Hra o čas - 9. kapitola

22. března 2013 v 21:01 | Fluffy |  Hra o čas
Co jste četli minule?

Naši přátelé dorazili do Dun Kilty, královského města šestého hibernského království - Clonmelu. Král Sean si uvědomil nebezpečí poselství, které mu předložili, a chce zpupné Genovesany pokořit stejně jako Horác a mladý hraničář. Byl fascinován odvahou dívky, která riskovala svůj život, aby zachránila neznámé muže.

Halt, Will, Horác, Sean a Tea se vydávají uskutečnit svůj plán. Mladý král je i tak velkým pobavením pro Willa s Horácem, kteří si již všimli, že panovníkovi se Tea líbí a utahují si z něj. Zatím jen "odvážně" za jeho zády, ale kdy si rýpnou nahlas?
Příjemné čtení. =)


9. Na útěku

Vyjeli ještě za svítání. Drobný sněhový poprašek pokrýval kopcovitou krajinu na jih od Dun Kilty, zmrzlá tráva křupala pod kopyty koní. Slunce zbarvilo nebe do růžova, nebránil mu ani jediný mrak. Vypadalo to na krásný den. Ale v srdci dívky na statném poníkovi se usidlovala temnota a strach. Necítila se dobře. Necítila se bezpečně. Poprvé od té doby, co opustila rodný dům, ji přepadly pochybnosti.

"Myslíte, že si nevšimli… že jsme pryč?" zeptal se mladý král sedící na bojovém koni. Při té otázce okamžitě přimhouřil oči a projel houští před nimi na cestě.

"Mohlo by jim to ujít," uvažoval Halt, "zvolili jsme časnou hodinu právě proto. Ale i tak se brzy dozví, že jedeš na matčin hrad, Seane."

Jednalo se o malé sídlo na jihozápad od hlavního města, stálo na strmé skále na pobřeží šestého hibernského království, o které se rozbíjely vlny bouřícího moře. Byla to nedobytná pevnost, ale stejně tak dobře to mohla být i v časech války past. Jen členové královské rodiny věděli, jak se dostat dovnitř a ven bez povšimnutí. "Ví, že jsme na cestě," řekla tiše Tea a její hlas by se ztratil ve Willově otázce, ale Horác zrovna popojel k drobné dívce, aby zkontroloval, jestli má rukavice a slyšel ji.

"Co jsi to říkala, Teo?" zeptal se jí a povzbudivě se usmál, aby jí dodal odvahu. Pochopil, že její zdrženlivost je ta samá, jakou on cítil, když byl stejně mladý a dokonce mladší než ona. Z dob, kdy byl učeň. Z dob, kdy ho vyváděla z míry dokonce jen Haltova přítomnost. A ona byla v přítomnosti dokonce dalších legend. Pobaveně si pomyslel, že by ho tak nazvali i jiní Araluenci, i když on se tak nikdy necítil.

A přesně tenhle jeho pocit, Horácova skromnost, z něj dělal v Teiných očích ještě váženějšího přítele, kterým se za tu dobu, co se znali, stal. Plaše mu úsměv oplatila, ale otočila se v sedle a promluvila k Seanovi s Haltem, kteří skupinku uzavírali. "Vědí, že jste opustil město, Vaše Veličenstvo, sledovali vás určitě od té doby, co se dostali do Dun Kilty. Umějí být velmi přesvědčiví. Jsem si jistá, že budou mít informace od někoho z vašeho domova. A ten někdo jim jistě tuhle zprávu donesl hned začerstva, ještě než vychladla vaše miska od ranní kávy, můj pane."

"A jak ty to všechno víš?" podivil se upřímně Sean a bylo mu divné, že jeho strýc jen tiše poslouchá a nic nenamítá.

"Jeden z těch mužů, můj pane, je můj otec. Vyrostla jsem v Genovese, jsem stejně špatná jako oni," pokrčila rameny a na tváři měla chladnou, nepřístupnou masku. Ale uvnitř ji to pálilo. Ještě nikdy se nestyděla za svůj původ tak jako před mladým králem. Potom rychle odvrátila hlavu, protože jí zničehonic zahořely tváře červení. Uvědomila si totiž, že zrovna na Seana by chtěla dělat lepší dojem. Nevěřila mu, ale nemohla si nevšimnout, jak je vysoký mladík pohledný. Suše si odkašlala, a aniž by mu věnovala další pohled, promluvila: "Ráda bych o tom už nemluvila, jestli mi prominete, Vaše Veličenstvo."

V poledne se zastavili v malém lesíku kousek od cesty. Halt ani Will si nevšimli, že by je někdo sledoval, a také zatím měli náskok - genoveští vrahové nebyli zrovna nejlepší jezdci. Tea to cítila sama na sobě, bolely jí i svaly, které si nemyslela, že má. Will rozdělával oheň a pravidelný foukáním rozdmýchával skomírající plamínek, protože větve byly zmrzlé a navlhlé. Přicházející zima nebyla nejlepším obdobím pro táboření. Oba hraničáři ale i přesto usoudili, že si můžou dovolit na chvíli zastavit a ohřát se u misky s kávou.

Tea se starala o koně, když si Horác všiml, že se mladý král obezřetně a jakoby mimochodem přibližuje k tmavovlasé dívce. Skryl úsměv do dlaně a šťouchnul špičkou boty do Willova lýtka. Jeho nejlepší přítel se na něj chtěl utrhnout, že ho ruší od rozdělávání ohně, ale Sean se mu dostal do výhledu jako první a pochopil Horácovu pobídku. Neubránil se širokému úsměvu, když viděl Seanovu "nenápadnost". Halt ho zpražil pohledem, takže jeho bývalý učeň zase začal rozfoukávat oheň s o to větší snahou, ale stejně se pořád bavil nad královými rozpaky.

Sean poplácal svého koně po krku a zdvořile si odkašlal, aby na sebe upozornil. Když k němu drobná dívka zvedla oči a položila skládací vědro na zem, usmál se na ni. "Omlouvám se," řekl prostě.

"Za co?" zeptala se a úsměv mu opětovala. Dýchla si na zkřehlé ruce. "Nemáte se proč omlouvat, Vaše Veličenstvo. Jen… není to něco, na co bych byla pyšná. Můj otec je vrah. Není to nic, čím by se dcera chlubila."

"Můj strýc byl téměř to samé," povzbudivě k ní natáhl dlaň, aby ji pohladil po tváři, a pak si uvědomil, že dívka před ním k němu necítí to, co on k ní, a tak ji zase stáhnul, "můj strýc chtěl zabít Halta. Vlastního bratra, jen proto, aby dostal trůn, který mu nenáležel. Taky to není nic, s čím bych se chlubil, ale je to tak." Na chvilku se odmlčel. "Pověz mi víc o sobě."

"Nejsem ničím zajímavá, můj pane," rozhodila rukama, "můj otec je pravý Genovesan. Schopný vrah a dobrý vůdce cechu. Když zjistil, že jeho bratr a další z našich řad odešli do Hibernie a už se nevrátili, chtěl být důkladný. Jeden z nich byl zabit na vašem dvoře. To je vše."

"A tvá matka?" zajímal se mladík.

"Je po smrti," odpověděla bezbarvě Tea a Sean v duchu pořádně zaklel. Jde ti to lépe a lépe, pomyslel si uštěpačně. Tea si všimla, že se mladý král najednou potopil do rybníka plného špatných otázek a věnovala mu klidný úsměv. "To je v pořádku, nevěděl jste to. Můj strýc zabil moji matku. Všechny informace, které o genoveském podsvětí měli v Araluenu, byly od mé matky. Byla kurýrkou. A zaplatila za to, že se na to přišlo. Tu nejvyšší cenu. Jsem tady, abych splatila její dluh, Vaše Veličenstvo. Vy, váš strýc a ani vaši přátelé si nezaslouží zemřít za to, že konečně někdo pomstil matčinu vraždu. Jsem tady, abych na to dohlédla."

"To je od tebe velmi statečné," složil jí upřímnou poklonu. "Teo, co se stane, až tvůj otec zjistí, že jsi nám pomohla?"

"Pokud to ještě neví?" odpověděla otázkou dívka a Sean přikývl. "Čeká mě to, co moji matku. Za zradu se u nás velmi draze platí, můj pane."

Mladý král překvapeně pootevřel ústa. "Ale-" snažil se namítnout.

"Jsem s tím smířená," ujistila ho a sama si uvědomila, že s tím doopravdy vyrovnaná je. "Vaše země vás potřebuje. Já jsem pro tu svoji postradatelná. A vlast mé matky…" podívala se rychle směrem k ohni, kde Halt rozléval kávu, "… budou tam lidé, kteří si budou pamatovat, že její oběť, a i ta má, nebyla zbytečná. Vaši přátelé i váš strýc mají rodiny. Mně na tomhle světě nezbyl nikdo. Je to důstojný konec, Vaše Veličenstvo."

Tentokrát mladík chytil dívku za bradu a něžně ji pohladil. "Nesmíš takhle mluvit, Teo," naléhal na ni. "Vyhrajeme, slibuju ti to."

"O tom nepochybuji, sire," potřásla hlavou a vrátila se k ohni, kde s povděkem přijala teplý nápoj. A přemýšlela, proč cítí jeho horké prsty stále na svojí tváři. A proč se jí v žaludku najednou rozletěly stovky motýlů do všech světových stran.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iviis Iviis | 22. března 2013 v 21:18 | Reagovat

To je moc hezká kapitola :) Taková něžná :) Těším se na pokračování ;)

2 Casion Casion | Web | 23. března 2013 v 10:53 | Reagovat

Krásne, veľmi milé :-) Horác s Willom ma samozrejme pobavili, sú super :D

3 RenyNew RenyNew | 23. března 2013 v 14:17 | Reagovat

Moc hezky napsaná kapitola :) Teina smířensot byla až mrazivá... Ale Seanův přístup naprosto okouzlující :) Držím jim place, zasloužili by si to, hlavně Tea :)

4 Soňa Soňa | 27. března 2013 v 16:07 | Reagovat

Hezky napsané :) Nejvíc mě pobavil Will s Horácem :) Jsou to telata :D
Těším se na další :)

5 Lucie | Tess Lucie | Tess | 5. července 2017 v 22:55 | Reagovat

Dobře napsaná kapitola. Hned jdu na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama