Nový život - 5. kapitola

1. října 2011 v 13:55 | Fluffy |  Nový život
autorka: Abby

V neděli ráno jsme měli volno, protože byly slavnosti. Nevím, co se slavilo a bylo mi hloupé se zeptat, protože bych to měla určitě vědět. Den předtím jsme museli vyvařovat. Na hradě byla večer velká hostina. Já jako začátečnice jsem nemohla nosit na stůl, ale ne že by mi to nějak vadilo.

V den slavností jsem se potulovala po stáncích s jídlem a různými věcmi. Pracovala jsem za stravu a ubytování, takže jsem nedostávala plat a nemohla jsem si nic koupit. Bylo mi to líto, zvlášť když jsem viděla všechny předměty, co zde prodávali. Ale co, pomyslela jsem si, jsem na tom ještě celkem dobře. Týdně jsem měla vždycky jeden volný den a někdy jsme skončili s vařením dřív. Zatímco jsem takhle přemýšlela, přestala jsem vnímat, co se kolem mě děje.


Najednou mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a uviděla Adama. Usmála jsem se na něho.

"Co tady děláš?" položila jsem úplně nesmyslnou otázku. Adam se zasmál.

"To co ty. Dívám se kolem. Jestli chceš, můžeme se dívat spolu." Usmála jsem se a samozřejmě souhlasila. Procházeli jsme se a obdivovali kejklíře, kteří zpívali a tancovali u vstupní brány. Zrovna když jsme od nich odcházeli, ucítila jsem v zádech něčí pohled. Otočila jsem se a zahlédla dvě postavy v šedozelených pláštěnkách, jak mě sledují. Hned mi to došlo. Will řekl Haltovi, že nějakým způsobem vím to o Kasandře a Horácovi.

"Hele, akrobati," vytrhl mě z mých úvah Adamův hlas. Podíval jsem se směrem, kterým ukazoval, ale akrobatům jsem skoro žádnou pozornost nevěnovala.

Dopoledne uteklo jako voda a hlavní část slavností skončila. Protože jsem měla volno i odpoledne, po jídle jsem vyrazila na procházku kolem hradu. Vyšlapala jsem kopec, který stál za údolím hradu Redmontu, a zahnula doprava, kde se rozkládal les. Nechtěla jsem jít přímo do něho, nevěděla jsem nakolik je tam bezpečno, ale najednou moji pozornost uchvátil nějaký zvuk, který vycházel přímo z něho. Zamířila jsem na místo, odkud jsem si myslela, že ten zvuk vychází.

Na lesním palouku si tam hrály dvě děti. Nebo spíš se cvičily ve vrhání s noži. Podle toho, jak nadšeně se tvářily bych hádala, že to mají zakázané. Šlo jim to celkem dobře. Už jsem chtěla odejít, když si mě ty děti všimly. Prvně se zdály hodně vyděšené a potom se daly s jekotem na útěk. Překvapeně jsem povytáhla obočí a vykročila na palouček, na kterém si ještě před chvílí hráli ty děti.

Na zemi zůstal ležet dlouhý vrhací nůž. Zvedla jsem ho ze země a zvědavě si ho prohlížela. Když jsem byla malá, babička mě učila vrhat se zahradním nožem. Bylo to jen tak z legrace do stromu. Mohla bych to zkusit, napadlo mě, jestli to ještě umím. Otočila jsem se doprava a rychlým pohybem jsem nůž poslala do středu velkého stromu, který stínil většinu palouku. Potěšilo mě, že jsem se trefila.

Došla jsem si pro něj a zkusila jsem to ještě několikrát. Pokaždé se mi to povedlo a to mi zvedlo sebevědomí. Takový nůž by se hodil, pomyslela jsem si. Zkusmo jsem nožem párkrát švihla do vzduchu. Vždycky jsem měla ráda boj a středověké zbraně, však jsem taky chodila do šermu, takže v nožích, dýkách a mečích jsem se celkem vyznala a musela jsem říct, že tenhle byl opravdu dobrý. Dobře vyvážený na vrhání a v normálním boji by se taky hodil.

Rozhlédla jsem se kolem. Jestli se ty děti nevrátí, mohla bych si ten nůž nechat, napadlo mě. Stejně ho určitě někde našly, nebude to krádež, uklidňovala jsem se. Zastrčila jsem si ho do boty. Nebyl moc dobře vidět a nějak zvlášť nepohodlné to nebylo. Spokojeně jsem se vracela zpátky na hrad a přemýšlela jsem o své nové zbrani.

Dorazila jsem k bráně hradu a přátelsky kývla na strážné. Byli to ti, kteří mě před několika dny pustili dovnitř, abych si našla službu. Hodně věcí se od té doby změnilo, napadlo mě. Neměla jsem co dělat, a tak jsem zamířila do kuchyně. Třeba se tam najde něco k snědku.

Když jsem došla do kuchyně, abych mohla něco sníst, hned jsem poznala, že něco není v pořádku. V kuchyni se motali kuchaří, kuchtíci i sluhové a všichni na sebe navzájem pokřikovali a dohadovali se. Vrchní kuchař Crick mě zahlédl a ihned ke mně zamířil.

"Co tady pohledáváš? Ale koho to zajímá. Nestíháme obsluhovat hosty, je tu strašný frmol. Budeš taky roznášet jídlo," rozhodl. Dřív než jsem stačila namítnout, že nevím jak na to, vtiskl mi do rukou tácek s ovocem a přikázal mi, abych ho přinesla na stůl. Byla jsem úplně zmatená. Nevěděla jsem, kam ho nám zanést ani nic dalšího. Nějaký sluha právě odnášel zeleninu, tak jsem se za něj zařadila. Panebože, napadlo mě, jak tohle dopadne. Vyšli jsme dveřmi na druhé straně jídelny a pokračovali jsme dlouhou chodbou. Čím dál blíž jsme se blížili ke dveřím na konci chodby, tím víc byl slyšet smích a rachot.

Sluha přede mnou rozrazil dveře, vešel dovnitř a já ho následovala. Uvnitř byl velký dlouhý stůl kolem něhož sedělo spoustu lidí. Na jednom konci seděl baron Arald a právě diskutoval s Willem, který byl vedle něho. Viděla jsem tam taky Halta, stejně jako Will zahaleného v šedozelené pláštěnce. V krku mi vyschlo, když jsem si vzpomněla na dnešní ráno. Rychle jsem se začala soustředit na přítomnost, protože ta byla vcelku katastrofální. Byla jsem strašně nervózní. Jestli to zpackám, můžou mě taky vyhodit, uvědomila jsem si.

Dělala jsem přesně to, co sluha přede mnou. Položila jsem tác s ovocem na stůl a stejně jako můj společník jsem začala dolívat všem víno. Cítila jsem na sobě pohledy a dobře jsem věděla, čí jsou, ale silou vůle jsem se nepodívala směrem ke dvěma hraničářům na druhém konci stolu. Potom jsme si i s druhým sluhou stoupli dál od hostů a čekali. Na co, to jsem opravdu netušila. Snažila jsem si nenápadně prohlédnout hosty okolo barona Aralda, jestli tam někoho nepoznám. A taky že jo. Vedle hraničářů seděly dvě půvabné ženy v dlouhých bílých šatech. Jedna byla starší a druhá mladá, ale obě byly velmi krásné. Lady Paulina a Alyss. Dřív než jsem stačila vypozorovat něco dalšího, dveře se otevřely a do nich vkročili další dva sluhové. My jsme se obrátili a vyšli jsme z místnosti na chodbu. V kuchyni byl stejný zmatek jako předtím, takže se mi podařilo lehce vyklouznout ven a ještě si vzít kousek pečiva.

Nechtělo se mi ještě do pokoje, a tak jsem se šla ještě jednou projít. Na louce kousek za hradem jsem si našla pěkné stinné místo pod velkým rozrostlým stromem. Přemýšlela jsem o Wilovi a o Haltovi a o tom, jak se z téhle patálie vykroutím. Na nic jsem pochopitelně nepřišla.

Začínalo se smrákat a já jsem se vrátila na hrad. Ještě v posteli jsem si lámala hlavu co zítra. Mám totiž nést Willovi další jídlo. Došla jsem k závěru, že jediné, co se dá dělat, je nedělat nic. Těžko můžu říct pravdu a časem mě třeba napadne nějaká výmluva, která tohle všechno vysvětlí. Aspoň doufám, pomyslela jsem si.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 1. října 2011 v 13:57 | Reagovat

Anna je docela ve velké patálii, čelit dvěma hraničářům by se mi nechtělo. =D Ale doufám, že to nějak zvládne... a fakt si lámu hlavu s tím, co bude dál. =)
Ale moc se na to těším! =)

2 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 1. října 2011 v 14:55 | Reagovat

Naprosto senzační! Hej! Já potřebuji další!

3 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 2. října 2011 v 12:43 | Reagovat

jéé tá oslava bola moc dobrá!!! rovnako ako aj té scéna s deťmi =D =D =D

4 Abby Abby | 2. října 2011 v 22:13 | Reagovat

Díky lidičky=**

5 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 4. října 2011 v 13:48 | Reagovat

mám na blogu zaujímavý článok ohľadom 12. knihy Hrničiarovho učňa, ak máš záujem môžeš si ho prečítať :D
http://my-fantasydream.blog.cz/1110/12-kniha-ranger-s-apprentice

6 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 4. října 2011 v 17:27 | Reagovat

opět další skvělá kapitola ;)

7 Nikynkka Nikynkka | 11. října 2011 v 18:58 | Reagovat

A tohle píše moje sestra su na tebe moc hrdá Iwett(Abby) máš fakticky skvělí FFky =D PS... nechceš napsat něco o M. Harichovy? 4 me =* THX ♥_♥

8 andmaril andmaril | 3. prosince 2011 v 23:25 | Reagovat

Já bych chtěla taky pokračování prosííííím :-)...a to co nejdřív

9 Natty Natty | 13. prosince 2011 v 20:19 | Reagovat

Fakt super! To si můžeš rovnou nechat patentovat!!! :D

10 Quileutte Quileutte | Web | 3. ledna 2012 v 12:10 | Reagovat

supeeeer :D som veľmi nadšená z tejto poviedky...je krásna...teším sa na pokračovanie :-))

11 argo argo | 29. února 2012 v 16:12 | Reagovat

Ahoj, moc hezká povídka, chtěla bych se zeptat, jestli bude pokračování?Doufám, že jo, jsem zvědavá jak dopadne..:)

12 Soňa Soňa | 23. července 2012 v 20:51 | Reagovat

Krása... Doufám, že bude pokračování... :)

13 knihomolka knihomolka | Web | 30. srpna 2012 v 19:41 | Reagovat

Ať je poračování......

14 Zuzka Zuzka | 25. března 2015 v 8:46 | Reagovat

Je to super!!!
Už se těším až bude pokračování :)

15 Kačule Kačule | 26. března 2016 v 15:25 | Reagovat

Doufám, že hodláš pokračovat, protože je to zajímavé, čtivé a teď i  trochu napínavé. =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama