odvedl na parket.

"Co tady děláš?" zasyčela na něj, ale tancovala.

"Já jsem tady na plese na baronovu počest," odvětil klidně. Vypadal, že ho setkání s ní vůbec nevyvedlo z míry. Opak byl pravdou. "Odpusťte, že jsem se nepředstavil, jsem syn královny Kassandry a krále Horáce, jmenuji se Evan, korunní princ Araluenského království a rytíř dubového listu." Teressa na něj zírala s otevřenými ústy. Toto oznámení ji překvapilo, ale byl to přesně takový náfuka, jaký si myslela, že bude. Na jeho místě by se s tolika tituly nevychloubala.

"Odpusťte, princi, ale mám dojem, že jsme se již včera viděli," pronesla posměšně, jen co se vzpamatovala. Správně by ho měla oslovovat můj pane, ale ona na etiketu kašlala.

"Jistě," odvětil. "Vzpomínám si, že jste mi vyhrožovala nožem." Rozumný člověk by se omluvil a třásl by se, jestli ho princ nepotrestá, jenže Teressa nikoli. Nic si z jeho slov nedělala, dokonce mu opět začala tykat.

"Pokud mě někdo vytočí, tak na to mám plné právo, cizinče." Evan to přešel bez mrknutí oka. Stále kroužili po parketě.

"Mám takový dojem, že jste se mi ještě nepředstavila," mile se usmál a očekával, že mu to sdělí.

"Co je vám do toho?" utrhla se. Ale pak se k němu naklonila blíž. "Vlastně jsem Teressa, dcera slavného hraničáře Willa Dohody a diplomatky Alyss Mainwaringové. A obávanému hraničáři Haltovi říkám strýčku Halte, ale nikomu to neříkejte." Pak mu silně dupla na nohu, uklonila se a škrobeně dodala: "Děkuji vám za tanec, omluvte mne." Otočila se na podpatku a utekla ven ze síně.

Alyss si všimla, jak vychází ven a ptala se Willa: "Kam jde?"

"Jen ji nech, nejspíš se jde nadýchat čerstvého vzduchu. A navíc -" významně pohlédl na prince kulhajícího z parketu. Překvapivě mířil též k východu. Alyss pokývala hlavou.

"Tak to je necháme," usmála se na Willa. "S naší dcerou je někdy těžké pořízení."

***

Teressa běžela po tiché chodbě a v duchu klela. Co ji to popadlo být takhle hrubá na někoho, kdo se s ní snažil jednat slušně, ať už byl nafoukaný, jak chtěl? Vždyť to byl princ! Jenže na něj byla pořád naštvaná, protože kvůli němu včera spadla do potoka. Na chvíli zapochybovala, jestli by se neměla vrátit a omluvit se, ale pak to zavrhla.

Venku už se šeřilo a potemnělou chodbou se rozléhal jen klapot jejích podpatků. Zabočila za roh, zastavila se a rozhlédla, jestli někdo nejde. Neměla se čeho obávat. Všichni byli v hodovní síni, nebo v kuchyni v případě služebnictva.

Evan, který ji sledoval, pohotově uskočil za roh. Po chvilce opatrně vykoukl. A co neviděl. Velice ho zaujalo, co to Teressa vyvádí. Odepnula si ze šatů pásek s vyšitými dubovými listy a odkryla tak složité šněrování kolem pasu. Začala hbitými prsty rozvazovat tkaničky a objemná sukně šatů se svezla na zem. Evan povytáhl obočí. Teressa pod sukní skrývala hnědé lovecké kamaše. Evan ji přejel pohledem. Ze šatů jí zbyl pouze zelený korzet, k tomu měla kamaše a na nohou boty na podpatku. Opravdu zvláštní oděv, pomyslel si princ. Teressa si připnula zpět opasek, popadla ze země sukni, zalovila v jejích záhybech a vytáhla své lovecké boty. Evan už se vážně nestačil divit. Hraničářova dcera se rychle přezula a pokračovala v chůzi dál chodbou jakoby se nechumelilo. Princ za rohem vrtěl hlavou. Tahle dívka ho neustále překvapovala. Prvně, když na něj tam u potoka vytáhla nůž, pak ji nečekaně potkal na plese. Překvapivé bylo i její chování k němu, přestože věděla, kdo je. Kupodivu mu to vůbec nevadilo. Dokonce i to, kdo byla ona, ho zastihlo nepřipraveného. Teď se někam tahle rázná hraničářova dcera plíží a jeho by moc zajímalo, co má za lubem. Vyrazil nenápadně za ní.

Teressa prošla prázdným hradem, přeběhla nádvoří a zapadla do konírny. Evan ji celou dobu sledoval. Nyní stál na nádvoří a neměl se kde schovat. Ze stáje zaslechl slabé zaržání a pak klapot kopyt. Horečně se rozhlížel po nějakém úkrytu. Zrak mu padl na velký sud na dešťovou vodu stojící u brány. Jenže tu byla možnost, že to nestihne včas a ona ho tu uvidí. A to nechtěl.

Ty trdlo, pomyslel si, stůj tady ještě chvíli a určitě to nestihneš. Vyběhl k sudu. Naštěstí měl boty z měkké kůže, takže jeho kroky nebyly na kamenech nádvoří moc slyšet. Zaskřípala vrata od konírny a Evan se vrhl skokem za sud. Skrčil se a opřený zády o zeď vedle brány ztěžka oddechoval. Snažil se být co nejvíc potichu. Srdce mu bilo jako splašené. Do jaké blázniviny jsem se to zase pustil, blesklo mu hlavou. Kolem sudu proklapala koňská kopyta. Opatrně vydechl a došlo mu, že zadržoval dech. Teressa vyjela postraní brankou z hradu a Evan vystartoval ke stájím. Naštěstí stál jeho kůň ve stání hned u vrat.

"Oskare," zašeptal, "trochu si vyjedeme." Vyhoupl se mu na hřbet a ani se neobtěžoval se sedláním. Na poslední chvíli si vzpomněl a těsně předtím než vyrazil ze vrat si strhl ze zad červený pláštík, který by ve tmě svítil jako výstražný maják. Ještě štěstí, že si ho na nádvoří nevšimla. Hodil ho do žlabu na seno a popohnal Oskara. Ten vyrazil ze stáje jako blesk. Klapot jeho kopyt se nebezpečně rozléhal, ale co naplat. Evan musel doufat, že je Teressa už dost daleko na to, aby ho slyšela. Vykoukl z malé branky a uviděl ji, jak cválá na svém grošovaném koníkovi k lesu.

Teressa ujížděla na Gwen k Willově chatě. Ráda tam přespávala. Chata byla útulná a hraničářova dcera se v ní cítila mnohem lépe než na hradě. Byla už tma a jak byla ponořená do myšlenek, plnou rychlostí vjela mezi stromy. První, čeho si všimla, byla tlustá větev velmi rychle se přibližující k její hlavě. Tak tak se stihla přikrčit. Zlostně se za tou větví ohlédla a přesně v tom okamžiku ji něco ohromnou silou udeřilo zezadu do hlavy a smetlo jí ze sedla. Dopadla na záda a vyrazila si dech. Před očima jí tancovaly hvězdičky. Pozdě jí došlo, že se asi měla dívat na cestu.

Gwen pokračoval dál a vůbec si nevšimla, že už nikoho nenese. Nebo všimla, ale bylo jí to fuk. Nejspíš si myslela, že se Tess opět vyhoupla do větví za jízdy. Jenže ta teď ležela omráčená na cestě pod stromy a nebyla s to se pohnout. Hlava jí ukrutně třeštila a navíc lapala po dechu. Pak zaslechla dusot kopyt. Zastavil vedle ní kůň, zafrkal a Tess uslyšela pár nohou, jak dopadl na zem. Před očima se jí zjevil obličej prince Evana. Jeho šedomodré oči si ji starostlivě prohlížely.

"Není ti nic? Můžeš vstát?" ptal se.

"Já…" podařilo se jí zasípat. Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Tess se zamotala hlava. Zavrávorala.

"Nehýbej se," poručil jí. Opatrně ji popadl do náruče a vysadil na koně. Vyhoupl se za ní a objal ji kolem pasu. Nebezpečně se kymácela a kdyby ji nedržel, určitě by sletěla na zem.

"Kam jsi měla namířeno?" zeptal se Evan po chvilce. Konečně se jí podařilo řádně odpovědět: "Jela jsem do hraničářské chaty." Evan poupravil směr. Nastalo ticho. Pak se Teressa ozvala.

"Děkuji za záchranu, Vaše Veličenstvo." Princ se zasmál.

"Říkej mi Evane. A vůbec nemáš zač, stejně jsem za tebou jel ze zvědavosti. Viděl jsem tě, jak utíkáš ke stájím. Zajímalo mě, kam jedeš."

"Tak vy jste mě sledoval?" usmála se. Znovu se jí zamotala hlava a tak se rychle chytila Oskarovy hřívy.

"Tak ty jsi mě sledoval," opravil ji Evan. "Tykej mi."

"Dobře," řekla slabě. Potom se jí zatmělo před očima tak, že málem sklouzla z Oskarova hřbetu, kdyby ji Evan pevně nechytil. Jadrně zaklela. Princi zacukaly koutky, ale zeptal se: "Je všechno v pořádku?"

"Á," zaskučela. "Až na to, že mi neskutečně třeští hlava a mám naražená záda, je všechno v naprostém pořádku." Budiž Evanovi ke cti, že se držel, aby se nezasmál.

"To časem přejde," prohodil potom. "Neměli bychom najít toho tvého koně?" zeptal se.

"Však ona se vrátí sama," mávla rukou Tess. Okamžitě toho zalitovala a chňapla po vraníkově hřívě.

"Prrr," zavolal Evan na Oskara. Zastavili před Willovou chatou. Princ sklouzl na zem a pomáhal Tess dolů. Usadil ji na schůdky vedoucí na verandu.

"Můžu pro tebe ještě něco udělat?" zeptal se. Tess se chvíli rozmýšlela. Pak si odepjala zelený pásek vyšívaný stříbrnou nití a podávala mu ho. Zatvářil se značně nechápavě, ale přijal ho.

"Za chatou je sud na vodu, nenamočil bys mi to, prosím? Udělala bych si obklad na hlavu. Stejně tam budu mít nejspíš bouli," zabručela, když zmizel za rohem. A skutečně, když si prohrábla vlasy v týle, nahmatala velkou bouli. Jenže bolest pomalu odeznívala a studený obklad, který Evan přinesl, také pomohl.

Princ si sedl vedle ní na schody. Po chvilce se zeptal: "Jak se cítíš?" Vzdychla.

"Už je to lepší, díky." Pak se jí zvědavě blýsklo v očích. "Jak jsi vlastně věděl, kam máš jet? To není nijak známé, kde leží hraničářská chata. Tedy pro lidi z vesnice a z hradu ano, ale ty nejsi zdejší." Evan pokrčil rameny.

"Víš, párkrát už jsem tu byl, sice naposledy když mi bylo devět, ale pořád si to pamatuji. Mám pocit, že jsme se tehdy viděli."

"To je pravda, mě tehdy bylo šest," přitakala Teressa. Ještě si na ten den pamatovala. Právě seděla před krbem v chatě a u stolu debatoval její otec se strýčkem Haltem o nějakých, pro ni nedůležitých záležitostech, když se rozletěly dveře a do nich vpadl Horác se svým synem. Araluenský král a u nich v chatě! Pro Halta s Willem to bylo také překvapení, ale nedali to na sobě znát. Byli rádi, že vidí svého dlouholetého přítele. Ať je to král, nebo ne. Přivítali se a Horác jim sdělil, že je přijel navštívit v přestrojení. Jako král by totiž musel jet s družinou a Horác si chtěl od toho všeho odpočinout. Litoval, že starý král Duncan se vzdal trůnu. Odešel na odpočinek a vládnutí nechal Kassandře a jemu. Pro Teressu to byl velký den. Krále totiž viděla do té doby jen dvakrát v životě. Ode dveří k ní přišel Horácův syn. Sedl si k ní ke krbu. Pamatovala si, jak si spolu hráli celé odpoledne, zatímco dospělí si povídali.

"Myslím, že si na to docela dobře vzpomínám," dodala s úsměvem Teressa. "Hráli jsme si na babu."

"A ty jsi mě pak shodila do potoka," skočil jí do řeči princ.

"Já myslím, žes mi to včera oplatil."

"Hm," zabručel Evan. "Ale to bylo neúmyslně, vlastně sis za to mohla sama," usmál se na ni, aby poznala, že to myslí v žertu. Pokrčila rameny.

"Asi ano." Nastalo ticho. Teressa si držela obklad na hlavě a přemýšlela o posledních událostech. Nakonec Evan nebyl takový náfuka, jak si o něm myslela. To, že jí pomohl tam v lese, bylo velké plus. A povídalo se s ním také docela dobře.

"Ještě jednou díky za záchranu," otočila se k němu. Mávl rukou.

"To nestojí za řeč. Je přece povinností rytíře nabídnout svou pomoc dámě v nesnázích."

"Dámě v nesnázích?" zaprskala.

"Tak promiň, že jsem ti pomohl," řekl uraženě.

"Toho já si cením," prohodila smířlivě. "Jenom se mi nelíbí to označení dáma v nesnázích." Povytáhl obočí a přešel to mlčením. Teresse došlo, že je asi na čase změnit téma.

"Poslyš, co to je za jméno, Evan?"

"Matka, když byla mladší, používala jméno Evanlyn. A tak pojmenovala mě Evan a mou sestru Lynn. Tobě se nelíbí?" zeptal se výhružně. Jenže ona si z toho nic nedělala.

"Nó," protáhla. "Znám i lepší."

"Však Teressa také není nijak zvláštní jmého, tak pro holku z vesnice," opáčil.

"Říkají mi Tess," ohradila se Teressa.

"Tessie, to je pěkné," uznal Evan.

"Ne Tessie, Tess," opravila ho.

"Vždyť je to jedno," mávl rukou.

"No mně to jedno není," rozohnila se. Prudce se zvedla. Jenže se jí zamotala hlava a ona dopadla zpátky na schody. Evan ji chytil.

"Opatrně," radil. Po škádlivém tónu v jeho hlase nebylo ani památky. Povzdechla si.

"Bolí tě něco?" vyzvídal princ.

"Pořád záda, ale hlava už je o něco lepší. Zítra mi bude lépe."

"Měla by sis jít lenout. Odpočiň si," nabádal ji. Zavrtěla hlavou.

"Nejsem unavená. A navíc se mi s tebou dobře povídá, zachránče." Usmál se.

"Víš, zajímalo by mě," začal vážně.

"Co?" vpadla mu do řeči.

"Víš, že skákat do řeči lidem a to ještě výše postaveným, je neslušné?"

"Vím," odtušila. A kývla na něj, ať pokračuje.

"Čím chceš být? Většina lidí ve tvém věku ze stejných vrstev se už na něco učí. Ale co ty? Tebe jsem viděl jen se poflakovat po lese," zeptal se se zdviženým obočím. Povzdechla si.

"Víš," začala. "Optala jsem se ve všech možných i nemožných školách a nedopadlo to nijak zvlášť dobře. Bojová škola je pro chlapce, takže nic. Ptala jsem se u koní. Jenže tam mě nechtějí kvůli výšce. Pak jsem také zvažovala šperkaře ve vesnici, jenže ten zrovna učně nepotřebuje. Kuchyně nepřichází v úvahu, protože mytí špinavého nádobí je pod úroveň hraničářovy dcery, a navíc mi vaření moc nejde. Kovář potřebuje silné mužské. Sílu bych měla, jenže jsem co? Dívka. Matka by chtěla, abych se dala k diplomatické službě, jenže na to mám moc horkou hlavu. Nejvíc ze všeho bych si přála učit se na hraničáře, jenže jsem dívka!" rozčileně rozhodila rukama. Studený obklad na hlavu jí spadl, ale ona si toho nevšímala. Jak mluvila, postupně se dostávala do ráže. Teď zase vyskočila na nohy. Musela se chytit zábradlí, aby neupadla. Zlostně hleděla Evanovi do očí. Ten se neudržel a zasmál se.

"Vážně jsi horká hlava, sedni si," poklepal na schod vedle sebe. Pak opět zvážněl. Teressa se zhluboka nadechla, uklidnila se a sedla si. Teď vypadala spíš schlíple, jako zmoklá slepice.

"Co mám dělat?" Evan ji chtěl nějak povzbudit. Nelíbilo se mu, jak se jejich rozhovor vyvíjí. Neměl jsem se jí ptát, pomyslel si.

"Jestli jsi vážně tak dobrá, určitě by se to dalo nějak zařídit. To, že v hraničářském sboru nejsou žádné ženy neznamená, že tam žádné ženy nebudou. Promluv si s otcem nebo s Haltem, určitě by to šlo nějak zařídit," zopakoval svá slova, protože ho nic jiného nenapadlo. Pokrčila rameny, ale neřekla nic. Princ dodal: "Musíš umět jít si za tím, co chceš."

"To vám jde ze všeho nejlépe, princi," řekla kousavě a rozladěně dodala: "Myslím, že už půjdu spát. Dobrou noc, Vaše Výsosti." Zvedla se, tentokrát opatrně a přidržujíc se zábradlí, odešla do chaty.

Evan ještě chvilku seděl na verandě a uvažoval, co jí přeletělo přes nos. Přitom to byla docela milá dívka, když ji člověk poznal blíž.

***

Mezi stromy nedaleko hraničářské chaty stál Halt. Sledoval dva mladé lidi sedící na schodech na verandu. Vyslechl jejich rozhovor. Když Teressa vyskočila a pak sebou zase plácla zpět, Halt se pousmál. To byla celá ona. Pořád hrrr. Hovor se stočil na Tessinu budoucnost. Tohle téma pro ni bylo citlivé, jelikož ji hodně trápilo, že se nikam nehodí, i když to nebyla pravda.Od té doby, co byl Halt na odpočinku, se jí mnohem více věnoval a učil ji něco málo z hraničářského řemesla. Teressa měla dobré předpoklady stát se hraničářkou. Napadlo ho, že by na příštím sněmu navrhl, aby ji vzali do učení. Věděl, že někteří s tím nejspíš nebudou souhlasit, ale on dokázal být velmi přesvědčivý. Hraničářský výcvik by jí prospěl, naučila by se lépe ovládat, pomyslel si, když Teressa po princově upřímné radě zmizela v chatě.

Ještě jednou se podíval na Evana a usmál se. Až poví Alyss, že její dcera byla s Kassandřiným synem, určitě ji to potěší. Chtěla je přece seznámit.

Halt se otočil, proklouzl lesem jako stín a vydal se zpátky na hrad.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | Web | 25. května 2013 v 17:24 | Reagovat

Krásná kapitola, obdivuji hlavně její délku a také to, jak umíš vtáhnout do děje. Moc se těším na pokračování.:)

2 Fluffy Fluffy | Web | 25. května 2013 v 21:15 | Reagovat

Hanko, jsem zase tady, abych ti sdělila svoje postřehy po přečtení tvojí kapitoly. =)

Nejdřív také ocením její délku, tolik stránek, které jsem viděla po otevření zaslaného dokumentu, mě úplně omráčilo. =) Ale tvůj talent, dokonalý sloh a bezchybnost mě přesvědčily, že si kapitolu musím přečíst hned dvakrát. =D Naprosto skvěle jsem si početla, už dlouho mě takhle nic nechytlo, jsi ohromná šikulka! =)

A teď k ději - musím vyzdvihnout genialitu jmen královských ratolestí! =) Evan a Lynn - rozhodně něco, s čím by mohla přijít Evanlyn. =) Taky se mi líbilo, že Evan byl spíš všímavý a všetečný jako ona a Lynn spíš jako Horác. =)

Tess je jako Will, s Evanem budou prima dvojka, pokud je plánuješ dát časem dohromady. =) I kdyby byli jen kamarádi, tak se určitě budou skvěle doplňovat. =)

Moc se mi to líbilo! Těším se na další díl. =)

3 Casion Casion | Web | 26. května 2013 v 10:00 | Reagovat

Krásne :D Páči sa mi, ako jej Evan pomohol :D A Halto, ktorý všetko nenápadne sleduje, to je milá klasika :D :D

4 Tammi Tammi | 26. května 2013 v 10:54 | Reagovat

Je to moc hezké. Krásně se to čte. Těším se na pokračování... :P Doufám, že bude brzy. :P

5 Hanka Hanka | 26. května 2013 v 13:01 | Reagovat

Díky moc, holky :o)

[2]: Fluffy, tvůj dlouhý komentář mi udělá vždycky velkou radost. :o)

6 aduska249 aduska249 | 26. května 2013 v 19:33 | Reagovat

Doufám, že pokračování bude brzy. Bylo to vážně nádherné. Máš talent.

7 Iviis Iviis | 26. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Páni, to je dlouhý... Ale moc hezký ;)
Halt na odpočinku? No, věk na to určitě má, ale dokážu si představit, jak se bránil :D
Že by se mezi Evanem a Tess začalo něco rýsovat?
Zase mi nezbývá než žasnout nad naším duševním propojením ;)
Moc se těším, co bude dál! ;)

8 Hanka Hanka | 27. května 2013 v 17:46 | Reagovat

Díky za komentáře :o)

[7]: Mě se taky původně obrázek Halta na odpočinku moc nezamlouval, ale když si člověk spočítá všechny ty roky, má na to věk. A Halt si po tom všem, co pro Araluen udělal, odpočinek rozhodně zaslouží. Navíc může být hraničářskému sboru prospěšný i jinak. :o)
A s duševním spojením... Uvidíme, uvidíme :oD

9 aduska249 aduska249 | 30. května 2013 v 14:39 | Reagovat

Kdy bude třetí kapitola?

10 Hanka Hanka | 30. května 2013 v 19:46 | Reagovat

[9]: Nejspíš bude brzy, už jsem ji Fluffy poslala. :o)

11 RenyNew RenyNew | 9. července 2013 v 11:26 | Reagovat

Jelikož jsme se k hraničářství "vrátila" teprve nedávno, čtu až teď, opoždeně.
Tady lze říct snad jedniné - bravo!
Píšeš snad nejdelší kapitoly na tomto blogu (kam se já hrabu! A přesto mi to lidé píší) - za to si vážně zasloužíš pochvalua ocenění tvé práce, jelikož napsat dlouhou kapitolu aby nenudila, aby byla "jednotná", zkrátka aby působila jako ucelená. To se ti povedlo!
Jinak, Evan a Lynn - vážně skvělý nápad. A ano, s tím by vážěn Evanlyn přišla :).
Jsme úplně nadšená ze zmínky o králi Horácovi a jeho návštavy Willa v přestrojení - to přesně by udělala. A úplně ho vidím - navenek ušlechtilý, majestátný král a uvnitř pořád ten věčně veselý a hravý Horác :).
Spojení Evana s Tess je skvělé, a´t už kamarádky nebo i jinak...
A halt jako tichý pozorovatel... nemá chybu, přesně jeho styl.

12 Hanka Hanka | 6. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

[11]: Reny, tvůj komentář jsem si přečetla až teď, ale to vůbec nevadí. Moc ti za něj děkuju, udělal mi ohromnou radost. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama