Hra o čas - 2. kapitola

24. srpna 2011 v 15:24 | Fluffy |  Hra o čas
Co jste četli minule?
Seznámili jsme se s mladou dívkou Teou, po otci Genovesankou, po matce Araluenkou, která vyslechla plány toskánského podsvětí, co se týče pomsty Haltovi, Willovi a Horácovi za smrt Bacariho a jeho dvou společníků, kteří pomáhali Tennysonovi. A Tea se rozhodla je varovat.

Jak se připraví na strastiplnou cestu? Bude mít trochu štěstí na své straně a projeví se na ní vliv jejího otce, který se ji snažil vycvičit jako jednu z nich? Ale ona výcvik nedokončila, protože se jí to příčilo. Něco však umí. Něco, co se jí bude ještě moc hodit.





2. kapitola - Cesta do neznáma
Tea opatrně třídila malé lahvičky a kelímky s vazkou hmotou. V těch tmavších byly jedy. Znala každý z nich jménem, rozeznala je. Věděla, co který z nich způsobuje a znala i protijedy.

Se smutným pousmáním si uvědomila, že všechno, co ji otec naučil, se jí teď bude hodit. Že se pokaždé vztekala, když ji učil střílet z kuše a házet dýky, že z ní chtěl mít svou nástupkyni a spokojeně si pochvaloval, jak by dívku nikdo nepodezíral.

Tea ale taky věděla, že zdaleka toho neumí tolik, co uměli oni. Že jí chybí valná část výcviku. "Se zbraněmi je to vlastně dost bída," zamumlala si pro sebe. Vždycky spíš všechno doháněla v těch životaberoucích bylinkách. Teď, s naprosto dokonalým rozmyslem, dala poměrně slušnou část všech domácích zásob stranou a ukryla je do proutěného košíku pod oknem. Ostatní si naskládala do zástěry a přinesla je k velkému dubovému stolu, kde si chystal zbraně její otec.

"To je všechno, co máme," zalhala naprosto samozřejmě a vyskládala mu tam to, co zbylo.

"Mělo by to stačit," kývl.

"A…" nadechla se, "… otče, kam vlastně jedeš?"

"Vyřídit si účty s vrahy tvého strýce," odpověděl.

"Kdy se vrátíš?" ptala se, jako kdyby byli obyčejná kupecká rodina a on odjížděl prodávat látky do Aridy.

"Až to skončíme, má milá. Ale určitě to bude brzy," usmál se povzbudivě. "Paolo tu zůstává. Pokud bys měla nějaké problémy, můžeš se obrátit na něj."

Zasmál se, když viděl, jak se zamračila. "To mu radši podříznu krk," zasyčela podrážděně.

Tea otcova pobočníka nesnášela. Byl jen o něco starší než ona, velmi talentovaný a také… velmi otravný. A co víc. On sám plánoval, že nastoupí na Bacariho místo. Sňatkem s jeho devatenáctiletou dcerou. Jenže Tea jeho nabídky neustále odmítala.

"Zlatíčko, ale no tak," pronesl smířlivě.

"Už jsem řekla," pohrdavě trhla ramenem a odešla z místnosti. Hned za rohem ji ovšem veškeré hrané pohrdání opustilo a ona zase musela rychle uvažovat. Věděla, že si zbraně musí vzít sebou. Bez nich by neměla šanci se dostat až ke třem cizincům. A nepříliš nadšeně sejmula svou lehkou kuši ze zdi.

"Pitomá zbraň," obořila se na ni, jako kdyby za to mohla. Přehodila si řemínek od kuše přes rameno a nepozorovaně vyběhla do patra. Zavřela se u sebe v pokoji a začala vytahovat všechno, co sebou bude potřebovat.


Tea zrovna dolévala všem otcovým spolupracovníkům víno do vysokých sklenic, když se Paolo opět ozval. "Giacomo," oslovil Bacariho křestním jménem, "mluvil si s Teou o našich plánech?"

Bacari se pousmál a sledoval, jak se ramena jeho dcery prudce narovnala, když položila džbán na stůl. "Možná by ses jí měl zeptat sám," řekl a okolo stolu se rozproudilo pobavené mumlání.

"Teo," usmál se Paolo na tmavovlásku, "víš, že spousta dívek se ve tvém věku vdává?"

Tea se k němu přitočila a vypadalo to, jako kdyby odnikud vytáhla štíhlou dýku. Ozvalo se pochvalné zamručení. Přitiskla ji Paolovi na krk. "Mnohem radši bych ti tou dýkou udělala pěknou jizvu. A nejenom tu," ujistila ho ostře.

Pak se otočila na podpatku a odešla svižným krokem do kuchyně, kde za sebou zavřela dveře. Usmála se. Měla tu malou věcičku schovanou ve volném rukávu a fungovalo to. Trochu jí to zvedlo sebevědomí a vlilo pořádnou dávku odhodlání do žil. Věděla, že to dnes dokáže.


Bylo pozdě v noci, když dům utichl. Tea vyslechla celý postup a všechny plány, dokola si opakovala názvy míst, aby na nic nezapomněla.

Už na sobě neměla šaty, ale tmavé kalhoty, tuniku a vlněný svetr. Přes ramena jí splýval matně fialový plášť.

Připadalo jí, že je ověšená zbraněmi a vůbec se jí to nelíbilo. Pouzdro na dýku měla připevněné zase v rukávu, druhou čepel měla schovanou ve vysoké botě a u pasu měla nejdelší kousek. Stačil na to, aby ji zachránil před ránou mečem - a pak musela být rychlá, vytáhnout dýku a bodnout.

S povzdechem si přehodila řemínek od kuše přes pravé rameno, toulec se šipkami měla schovaný pod pláštěm, a popadla do rukou kožený vak plný oblečení, jídla a všech lahviček, kelímků a bylin, které si schovala dopoledne stranou.
Zkontrolovala si malý měšec, co měla u pasu.

"Není to žádná sláva," povzdechla si a volnou rukou si stáhla kapuci přes hlavu. Její tvář se okamžitě skryla do stínu.

Kradla se tiše domem, našlapovala opatrně na každé prkno a když otevřela dveře a noc ji nastavila svou chladnou náruč, s povděkem ji přijala a rozeběhla se od domu co nejdále.

Když si byla jistá, že už je dostatečně daleko, zastavila se a vydýchala se. Narovnala se v ramenou a šla sebejistě prostředkem ulice, tak jak by si to správný genoveský vrah namířil do přístavu.

Potkala dva muže se stejnými plášti a klobouky s peřím. Lehce kývla hlavou na pozdrav, doufajíc, že ji kapuce skryje dostatečně.

Oba dva odpověděli stejným způsobem a věnovali se dál svému rozhovoru. Nepojali ani trochu podezření, podle nich vypadala Tea jen jako mladíček, který se v Genovese učí, co je ten správný život nájemného vraha.

Tea se zastavila na mole a sledovala kotvící lodě. Každý pohyb na nich, očima pátrala po té, která by ji posunula blíž k cíli cesty.

Až jedna, u břehu, zrovna nakládala sudy s genoveským vínem. Tea se tiše přikladla k lodi a nenápadně se přiblížila k muži, který sekýroval ostatní. Bylo jasné, že to tu má na starost.

Byl poměrně vysoký, ale při těle - dalo se snadno poznat, že si užívá všeho, co se mu dostává. A rozhodně toho nebylo málo.

Tea si slušně a schválně trochu netrpělivě odkašlala.

Muž se otočil: "Kdo to otravuje, běžte k čertu," hartusil a pak se polekaně zastavil. Viděl, že postava před ním je menší než on. Ale znal pověstnou rychlost mužů ve fialových pláštích.

Tea se k němu nahnula. "Pověz mi, příteli," pronesla jízlivě, "kampak odvážíš ty sudy? Neměl si přístav opouštět až zítra ráno?"

Hádala, to věděla. Ale kdo by nakládal zboží na loď uprostřed noci? Ten, kdo by správně vůbec neměl.

Obchodník slyšel poměrně mladý hlas. Ale i přesto bázlivě přisvědčil, ten mladíček ho děsil. "Mladý pane," oslovil Teu slušně, "obchody se urychlují."

"Nechci slyšet výmluvy," ozvalo se temně zpod kapuce a obchodník se přikrčil. "Kam jedeš?"

"Přes Stálé moře až do galického La Rivage, pane," šeptnul a na čele se mu zaperlil pot.

"Výborně," uslyšel a viděl, jak po pevně semknutých rtech přeběhl náznak úsměvu. "Pevně doufám, že máš na lodi místo."

"Mi-mi-místo?" zakoktal se. "Pane, já vás nemůžu vzít sebou!" bránil se.

Tee stačil znovu jediný pohyb a dýka vklouzla do volné dlaně, pevně sveřela rukojeť a vytáhla ji. Přitiskla ji muži na krk. "Co jsi to říkal?" optala se znovu.

"Bude mi potěšením vás přivítat na palubě," zablekotal obchodník a mávl rukou ke své lodi.

Tea vrátila dýku do pouzdra u pasu. "Myslel jsem si to," odpověděla a věděla, že bude muset svoji pravou identitu ještě nějakou chvíli skrývat.

***

Tea se dychtivě naklonila přes rám lodi a očima téměř hltala hornatou zemi, která se rozkládala na levoboku.
Podle mapy věděla, že jsou to hory u průsmyku Tří stupňů. A že, tam někde v dálce, se rozkládají ty zelené louky a lesy araluenských lén.

Loď právě vplouvala do Úzkého moře a tohle byla první a jediná možnost, jak dívka mohla vidět břehy Araluenu. Do La Rivage na galickém pobřeží to bylo trochu více na západ a další půl den plavby.

Sluneční paprsky si našly cestu i pod kapuci, kterou měla znovu staženou do čela. Překvapovalo jí, jak se počasí změnilo. Čekala sníh, který její otec tolik potřeboval - a místo toho tu byl podzim v plném proudu. V Genovese bylo podnebí už teď studené a chladné, připravené na první vločky. A tady… tady měli ti tři muži větší šanci. A měla ji i ona.


V La Rivage se Tea vypařila z lodi tak rychle a nenápadně, že to ani kupec nepostřehl. Poté, co zjistil, že neznámý mladíček ve fialovém zmizel, úlevně si sedl na nejbližší sud a znovu si otřel pot z čela, který mu tam vyrazil pokaždé, když si na nebezpečného mladíka vzpomněl. A byl rád, že je pryč.

Tea se mezitím proplétala mezi lidmi v přístavu a usilovně pátrala po nějaké lodi, která by ji odvezla přes Úzké moře do Araluenu.

Na konci mola stála loď, do které nastupoval různorodý zástup. Ženy, děti i muži. Všimla si, že to organizuje mladík, tak v jejím věku, a pomáhá starším lidem na loď.

Postavila se za čekající a počkala, až na ni přijde řada. "Kam jedete?" zeptala se.

Mladík se na ni usmál. "Tohle je araluenská loď, cizinče."

"Mohli byste mě vzít na palubu?"

Mladík viděl, jak se rty pod kapucí usmály. Trochu ho znervózňovalo, že té drobné postavě ve fialovém plášti nevidí do očí, ale věděl, že by nebylo moudré si toho mladého cizince rozhněvat. Kuše přes jeho pravé rameno dávala najevo, že ví, jak ji má použít.

"Jistě," kývl.

Tea mu při procházení kolem něj vtiskla stříbrňák do ruky. "Viděl jsem, že platí všichni. Nemusíš dělat výjimku," šeptla směrem k němu a odměnou jí byl úsměv.

Tea zůstala na palubě, na rozdíl od většiny cestujících, kteří radši sešli do podpalubí. Pochopila, že tahle loď funguje jako přívoz. A byla ráda, že štěstí při ní zatím stálo.

Tušila, že náskok před ostatními Genovesany nebude veliký. Věděla, že je to tak půlden. Maximálně den.

Smutně se usmála. Jenže i ji zatím čekala ještě dlouhá cesta.


"Tři dny na koni?" vyhrkla překvapeně.

Hospodská se usmála. "Není to zrovna blízko, mladíku."

Tea se napila chlazené vody a snědla další sousto pečeného vepřového. Pomalu žvýkala. "Děkuji vám, je to výtečné," usmála se na ni a hospodská od cizince ve fialovém odspěchala, ale neopomněla mu věnovat úsměv. Nebyla sice spokojená, že si nechal kapuci na hlavě, ale na druhou stranu byla zvyklá… v přístavním městě se do hostince dostávali různí lidé.

"Na koni neumím," zamumlala si pro sebe Tea. A vůbec se jí to nelíbilo. Znamenalo to, že pokud nesežene odvoz, bude muset jít třídenní cestu pěšky. A to by mělo jediný výsledek - že její otec a jeho přátelé se dostanou k Araluencům dřív, než to ona dokáže i s denní náskokem. Doufala, že bude existovat něco, čím by se přepravovali obyčejní lidé na větší vzdálenosti.

A měla pravdu.

Když vyšla z hostince a jala se pátrat po něčem takovém, podařilo se jí sehnat povoz do Whitby. Léna, které sousedilo s tím Redmontským.

Zase byla o něco blíž.

Oči se jí začaly klížit, jakmile kočí vydal povel k výjezdu. Opřela se o rámování povozu a štěbetání lidí, kteří jeli s ní, ji ukolébalo ke spánku.

---------------------------------------------------------------------------------
Co se bude dít příště?
Tee se podaří najít Halta s Willem. Jak to bude probíhat? A uvěří dva hraničáři jejím slovům, nebo je bude muset přesvědčit?

Doufám, že se Vám to líbilo. =)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 24. srpna 2011 v 20:14 | Reagovat

Líbilo se mi to moc,je to super:) Těším se na další kapitoly:)

2 Reny DítkoRájová Reny DítkoRájová | 26. srpna 2011 v 11:18 | Reagovat

Super, moc pěkné :)
Moc se těším na další díly :)
Jsem zvědavá jak na Teu zareagují Will a Halt...
Mimochodem, už začínám pracovat na 3. kapitole Hraničářky :) Ovšem co se týče té 2. kapitoly -  tu jsem taky začala dělat v červnu a dokončila ji až v srpnu, takže nic neslibuju :D Ale budu se snažiti :)

3 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 27. srpna 2011 v 15:20 | Reagovat

Juchů už se těším na další díl :d

4 Fluffy Fluffy | 27. srpna 2011 v 20:46 | Reagovat

Děkuju za chválu. =)
A pevně doufám, že třetí kapitola bude během zítřka. =)

5 incompertus incompertus | 28. srpna 2011 v 14:12 | Reagovat

Je to super...těšim se, jak to bude dál:)

6 Casion twoje SBééééééééééčko!!! Casion twoje SBééééééééééčko!!! | Web | 28. srpna 2011 v 14:54 | Reagovat

pripájam sa k pozitívnym ohlasom, kapitola bola moc pekná :D dej sa nám zaujímavo posúva a ja sa už teším ako sa Tea stretne s našou známou trojicou :D

7 Radusch Radusch | Web | 30. srpna 2011 v 11:48 | Reagovat

Výborné pokračování, opravdu skvěle napsané ;) Taky se těším, až se Tea setká s Willem a Haltem, jestli jí budou věřit :) Už se moc těším na daší kapču ;)

8 já | 30. srpna 2011 v 20:27 | Reagovat

těším se na další díl....moc pěkné

9 Avalon Avalon | 18. srpna 2013 v 10:02 | Reagovat

Vážně nádherně napsané! Jsi fakt talent! :D Teda nechápu, jak dokážeš tak hezky popisovat i do nejmenších detailů... Obdivuhodné! :) Už se těším na další kapitolu :D

10 Lucie | Tess Lucie | Tess | 5. července 2017 v 21:48 | Reagovat

Pěkně napsaná kapitola. Líbilo se mi, jak Tea zaplatila tomu mladíkovi a pak byla hodná i na tu hospodskou. Já vím, jsou to jen detaily. Jenže z takových detsilů se přece skládá každý příběh 😊.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama