Vysněné povolání - 3. kapitola

16. března 2013 v 13:44 | Fluffy |  Vysněné povolání
autorka: Iviis

Kapitola třetí

Půl hodiny na to jsem byla kompletně připravená. U pasu mi viselo dvojité pouzdro se saxonským a vrhacím nožem. V dalším pouzdru byly válečky. V ruce se mi pohupoval luk a na zádech tlačil toulec s mými prvními čtyřiadvaceti šípy. V pláštěnce byla schovaná palcová pouta. Není to sice zbraň, ale taky hraničáři dost pomáhají. Oproti běžným zbraním jsem dostala ještě prak a váček olověných střel. A v botě jsem měla zabudované tajné pouzdro, ve kterém byla schovaná dýka.


"No," prohlížel si mě pyšně Will, "netušil jsem, že můj první učeň bude holčička," řekl kousavě. Názorně jsem mu ukázala, že i holčičky můžou mít tvrdé nohy. Jeho holeni se to asi moc nelíbilo.
Podíval se na mě. V jeho očích byla jediná otázka: 'Proč?'

"To aby sis pamatoval, že mi nemáš říkat 'holčičko'. A 'Ivanko', jakos' to už taky jednou zkoušel, už vůbec ne," řekla jsem skálopevně.

"A jak teda?" zeptal se mě, když se vyškrábal na nohy.

" Pro mě za mě.... třeba Iviis," vymyslela jsem narychlo nějakou přezdívku. Jako první mě napadlo Peetee, ale tak mi říkala Janie, než umřela, takže jsem to rychle zavrhla. Ani nevím, proč mi tak říkala, ale měla jsem ji ráda, takže od ní mi to nevadilo.

"Hm," zabručel Will, "něco takovýho jsem ještě neslyšel."

"Je vidět, že se tady moc dlouho nepohybuješ," ušklíbla jsem se na něj.

Přešel moji poznámku a řekl: "Asi bysme měli jít." A potom potichu, abych to neslyšela (i když šeptal moc nahlas): "Doufám, že už tam Starý Bob nestepuje."

"Ale... jak?" zeptala jsem se.

Will se nepatrně usmál. Nejspíš měl na jazyku některou z Haltových poznámek o dnešní mládeži, ale po tom, co jsem ho zpražila pohledem, ji radši spolknul.

Ukázal mi, že když se chci přemístit, stačí dát prsty do velice zvláštní polohy, spojit je před hrudníkem a myslet na to místo.

"Ale když cestuješ s někým, a hlavně když cestuješ poprvé, musíš to udělat takhle." Natáhnul ruce ve správné pozici před sebe a kývnutím mě vyzval abych naše ruce spojila.

Chvíli se soustředil. Pak mi přišlo, jako by svět okolo nás zahalila mlha. Začala se mi točit hlava. Will otevřel oči a rychle mě chytil za zápěstí. V tu chvíli se ozvalo hlasité lupnutí a okolo nás se rozprostřel les. Padla jsem na kolena. Myslela jsem, že budu zvracet.

"No, až se to naučíš, tak jenom spojíš ruce a budeš na místě," prohodil vesele, když se rozhlížel po okolí. Pak sklouznul pohledem ke mně. "Aj.... Asi jsem ti zapomněl říct, že se to může poprvé stát." Podruhé během pár minut jsem ho zpražila.

Nevolnost se mi podařilo jakž takž rozdýchat. Smířlivě ke mně natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. Nevšímala jsem si jí a vyškrábala se na nohy sama.

"Tak, kde máš chatu?" zeptala jsem se ho a očima propátrávala hustý les. Najednou se za námi ozvalo dvojhlasné, tiché zaržání. Otočila jsem se tím směrem.

"Tak, a teď jsi udělala první chybu-" chtěl mě varovat Will.

"Jo, já vim," odbyla jsem ho.

Po chvilce k nám přijeli dva koně, ale jen jeden jezdec. Byl to shrbený stařík s vrásčitou tváří a bezzubými ústy.

"Rád tě vidím, hraničáři!" ozvalo se ze sedla.

V tu chvíli mi to došlo. Starý Bob.

"Taky tě rád vidím, Bobe," oplatil mu pozdrav s úsměvem Will.

"Koho to tady vidím, že by první učeň?" mrknul na něj Bob.

"Ne tak docela..." řekl Will a stáhnul mi kapuci z hlavy. Moje tmavě hnědé vlasy se mi rozsypaly po ramenou.

"Wille.." podívala jsem se na něj otráveně. "Tos nemoh' chvíli předstírat, že jsem kluk?"

"A proč?" zeptal se mimořádně nechápavě.

"A proč ne?" Jen rezignovaně pokrčil rameny.

"Jaké je vaše ctěné jméno a co to máte na sobě, slečno?" obrátil se na mě pobaveně Bob.

"Říkejte mi Iviis, Bobe, a mám na sobě oblečení hraničářského učně," odpověděla jsem mu. Jen se zmateně podrbal na zátylku.

"Aha, tak to ty jsi ta rarita, o které mi Halt říkal!" rozpomenul se po chvíli. "Tak pojď, něco pro tebe mám."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 16. března 2013 v 13:48 | Reagovat

Perfektní kapitola! =D
Fakt jsem se moc bavila - to, jak se Will s Iviis pošťuchují je zábava. A bezvadně jsi to napsala. =D Jako kdyby měla naše nová hraničářka staršího brášku. =D
Upřímně mě potěšilo, když Will stáhnul Iviis kapuci, aby odhalil její pravou identitu. =D Jednou je raritou, tak se nemusí schovávat. ;) Ale její reakce byla vážně zábavná. =D
Moc se těším na pokračování. =)

2 Iviis Iviis | 16. března 2013 v 15:24 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí ;) okomentovala bych to ještě dál, ale nechci nic prozrazovat ;)

3 Casion Casion | Web | 17. března 2013 v 11:32 | Reagovat

Naozaj super :D Milé, ako spražila Willa pohľadom :D

4 Lucie | Tess Lucie | Tess | 7. července 2017 v 14:27 | Reagovat

Jen aby se nakonec nezačali prát! 😂😂😂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama