Hraničářka – 8. kapitola – Liana a William

18. dubna 2013 v 17:56 | Fluffy |  Hraničářka
autorka: RenyNew


Hraničářka - 8. kapitola - Liana a William

"Tak, tady to máme," prohlásila hospodyně a mávla rukou do dveří nalevo. Místnost byla malá, ale účelná a i docela útulná. Jedna skříň, malý stolek s židlemi a… manželská postel! Lia měla co dělat, aby to neřekla nahlas, ten pohled ji dost rozhodil.

Samozřejmě, s Willem představovali manžele, tak bylo logické, že budou mít manželskou postel. Mimochodem, to označení znělo až moc honosně, byla to dvě velice jednoduchá lůžka postavená vedle sebe. Stejně jako zbytek pokoje by zřejmě však působily účelně a útulně, kdyby se pod tímto obalem neskrýval fakt, že je budou s Willem společně sdílet neurčitě dlouhou dobu. Na to Lia po včerejším zjištění skutečně neměla sílu.


Technicky vzato by se postele daly snadno oddělit. V zájmu zachování tajnosti jejich identity to však bylo téměř nemyslitelné. Bylo jí jasné, že například hospodyně se tu mohla kdykoli objevit a jen jediný pohled na rozdělená lůžka by zcela zničil možnost předstírání manželského páru. Lia se v duchu přesvědčovala, že to dělá pro hraničářský sbor a pro království. Osobní záležitosti musejí stranou. Klidu jí to sice nepřidalo, ale smysl pro povinnost nakonec o vlas vyhrál. Už předem věděla, že minimálně dnes se jí podaří usnout jen stěží. Co netušila, že dost podobné myšlenky se honí hlavou i Willovi. Ten se zmohl jen na: "Děkujeme.", ale pořád to bylo víc, než co by v tu chvíli byla schopná říct Lia.
Hospodyně to správně pochopila jako důvod k odchodu a zamířila pryč. Lie došlo, že se v ní spletla, otázky se nekonaly. Za což by dívka patřičně vděčná.

Jakmile žena odešla a oba hraničáři si byli jisti, že je cizí uši neslyší, Lia zkroušeně vydechla.
"Manželská postel?" pohlédla na Willa s otázkou v očích. I on od chvíle, kdy pokoj uviděl, nepřestával přemýšlet, co s tím. Samozřejmě, doteď on i Lia spávali vedle sebe normálně, koneckonců, hraničář k ní měl čistě přátelský a kolegiální vztah, ale to bylo pod širým nebem, navíc v přítomnosti Halta, Cuka, Alberdara a Biannci. Bylo to jiné. Oproti tomu tahle manželská postel působila až moc… manželsky. Nebylo to zrovna nejnápaditější označení, ale zcela vystihovalo to, co na tom Willa tak rozhodilo. Jestli-že měl někdy uléhat po něčím boku, pak samozřejmě po Alyssině. Jiné by to samozřejmě také bylo, kdyby se ocitl v podobné situaci s někým, koho znal delší dobu - například Jenny, ke které měl téměř sourozenecký vztah. Napadlo ho, jak by se asi zachoval, kdyby tu namísto Lii byla Evanlyn, ale ke své úlevě mu došlo, že po nihondžinské výpravě napětí mezi nimi zmizelo nadobro. Dost možná i zapříčiněním Horáce a Alyss. A jelikož je kromě takřka sourozeneckého vztahu pojilo i přátelství upevněné během únosu do Skandije, kde šlo o život, přišel ke svému překvapení na to, že s Evanlyn by naopak tuto roli zvládl asi nejlépe. Šlo by vážně jen o přátelství. Naproti tomu, Liu znal vlastně jen pár dní. A nedalo se popřít, že je mladá hraničářka přitažlivá a navíc i milá a chytrá. Přestože Will zcela jistě nehodlal nijak ohrozit svůj vztah s Alyss a k Lie skutečně přistupoval pouze jako je kamarádce, věděl, že jistému napětí se prostě vyhnout nemohou.

Napadla jej i možnost vyřešit to po "nihondžinsku" - tedy, že by spal na zemi. Coby hraničář na to byl celkem zvyklý. Na druhou stranu si říkal, jestli se nechová jako vyjukaný kluk. Je mu pětadvacet, propánakrále! Taková věc by ho neměla rozhodit. Navíc se přistihl při myšlence, že nevyzrále se nechce chovat nejen kvůli sobě, ale taky kvůli Lie. Což bylo mírně znepokojivé…

Lia a Will si byli v mnohém podobní. Jejich povahy čítaly jak občasnou roztržitost a všetečnost, tak i jistou zodpovědnost a také velkou citlivost. Snad právě poslední dvě vlastnosti způsobily, že i Lia usoudila, že vyšilování z toho, že budou spád každý na své posteli, jen vedle sebe, by nebylo hodné dospělého člověka. A už vůbec ne dospělého hraničáře.

"Je to vlastně jako venku," řekl Will, i když sám sebe před chvílí ujistil, že to stejné není. Chtěl ale Lie dodat jistotu. I jí bylo jasné, že to není tak úplně pravda, ale přijala to přikývnutím, pro oba to bylo lepší.

Venku už se stmívalo, zatímco Lia vybalovala těch pár věcí, které si přinesli. Hector jim navíc dal sebou i něco k jídlu a tak společně povečeřeli. Na delší dobu to zřejmě bylo poslední ryze hraničářské jídlo. Od zítřka už, coby zaměstnanci hradu, měli nárok na jídlo z hradní kuchyně. Willovi bylo jasné, že to nebude žádné velké hodování, ale z let hraničářských už si zvykl na jednoduchou a jednotvárnou stravu - na cestách většinou nic lepšího pro ruce nebylo.

Změna nakonec nemusela být až tak špatná. Samozřejmě během večeře nechyběla ani káva a Lia protentokrát zkusila variantu s medem. Chuť to sice byla neobvyklá, ale docela dobrá. A velice specifická, stejně jako její "průkopníci" mezi hraničáři.

"Tak na tvou první misi," řekl Will, snažíc se o veselý tón, pozvedl symbolicky svou misku s kávou.

Lia se usmála, ale v očích měla obavy. Ze zítřka, z nástupu do práce, z výsledku mise, z citů k Willovi. Z budoucnosti.

***

Z malého okénka do pokoje pro služebnictvo proklouzl paprsek měsíčního svitu. Lia na jedné straně postele nemohla zamhouřit oka. To ji nepřekvapovalo, s tím tak nějak počítala. Co ji ale zaskočilo, že Wilova přítomnost jí přinášela nejen naprostý zmatek v myšlenkách, ale také motýly v břiše, kteří jako by skutečně tam někde uvnitř poletovali a znemožňovali jí spát.

A mladík, známý v Nihon-džinu právě coby Motýl, na sousedním lůžku byl rovněž vzhůru. Samotného jej překvapilo, nakolik ho to rozladilo. A na rozdíl od Lii, jejíž myšlenky se stáčely pouze kolem jedné osoby, v jeho mysli koloval spletenec úvah, pochyb a otázek okolo hnědovlasé hraničářky a plavovlasé kurýrky.

***

Ráno oba čekal nástup do práce. Pro probdělé noci to nebylo úplně příjemné, nicméně nutné. Lia spěchala po schodišti do kuchyně, kde se měla hlásit u hlavního kuchaře. Musela se v duchu usmát nad tím, že ač budoucí hraničářka, právě se chystá na práci, kterou by dost pravděpodobně vykonávala, kdyby se hraničářkou nestala. Což ještě vlastně přicházelo v úvahu, stříbrný dubový list ještě neměla.

Vešla do dveří kuchyně, bylo tam ještě docela prázdno, jen dvě starší ženy a muž ve vysoké kuchařské čepici a s vařečkou v ruce. Nepochybně mistr kuchař.

"Dobré jitro," pozdravila a zamířila k němu.

"Dobré, děvče, dobré… tak ty budeš ta nová, z Seacliffu, pokud se nemýlím…" řekl a Lia přikývla.

"Liana Mainwringová," představila se.

"No tak do práce, děvče, do práce, oškrábat brambory, to všechny hladové krky na hradě zajímá, ne tvoje jméno…" připomněl kuchař, ale Lia poznala, že to nemyslí zle. Jen bylo třeba nemarnit čas a pustit se do práce. Dívka se vydala směrem k dvěma ženám v rohu místnosti. Jak doufala, hned se rozpovídaly.

"Tak ze Seacliffu? Co že jsi přišla k nám?" zajímalo tu tmavovlasou. "Jsem Helen," dodala.

"A já Alice," přidala se druhá.

"Lia," řekla dívka a začala s nacvičeným vyprávěním, "s mužem jsme chtěli zkusit štěstí mimo naše léno a Martinsyde se nám zdálo jako vhodné místo, je tu krásně…" nahodila a doufala, že návnada zabere. Pokud se lénu dělo něco nedobrého, kuchařky by jistě využily příležitost to vypovědět. Reakce ji však zklamala.

"Tak s mužem? A jaký je ten tvůj muž? Pohledný…?" zajímalo obě a tak Lie nezbylo nic jiného, než začít se sáhodlouhým Willovým popisem, což nebylo zrovna téma, na které by měla náladu. Nic jiného jí ale zřejmě nezbývalo.

Mezitím právě ten, o němž zrovna kolovala debata v kuchyni, dorazil do stájí. Do nosu ho praštila koňská vůně, která někomu vadila, ale na hraničáře působila uklidňujícím dojmem. A i když měli zdejší bojoví či užitkoví koně na míle daleko k Cukovi, Abelardovi či Biannce, stejně byla Will za tuhle práci upřímně rád. Jeden z velkých koní, nepochybně patřící baronovi nebo někomu z jeho nejužšího okruhu, mu dokonce připomněl Horácova Kikra. Ale jen na první pohled. Kikr, ač bojový kůň, za ta léta ve společnosti Cuka a Abelarda začal vykazovat znaky podobné chování hraničářských koní. Samozřejmě, hlavně co se vztahu k Horácovi týče. Tělesnou konstrukcí neměl pro hraničářskou fyzickou kondici předpoklady. Stejně jako jeho pán. Oba byli moc mohutní, ale zvídaví a učenliví.

V tu chvíli Will zaregistroval stín na druhé straně stáje. Vydal se tím směrem. Když došel blíže, poznal v postavě asi pětatřicetiletého muže, v hnědé haleně a jezdeckých kalhotách a botách. Působil sympaticky.

"Á, tak tady máme našeho nováčka," prohlásil s úsměvem od ucha k uchu a napřáhl k Willovi ruku, "Anthony, podkoní," představil se a byla řada na mladíkovi.

"William Mainwaring," odpověděl a potřásl podkonímu rukou. Ten se ušklíbl a pravil:

"Takže Will?" Byla to otázka položená oznamovacím tónem. Will pokrčil rameny, delší verze jeho jména měla udržet odstup od podobnosti s Willem Dohodou. "No jasně, že Will, tady jsme ve stáji, ne v královské komnatě, William zní až moc vznešeně… Mně říkej Thony," dodal a Willovi se jeho přístup začínal zamlouvat. Tahle práce vážně nebude špatná, jestliže jsou tu všichni takhle přátelští, napadlo ho. Jestli ale něco nechápal, pak jestli je skutečně na hradě, kde nedávno proběhla vzpoura. Thony působil pravým opakem…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iviis Iviis | 19. dubna 2013 v 19:31 | Reagovat

Skláním se před tebou - to jak jsi vyjádřila jejich myšlenky mi přijde moc pěkný ;) Já bych to na jejich místě taky měla v makovici dost pomotaný ;) Moc pěkná kapitola ;)

2 RenyNew RenyNew | 19. dubna 2013 v 19:39 | Reagovat

[1]: Díky moc, jsem ráda, že se ti myšlenkové pochody Lii a Willa líbí, to je pro mně vážně poklona, protože to býval můj kámen úrazu - myšlenky. Poslední dobou je ale asi vážně mám radši než dialogy. V hlavně se může honit téměř cokoli ale z pusy už to nejde tak snadno :D Díky mnohokrát :)

3 Fluffy Fluffy | Web | 20. dubna 2013 v 20:31 | Reagovat

Konečně mám čas si na chvíli sednout a pořádně kapitolu okomentovat. =) Nechtěla jsem uspěchat komentář a dát si na to alespoň patnáct minut klidu, abych si utřídila myšlenky a mělo to hlavu a patu. =) Tak do toho. =)

Naprosto chápu, že oba dva vyděsilo, že mají spát ve společné posteli. Upřímně by mě to předtím ani nenapadlo, že by měli, ale je to hrozně logické. Jestliže se vzali, je jasné, že mají společnou postel. Musím se sklonit před Willovou úvahou, nad tím, jak by měl společné lůžko sdílet jen s Alyss - ale nejvíc mě potěšila zmínka o Evanlyn. Jejich přátelství je hrozně speciální a já ho mám hrozně ráda. =) Málem jsi si vytrhala vlasy, jak Alyss nesmyslně žárlila v desáté knize - a o to víc se mi líbí, že jsi ho zmínila i tady. =)

Nedivím se, že nemohlo zamhouřit ani oko. =) Já bych nejspíš nespala taky. A pro Liu? No, to muselo být dvakrát tak těžké. Bylo mi jí a stále vážně je děsně líto. =)

Nástup do práce - byl perfektní. =) Líbilo se mi, že na ně všichni byli příjemní a milí. Jenže mám obavu, že se za tímhle vším děje něco moc, moc nekalého. Ale jsem si jistá, že oba na to brzy přijdou. =) Držím jim palce. =)

Kapitola se ti moc povedla a já jsem opravdu nadšená. =) Děkuju ti za ni. =)

4 RenyNew RenyNew | 20. dubna 2013 v 20:39 | Reagovat

[3]: Moc díky za přísun pohoné hmoty, vážně! Jsem z tvých komentářů vždycky hrozně nadšená! Jsi vysněný čtenář každého pisálka - vždy okomentuješ vše konkrétně a věcně a to je výhra. Moc děkuju :) Samozřejmě i za pochvalu. Už jsem teď týden nic nenapsala, musím to napravit...

5 Janka Janka | 21. dubna 2013 v 18:23 | Reagovat

oj chudáci - manželská postel :)
to s tou dobrou náladou je opravdu zvláštní. zajímalo by mě, co se děje.

6 RenyNew RenyNew | 21. dubna 2013 v 18:57 | Reagovat

[5]: Jé, nová čtenářka :) Díky za komentář :) Jo, asi vás budu ještě chvilku napínat...

7 Rikki Rikki | E-mail | 7. června 2013 v 17:28 | Reagovat

Chudák Lia, hrozně jsem si ji oblíbila. :) Ale i tak pořád fandím Alyss. :) Jinak moc pěkná kapitola, jen tak dál. :)

8 Lucie | Tess Lucie | Tess | 6. července 2017 v 21:29 | Reagovat

Je mi líto obou - manželská postel. Snad to nějak překousnou.
A taky mi přišla ta dobrá nálada divná. Ale hodně, hodně, hodně divná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama