Nový život - 1. kapitola

5. září 2011 v 17:08 | Fluffy |  Nový život
Autorka: Abby

Nevím jak, ale najednou jsem se ocitla ve světě z mé oblíbené knížky. Vše je tak skutečné. Je to opravdu sen? Nežiji opravdu v době, kdy očisťovali svět od zločinců hraničáři, rytíři a další? Nevím. A kdo to má vědět?

***


Probudila jsem se uprostřed louky. Netušila jsem, kde se nacházím a na nic jsem si nepamatovala. Poslední, na co jsem si vzpomínala, bylo, že jsem konečně dočetla celou sérii knížek Hraničářův učeň a únavou jsem usnula. Ty knížky jsem milovala a všechny jsem je znala téměř nazpaměť.

Ale co dělám tady? Je to jen sen? Pomalu jsem zvedala ruku ke tváři a pořádně jsem se štípla do obličeje. Nic. Štípla jsem se ještě jednou. Zase nic. Tak fajn, řekla jsem si a posadila se. Nikde nikdo. Jenom ptáci zpívali kdesi v korunách stromů, které lemovaly louku, na které jsem se probudila. Nebo spíš neprobudila, opravila jsem se.


Pomalu jsem se postavila a protáhla se. Chvíli jsem se jen tak rozhlížela. Louka byla malá a celá zarostlá lučními květinami.
Po pravé straně vedla jakási lesní cesta. Vykročila jsem po ní a opatrně se procházela neznámými místy. Postupně se cesta rozšiřovala, až se na jednom místě střetávala s dalšími a vznikala tam tak křižovatka. Tam taky stál ukazatel, který každému radil, kam se dostane, když půjde po určité cestě. První,co mě zarazilo, bylo, že ukazatel byl hrubě vyřezaný ze dřeva a nebyl z kovu a plastu, jak tomu bývalo. Pokrčila jsem rameny, asi to mělo navodit přírodní atmosféru.

Pozorně jsem si prohlédla jména míst, která byla na ukazateli napsána a málem jsem šokem omdlela. U odbočky doprava byl vyrytý název "Redmont". Několik okamžiků jsem zírala na nápis na dřevě a když jsem se přesvědčila, že se moje oči nemýlí, dospěla jsem k závěru, že se akorát můj sen trochu zvrtl. No co, pomyslela jsem si, když už sním - tak pořádně a vydala jsem se stezkou doprava.

Šla jsem asi deset minut, když se cesta začala stáčet doleva a pak znovu doprava. Ocitla jsem se na otevřeném prostranství a přede mnou se v údolí rozkládalo malé starobylé městečko s hradem na kopci. Redmont, uvědomila jsem si. Vzpoměla jsem si na Willa a na to, jak se vždycky při cestě na Redmontu zastavil na kopci a rozhlížel se a dokonale jsem ho chápala. Výhled byl opravdu nádherný.

Když jsem se dostatečně vynadívala, pustila jsem se dál po cestě dolů do města. Brzy jsem uviděla první domy i obyvatele .Až teď jsem si uvědomila, že jsem oblečená v hnědých kožených kalhotech, které byly zastrčeny do polovysokých měkkých bot. Taky jsem měla lehce ušpiněnou bílou košili a tmavou vestu. Moje černé vlasy, které jsem nosívala vždy rozpuštěné, byly svázány do culíku a stažené čelenkou.

No páni, zarazila jsem se, začíná to být pěkně živé. Přesto jsem dál pokračovala v chůzi a zanedlouho už jsem potkávala první lidi. Většina se po mně zvídavě ohlédla. Zřejmě proto, že mě tu nikdo neznal. Ale já znala je, pomyslela jsem si.

Najednou jsem dostala hrozný hlad. No jo, ale když nemám žádné peníze, nikde mi jen tak najíst nedají. Uvědomila jsem si, že je to jenom sen a že se stejně každou chvíli probudím, a tak jsem zamířila na zámek. Po cestě se na mě samozřejmě ještě stále lidé dívali a přemýšleli, co jsem zač.

Dorazila jsem k bráně hradu Redmontu, před níž stáli dva strážní.

"Kdo jsi a co tu pohledáváš?" vyrazil ze sebe ten větší s dlouhým rezavým knírem.

Chvíli jsem zaváhala. Ani nevím, co mě to popadlo, ale odpověděla jsem: "Jmenuji se Anna a přišla jsem požádat o službu."

Strážní si vyměnili pohled a potom ten druhý, menší s dlouhým tmavým plnovousem, odvětil: "Baron Arald ti jistě vyhoví. Práce není na takhle velkém hradě nikdy dost."

Pustili mě dál na nádvoří hradu, kde to celkem žilo. Lidé se spolu bavili a ozýval se smích a jásot dětí.

"Co bys ráda?"ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla vysokého mladíka v loveckém oblečení.

"Přišla jsem požádat o službu." Mladík se na mě usmál.

"Tak to musíš za baronem Araldem. Máš hlad?" zeptal se a místo mě odpovědělo kručení z mého břicha. Kluk se zasmál a řekl: "Vidím, že jo, tak to tě prvně zavedu do kuchyně, jestli proti tomu nic nemáš." A zase se usmál tím krásným způsobem. Není to až tak zlý sen, napadlo mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 5. září 2011 v 17:20 | Reagovat

Nápad je to vážně originální a já jsem zvědavá, jak si Annie poradí se světem HU. =) Těším se na pokráčko. =)

2 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 5. září 2011 v 17:26 | Reagovat

Tak to je dobrej nápad :D někdy si píšu nebo jen v hlavě přehraju jak by, co by, kdybych žila ve svště Wilal, nebo v jiné knížce, tak uvidí e co se z toho vyvrbí

3 Reny DítkoRájová Reny DítkoRájová | 5. září 2011 v 17:32 | Reagovat

Super nápad, zpracování taky skvělé :)
Moc se těším na další dílek :)

4 Casion twoje SBéééééééčko!!! Casion twoje SBéééééééčko!!! | Web | 5. září 2011 v 18:58 | Reagovat

tééda začína sa to vážne hodne dobre :D

5 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 5. září 2011 v 19:27 | Reagovat

Opravdu originální nápad :) často si tak říkám, co by se mnou bylo, kdybych se ocitla mezi postavami z mé oblíbené série, ať je to HP, HU nebo Eragon ;)

6 Casion Casion | Web | 5. září 2011 v 20:07 | Reagovat

ahoj! nechcem ťa otravovať, ale u mňa na blogu je ešte pár dní možnosť prihlásiť do SONSHU - súťaž o naj scnénu z Hraničiarovho učňa.
všetko potrebné nájdeš tuna:
http://my-fantasydream.blog.cz/1108/sonshu-prihlaska
bola by som rada, keby si sa prihlásil/a :-)  :-)  :-)

7 Quileutte Quileutte | Web | 3. ledna 2012 v 11:53 | Reagovat

super....som zvedavá akú prácu jej dajú... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama