Vysněné povolání - 6. kapitola

29. března 2013 v 20:21 | Fluffy |  Vysněné povolání
autorka: Iviis


Kapitola šestá

"Tak povídej," vyzval mě vysoký hraničář sedící naproti mně.

Vražedně jsem se na něj podívala přes okraj misky s kouřící kávou, od které mě vyrušil. Neřekl, co mám povídat, ale mně to bylo naprosto jasné. Chtěl znát moji minulost.


Zhluboka jsem se nadechla a začala poměrně ze široka.

"Narodila jsem se v jedné malé zemi daleko za Galikou. V roce 1999. Vyrůstala jsem na venkově na jednom krásném statku. Když mi bylo osm měsíců, zjistili, že mám nemocné oči." Odhrnula jsem si pramen vlasů z čela, aby mi bylo dobře vidět na oči. Jedno jsem měla větší a tmavější. "Asi o devět roků později mi zjistili nevyléčitelnou nemoc. Zachránit mě mohli jenom tím, že by mi uřízli dva prsty na noze." Zula jsem si levou botu a stáhla ponožku - poslední věc z civilizace jednadvacátého století. Objevily se jen palec, ukazováček a malíček. Gilan i Will zděšením vydechli.

"A-" začali oba najednou, ale ani jeden nebyl schopný pokračovat.

"Ne, dneska už mi nic nehrozí a nic mě nijak neomezuje." usmála jsem se smutně a pokračovala.

"Další dva roky byly v pohodě. Ale..." o téhle věci jsem mluvit nechtěla. Nevadila mi rakovina, už vůbec mi nevadil zelený zákal. Ale tohle vždycky bolelo. 'Už to musím překousnout a dostat se z toho,' pomyslela jsem si.
Rozhlédla jsem se po osobách okolo. Oba hraničáři mi viseli na rtech, jako bych byla jejich mistr a oni znovu patnáctiletí mladíčci plní otázek. Nad tou představou jsem se musela pousmát. Rozhodla jsem se pokračovat dál. O téhle věci jsem měla mluvit poprvé. "V osmi jsem potkala malou hnědovlasou holčičku s hnědýma zvědavýma očima. Stala se mojí nejlepší kamarádkou. Byla mi oporou pokaždé, když jsem ji potřebovala, hlavně, když mi museli uříznout ty prsty. Potom..... zemřela. Spadla pod splašeného koně," dokončila jsem šeptem. Svůj příběh jsem si trochu poupravila. Nemohla jsem jim říct, že ji zabilo auto s opilým řidičem za volantem. "Upnula jsem se na knížky, které měla ráda. Na knížky o vás. O vašem světě, o vašich dobrodružstvích. To odtud o vás všechno vím. I o tvém vztahu s Jenny." obrátila jsem se na Gilana a on trochu zčervenal. Usmála jsem se a pokračovala dál. "Pak jsem se jednou procházela parkem, ve kterém jsme s tou kamarádkou rády hrály. Napadl mě jeden člověk. A díky tomu jsem potkala tady mladého pána," pohodila jsem hlavou směrem k Willovi. "Zbytek znáte," skončila jsem a natahovala si ponožku zpátky na nohu.

"Ano, zbytek známe, ale zapomněla jsi říct, že jsi potkala i mě," ozvalo se ode dveří. Asi jsem pro tuhle práci byla zrozená. Najednou se ve mně probudily instinkty, o kterých jsem netušila, aby mi řekly, kdo tam stojí.

"Promiň, Halte." Zvedla jsem se z lavice a došla ke kamnům. "Dáš si s námi?" zeptala jsem se ho při nalévání své druhé misky kávy.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 29. března 2013 v 20:25 | Reagovat

Upřímně, naše malá rychlohraničářka měla teda pěkně na nic život. Tolik toho prožila a nic z toho nebylo zrovna hezké. Nechť ji to posílí a pomůže ve výcviku. =)
Líbilo se mi, jak ti dva poslouchali - a bylo správné jim to říct, oba si to zasloužili vědět. =)
A nakonec Halt. =D Já vím, proč ho v tvojí povídce tak zbožňuju. =D Reakce jako z knížky! =)
Moc se ti to povedlo a já se těším na další díl! =)

2 RenyNew RenyNew | 29. března 2013 v 20:50 | Reagovat

Souhlasím s Fluffy, nemá to naše hrdinka vživotě lehké...Doufám že šťastné období zažije alespoň v Aurelenu :) Držím jí palce :)

3 Casion Casion | Web | 30. března 2013 v 9:59 | Reagovat

Život mala skutočne veľmi ťažký, ale zdá sa, že ju to všetko posilnilo :-)

4 Iviis Iviis | 30. března 2013 v 12:26 | Reagovat

Určitě jí bude v Araluenu líp, slibuju ;) Jinak jsem ráda, že se líbí ;)

5 Lucie | Tess Lucie | Tess | 7. července 2017 v 15:11 | Reagovat

Iviis to teda neměla zrovna lehké... Nemůže v Araluenu zůstat už napořád?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama