Hra o čas - 5. kapitola

11. září 2011 v 13:46 | Fluffy |  Hra o čas
Co jste četli minule?
Tea se dostala do problému v uličkách Redmontu. Objevil se první genoveský zabiják. Díky Willovu rychlému zásahu se jí však téměř nic nestalo a společně prožité ohrožení ty dva stmelilo a mezi nimi se zrodilo přátelství. Will se snažil Teu chránit a nechtěl, aby s nimi jela do Clonmelu. Halt však zvážil všechna pro a proti a nakonec usoudil, že Teu potřebují.

Tea a Will se vydávají za Starým Bobem a mladá dívka se má naučit jezdit. Do Redmontu dorazil Horác - a sledoval ho někdo?

Přeji příjemné čtení! =)




5. kapitola - Sophie

Brzy ráno se vydali na cestu. Slunce ještě spalo. "Kdyby tě bolela ta noha, dej mi vědět. Můžeš je na Cukovi," nabídl se Will.

On i Tea šli pěšky, Cuk poslušně klusal vedle svého pána a dohlížel na fenku, která se mu motala kolem kopyt.

"Je to docela dobré," usmála se, "není to zas tak hluboké. Za pár dní to bude už o hodně lepší."

"Víš," kousnul se Will do rtu, "nelíbí se mi, že pojedeš s námi. Bude to hrozně nebezpečné."

Tea ho chytla za rameno a povzbudivě mu ho stiskla. "Wille, bude nás víc. Máme větší šanci je dostat. Znám jejich jedy. Nikomu se nic nestane. Vyhrajeme."

Will zamyšleně kývl a pak mu ruka sjela k pasu. Vytáhl svůj vrhací nůž. "Zkus to s ním," dal jí rukojeť do dlaně.

"Támhleten strom?" zeptala se Tea.

"Třeba," přitakal mladý hraničář.

Dívka potěžkala nůž v ruce, byl vyváženější než jejich vrhací dýky. Ne o moc. Ale lišil se. Přimhouřila oči a za pár vteřin se čepel zabodla do kůry stromu, kam si určili. "Je to o něco lepší," pousmála se.

"Jsi vážně dobrá," pochválil ji Will.

Ale Tea záporně zakroutila hlavou. "Chybí mi spousta výcviku."

"Jediné, co musíš, je trénovat. Nic víc," usmál se Will a vyprostil svůj nůž z kmene.

"Trénovat zabijáckou techniku?" opáčila. "Ne, díky."

"Ne, naši techniku," opravil ji Will. "Domluvím se s Haltem. S noži to umíš a naše jsou o něco lepší. Určitě by se ti hodily. A nebude ti to připomínat, proč se je učíš vrhat."

"To by možná šlo," pousmála se.

Za hodinu, když první paprsky slunce začaly porážet temnou noc, přišli na rozlehlou mýtinu se dvěma staveními. U menší z chat se rozrazily dveře a shrbený starší muž z nich téměř vyběhl. "Wille Dohodo, Cuku!" volal radostně a kdákavě se rozesmál, když přišel až k nim.

"Starý Bobe, rád tě vidím," usmál se Will.

"Tohle musí být ta slečinka, co se stará o vaši bezpečnost, co?" bezzubá ústa se roztáhla do zářivého úsměvu a on se nemotorně poklonil.

Tea se na něj také musela usmát. "Jsem Tea."

Starý Bob našpulil rty. "Slyšel jsem jen o Anně."

"To je moje druhé jméno," ujistila ho, "Lady Paulina mi poradila, abych ho používala."

"Haltova panička?" zašklebil se vesele. "Ale proč jste tady," zvážněl, "máme tu pro tebe koníka, slečinko."

Otočil se zahvízdal. Tea sebou trhla. Z ohrady, která se táhla podél lesa, vyklusal pony. Byl ještě o něco menší než Cuk.
Měl krátké nohy, válcovité tělo, byl nečesaný a hřívu měl pořádně zacuchanou. Měl béžovo-šedý nádech srsti.

"Bobe," oslovil Will starocha.

Ten jen zakýval hlavou. "Sophie se nehodí pro výcvik, hraničáři. Ale já ji nemohl dát pryč. Když se tvůj učitel ozval, že budete potřebovat koně tady pro slečinku, věděl jsem, že je pro ni ta pravá."

"Sophie?" zopakovala tiše Tea a zadívala se na klisnu. "Proč se nehodí pro výcvik?"

"Není klidná, slečinko. Poslouchá, naučila se všechno, co hraničářští koně potřebují, ale nevydrží v klidu."

"Nikdo by z jejího hřbetu nemohl střílet," chápavě Will přisvědčil a věděl, že je to jedna z nejdůležitějších vlastností každého koně.

Tea přistoupila ke klisně a trochu bázlivě ji pohladila po nozdrách. Sophie potěšeně zafrkala a dívka se usmála. "Je krásná," zašeptala obdivně.

"Nechceš se na ní projet?" zeptal se Will a skryl úsměv.

"Neumím to," namítla.

"Jen to zkus," popichoval ji. "Nic na tom není."

Starý Bob zakoulel očima. "Ty jsi teda fakt kamarád, hraničáři. Slečinko, potřebujete se nejdřív koně dovolit."

"Dovolit?" zamračila se Tea.

Will už to nevydržel a zazubil se od ucha k uchu. "Proto hraničářské koně nemůže nikdo ukrást. Musíš znát jejich tajné slovo."

"Tajné slovo?" nechápala.

"Třeba tady Cuka se musíš zeptat ,nevadí?´, než na něj nasedneš," vysvětloval trpělivě Will a uvědomil si, že do drobné dívky právě vložil veškerou svoji důvěru.

"A co mám říct Sophie?" zajímala se.

Starý Bob se zamyšleně podrbal ve vousech. "Prosím," vypadlo z něj po chvíli.

Tea překvapením vykulila oči. "Prosím?"

"Mně to neříkej, slečinko, musíš to pošeptat klisničce do ouška," zakdákal Starý Bob a Will se taky rozesmál.

Tmavovlasá dívka se naklonila k Sophie a zašeptala: "Prosím." A pak z náhlého popudu dodala: "Prego." toskánštinou.
Klisna pohodila hřívou a Will pomohl Tee na její hřbet.


Slunce už se klonilo k západu, když z lesa vyjely dvě postavy v pláštích na koních. Mladík, který seděl na zápraží lesní chaty, zvedl hlavu a na tváři se mu objevil veselý úsměv.

Energicky vyskočil na nohy a šel přijíždějícím vstříc.

Mladý hraničář sklouzl z Cukova sedla a šel se přivítat se svým nejlepším přítelem. Oba dva se objali a poplácali po zádech. "Rád tě vidím, Horáci," zazubil se Will.

"Já tebe taky," řekl Horác a podíval se na drobnou dívku. Nabídl ji svoji ruku a ona se jí chytila a nechala si pomoct ze sedla.

Horác pak sklopil hlavu v drobné úkloně. "Lady," oslovil ji podle etikety.

"Tea, sire Horáci," usmála se na něj dívka.

Vysoký mladík se taky neubránil úsměvu. "Horác," představil se a schválně vypustil svůj titul.

"Měl jsi nějaké problémy?" zeptal se Will.

"Halt měl pravdu. Dva z nich mě sledovali," pronesl zachmuřeně mladý muž.

"Takže už jsou tady," zamračila se Tea.

"Musíme být opatrní," povzdechl si Will.

"Halt říkal, že přijede po setmění, abychom naplánovali cestu. Vážně chtějí zabít i Seana?" ptal se zvědavě a otočil se na dívku v tmavě fialovém.

Starší z hraničářů ho seznámil se všemi podrobnostmi a on sám věděl, že je to pravda. Těm dvěma jí podobným ujel kdesi u rozvalin hradu Gorlanu. Na rozdíl od nich se na koni cítil jako doma.

Tea nepřítomně přikývla, v myšlenkách procházela všechny možné postupy genoveských zabijáků. Pak se na Horáce znovu usmála. "Chtějí se pomstít každému, kdo měl se smrtí Bacariho a dvou dalších cokoliv společného." Odmlčela se. "Musíte být ve střehu. Oba dva. Hrozí vám obrovské nebezpečí."

Oba mladíci kývli. Brali její varování vážně. Will věděl, že Tee může věřit. A Horác spoléhal na svůj úsudek a dojem z ní.

A ona naopak věřila jim.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Co se dozvíte příště?
Naši čtyři přátelé se vydají na cestu. A budou mít společnost. Podaří se všem odvrátit útok ve zdraví, nebo bude někdo raněn?

Děkuju Vám za komentáře, jsem ohromně ráda, že se Vám to líbí. =)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 já | 11. září 2011 v 23:10 | Reagovat

super

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 12. září 2011 v 17:54 | Reagovat

moc pekné, hlavne to s tou kobylou :D

3 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 13. září 2011 v 18:52 | Reagovat

super kapitolka :) a Horác na scéně.. ;)

4 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 15. září 2011 v 20:02 | Reagovat

:D Super :D

5 Em. Em. | 24. září 2011 v 19:49 | Reagovat

Skvělý! :) Bude mít Will zranění? Bylo by to ještě víc dokonalé! :D jo a ještě kdyby byl s Teou :D

6 RenyNew RenyNew | 15. března 2013 v 17:11 | Reagovat

"Mně to neříkej, slečinko, musíš to pošeptat klisničce do ouška," Úplně jsme si vybavila scénu z první knihy, když něco podobného říkal Willovi :). Jinak, skvělá kapitola

7 Lucie | Tess Lucie | Tess | 5. července 2017 v 22:13 | Reagovat

Proč ji na to Bob musel upozornit? Byla by legrace... Jinak super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama