Nový život - 3. kapitola

16. září 2011 v 19:28 | Fluffy |  Nový život
autorka: Abby


Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si tři věci. Za prvé už může být pozdní ráno a já bych měla být v kuchyni. Za druhé už možná dneska uvidím Willa a za třetí mě od té příšerné postele bolí záda. Vstala jsem a chvíli si protahovala ztuhlé svaly. Téměř jsem slyšela, jak vržou. Potom jsem se oblékla a upravila. Vyšla jsem ze svého pokoje na prázdnou chodbu a zaposlouchala se. Všude bylo ticho.



Zamířila jsem do společné koupelny sluhů a umyla jsem se. Pak jsem vyrazila směrem ke kuchyni. Teda aspoň tam, kde jsem si myslela, že kuchyně je. Za chvíli jsem potkala postarší služku, která nesla někam čistou košili a nějaké oblečení.

"Jaká byla noc, slečno? Pan baron mě poslal, abych vám přinesla nějaké prádlo. V kuchyni už na vás čekají," usmála se služka. Oplatila jsem jí úsměv a odpověděla jsem.

"Noc byla dobrá. Děkuji," řekla jsem a pokračovala dál v chůzi. Po chvíli jsem došla na nádvoří. Mezi ostatními dvořany jsem zahlédla Adama, ale dřív než jsem stačila ho nějak pozdravit, mi zmizel z dohledu. Pokrčila jsem rameny a šla jsem dál. Vyšla jsem schody do pravé části hradu a dorazila až ke dveřím do kuchyně. Přivítala mě vůně pečeného kuřete, zeleniny, koření a ještě něčeho neznámého .Po kuchyni se pohybovalo spoustu kuchařů, kuchtíků i lidí, kteří uklízeli. Nejdřív si mě všiml vrchní kuchař, kterého jsem hned poznala podle přísného pohledu.

Chvíli se na mě nechápavě díval a když mu zřejmě došlo, kdo jsem, znovu nahodil svůj povýšený pohled a vyrazil ke mně. To už se po mně začínali otáčet i ostatní lidé. Kuchař došel až ke mně a spustil.

"Tak paninka se uráčila dojít, ano? Tady lidé chodí včas, holčičko," řekl, zabodl mi jeden ze svých tlustých prstů do ramene. Teprve když jsem si vyslechla další spoustu nadávek a příkazů, začal mě vrchní kuchař Crick (mezi nadáváním taky zaznělo, že jeho, vrchního kuchaře Cricka, bude každý poslouchat) zaučovat. Ukázal mně, kde najdu nádobí a kde budu připravovat jídlo.

Potom už jsem začala vařit. Musela jsem nakrájet hromadu zeleniny na drobné kostičky a potom dělat knedlíky. Čas se hrozně vlekl a když jsem měla všechno hotové, teprve jsem se mohla najíst. Jídlo bylo dost skromné, ale já jsem měla takový hlad, že bych snědla i medvěda.

V přestávce na jídlo jsem se zapojila do hovoru s ostatními kuchtíky. Crick mezi námi nebyl, takže jsme na něho klidně mohli nadávat. A že jsme nadávali. Zjistila jsem, že nejenže Crick není moc oblíbený, ale že ho přímo každý nenávidí. Nemohla jsem se divit, Crick byl prostě idiot. Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vešel Crick.

"Tak, holoto, jde se do práce," řekl a začal udílet pokyny. Tentokrát jsem musela čistit maso a dělat omáčku. To nebylo tak strašné. Vrchní kuchař Crick chodil po kuchyni, každému nadával a rozdával facky. Já jsem jich taky pár schytala.

Konečně jsem se dočkala konce pracovní doby. Jedna z kuchařek mi dala do hrnce kus kuřete s omáčkou, knedlíky a zeleninu, které jsem měla odnést Willovi. Celý den jsem na to myslela. Nervozitou jsem se úplně klepala. No doufám, že to nebude trapas, pomyslela jsem si.

Vyšla jsem z hradu a zamířila k lesu, kde měl mít Will chatu. Okolí bylo krásné. Všude samá příroda, kterou nikde nekazí žádné elektrické dráty. Vyšlapala jsem kopec nahoru k lesu a už jsem ji uviděla. Dřevěná chata stála pár set metrů ode mne a za chvíli už jsem mohla rozpoznávat určité detaily. Z chaty se kouřilo, takže Will byl nejspíš uvnitř. Kousek od chaty se popásal Cuk. Hlavu měl vztyčenou a zvědavě si mě prohlížel. Byl opravdu malý a měl soudkovité tělo, jak to bylo popsané v knížce.

Dorazila jsem až skoro k chatě a na chvíli jsem se zastavila. Nějak se mi do toho nechtělo. Celý den jsem se těšila až tahle chvíle nastane a teď jsem váhala. Nakonec jsem sebrala odvahu a došla jsem ke dveřím chaty. Napadlo mě, jestli už o mně Will ví. Nejspíš ano.

Zaklepala jsem na dveře a vyčkávala.

"Dále!" ozvalo se zevnitř a já jsem pomalu otvírala dveře. Ocitla jsem se na prahu středně velké místnosti, která sloužila jako kuchyň i jako obývací místnost. V křesle seděl Will, který právě pročítal nějaké papíry, a usmíval se na mě. Měl tmavě hnědě vlasy i oči, milý úsměv a byl v hraničářské pláštěnce. U nohou mu ležela Černá, malá flekatá fenka, která měla každé oko jiné.

"Ahoj. Ty jsi určitě Anna. Baron Arald mi řekl, že mi přineseš večeři. Mockrát děkuji," řekl Will a dál se na mě usmíval. Chvíli jsem na něho jenom němě zírala a nakonec jsem ze sebe vysoukala:
"Není zač, hraničáři Wille." Hrnec s jídlem jsem postavila na stůl .Černá se ke mně rozeběhla a začala po mně skákat. Psi mě měli vždycky nějakou náhodou rádi a já měla ráda je. Sklonila jsem se k ní a podrbala jsem ji na hlavě. Will se na nás díval trochu zaraženě a já si vzpomněla, jak se Černá chovala k lady Paulině a k Allys. No jo, řekla jsem si, my ženský se máme rády.

"Černá je moc pěkná," usmála jsem se na Willa.

"Jak víš, že se jmenuje Černá?" zeptal se mě ohromeně. Já jsem blbec, uvědomila jsem si. Jak to můžu vědět, že se jmenuje Černá?

"Zaslechla jsem to dole ve městě," vymyslela jsem si rychle.

"Aha," odvětil Will a zřejmě se tím dál nezaobíral. Nevěděla jsem, co ještě říct, a tak jsem se rozloučila.

"Už půjdu. Přeji ti dobrou chuť, hraničáři," popřála jsem mu.

"Wille," opravil mě s úsměvem. Taky jsem se na něho usmála, otočila jsem se a odcházela. Černá ke mně ještě jednou přiběhla a začala se mi otírat o nohy. Zasmála jsem se a pohladila ji po zádech a odešla jsem. Tak to bylo o fous, pomyslela jsem si. Příště se nesmím takhle prořeknout. Musím dávat větší pozor.
Došla jsem na hrad a zamířila do svého pokoje. Byla jsem úplně vyčerpaná, takže jsem sebou jenom sekla na postel a hned jsem usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 17. září 2011 v 11:08 | Reagovat

Potřebuju pokráčko! =)
Fakt mě zajímá, co bude dál. Tentokrát to ještě Anna zamluvila, ale jestli se příště podřekne... třeba to tak dobře už nepůjde. =D

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 19. září 2011 v 16:28 | Reagovat

moc pekné :D super, ako rýchlo to zahovorila s tým menom ešte keby Will začal mať nejaké podozrenie XD

3 Quileutte Quileutte | Web | 3. ledna 2012 v 12:01 | Reagovat

waaaa to bolo veľmi pekné :D chúďatko aká bola nervózna, ale to by som bola asi aj ja... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama