Hra o čas - 1. kapitola

19. srpna 2011 v 17:35 | Fluffy |  Hra o čas
Nebylo tomu tak dávno, co Halt svým dvěma mladým přátelům v Clonmelu vyprávěl, kdo jsou muži v matně fialových pláštích. Nájemní vrazi, kteří dokáží svou oběť zabít hned desítkami způsobů. Když dostanou zaplaceno, jsou schopni vykonat téměř vše - city a vazby mezi lidmi je nezajímají.
Ale co když se vousatý hraničář přece jen v něčem spletl?
Co když ve velkém přístavu v Toskanu - Genovese - funguje vše na principu klanů a krevní msty?
Naši tři přátelé zabili všechny Genovesany, kteří spolupracovali s Tennysonem. Jeden z nich byl však výše postavený, také z vrahů přežil nejdéle - Bacari.
Zpráva o jeho smrti dorazí jednoho dne do Genovesy, kde se jí ihned ujímá jeho horkokrevný mladší bratr. Touží po pomstě - a velmi důkladné. Kromě Halta, Willa a Horáce se chce pomstít i clonmelskému králi Seanovi.
Naši přátelé by neměli moc velkou šanci, kdyby je někdo nevaroval. A teprve teď začíná hra o čas.


1. kapitola - Rozhodnutí z minulosti

Otevřely se dveře a do domu se vehnal chlad přicházející zimy. Příchozí za sebou zabouchl a temně fialový plášť pověsil na jeden z volných háčků.

Pevným krokem vešel do světnice a pozdravil se s muži, kteří seděli kolem velkého dubového stolu.

"Jsem rád, že jste přišli," poděkoval jim, jen co zasedl do čela na velkou židli. Ihned přispěchala tmavovlasá dívka a postavila před něj sklenici se svařeným vínem. "Děkuji ti, má milá. Už si můžeš jít lehnout."

"Jistě, otče," kývla dívka.

Co nejhlasitěji vydupala schody nahoru a pak tak tiše, jak dovedla, se schovala do nejbližšího stínu - aby měla výhled na celou místnost.

Nestávalo se často, že se sešly špičky genoveského podsvětí - a zvlášť, když to organizoval její otec.

"Přátelé," oslovil je, "jak jistě víte, před rokem odešli za prací tři z nás do Hibernie. A ani jeden z nich se nevrátil."

"Signore Bacari, kam tím míříte?" zamračil se muž po jeho levici.

"Můj bratr," odpověděl jednoduše.

Všichni se zatvářili chápavě. Nestávalo se často, aby se v organizacích, jako byla ta v Genovese, udržovala rodinná pouta. Často se sourozenci vraždili mezi sebou, aby získali lepší postavení v klanech… Ale Bacarijští dokázali neuvěřitelné. Oba bratři se spojili a vydobyli si uznání společně. Přineslo to ovoce - mladší z nich velel cechům a teď je nabádal k jedinému.

K pomstě.

"Vendetta,*" spokojeně se zatvářil pořízek nalevo a zhluboka si přihnul ze sklenice.

"Vím, že to nebývá naše práce, přátelé," ujišťoval je Bacari, "ale s ním zemřeli i Luciano a Marisi."

Od druhého konce stolu se ozvalo zalapání po dechu. "Luciano… byl náš nejlepší střelec."

"Já vím. A nelíbí se mi to o nic víc než tobě, Paolo," povzdechl si. "Z hibernského království se k nám dostaly zprávy, kdo za tohle může. Stačí jen pořádně naplánovat strategii."

Dívka se zvědavě nahnula, aby viděla otci do tváře. Smrt jejího strýce ji nikterak nezasáhla, nikdy ho neměla ráda. Nesnášela jeho a otcovu práci, nelíbilo se jí, že zabíjí lidi. Podle, zezadu, nevinné… semkla rty do úzké čárky. Stejně jako to udělali s její matkou.

"Clonmelský král Sean," začal vypočítávat na prstech, "a tři Araluenci."

Araluen? vykřikly její myšlenky. Kolem srdce se jí sevřela ledová ruka. Její matka pocházela z východního břehu tohoto ostrovního království. Když byla malá, vyprávěla jí o tom, jak krásné to tam je. Nikdy se tam nepodívala a přesto věřila, že je víc Araluenkou než genoveskou vražedkyní.

Sevřela dlaně v pěst.

"Dva muži v podivných pláštěnkách a rytíř. Říkalo se mu Jitřní bojovník," opovržlivě ohrnul rty. "Většina z vás ho bude znát jako rytíře Dubového listu."

A opravdu většina z nich souhlasně kývla. Galika sousedila s Toskanem - i do tak vzdálené oblasti, jako byla Genovesa, se dostaly zvěsti o mladém rytíři, který porážel zpupné šlechtice, jako by to byli hadroví panáci.

Koneckonců Genovesa byl poslední velký přístav před dlouhou pustinou a ještě nebezpečnějším Asaranjanským kanálem. Všechny obchodní lodě končily svou plavbu tady - takže všechny novinky se sem dřív nebo později dostaly.

A to ani nemusíme připomínat, že genoveské podsvětí bylo velmi rádo informováno co nejdříve.

"Chcete pomstu, to je celkem jasné, signore Bacari," promluvil vysoký světlovlasý muž, "jak to chcete provést? Ten muž je obdivuhodný bojovník. A clonmelský král bude hlídán, nemá dědice."

"Nechám to na vás, pánové. Věřím vám, vím, že svoji práci zastanete skvěle - ale nikoho do toho nenutím, je to zcela dobrovolné," pokrčil rameny.

To je celý on, pomyslela si dívka kysele. Nechá za sebe pracovat jiné a sám si vybere ten nejlehčí cíl. Proč by měl něco plánovat, když mají všichni stejný výcvik - a zodpovídat za ně? To ani náhodou.

"Víte, že s vámi půjdeme, pane," kývl mladíček po boku toho světlovlasého.

"Má někdo zájem o určitou oběť, přátelé?"

Rozhovor se rozproudil, muži se překřikovali - vybírali si a hádali se. Nejeden z nich vytáhl na svého druha dýku. Nakonec si je ovšem přece jen rozdělili. Do Araluenu putovalo šest mužů. Do Clonmelu další dva a… signor Bacari.

"Je vás tu dost, abyste udrželi pořádek ve městě, Paolo," obrátil se na svého pobočníka, "dohlédni na to."

"Jak si přeješ, Giacomo," kývl Paolo.

Giacomo Bacari se na všechny přítomné usmál. "Výborně, pánové. Zítra večer se tu znovu sejdeme a domluvíme se na detailech."

"Signore Bacari?" ozval se pořízek, zatímco si ze stolu bral svůj široký klobouk s peřím.

"Ano, Gianni?" obrátil svůj pohled k sedícímu muži.

"Začíná zima, můj pane. Nebylo by jednodušší počkat do jara?" navrhnul nesměle.

Bacari třískl pěstí do stolu. "To ani náhodou," rozohnil se náhle, "ti dva v těch zpropadených pláštěnkách budou mít ve sněhu mnohem menší šanci se skrýt."

"Stejně tak ale my, signore," namítal.

"Ale my se umíme pohybovat ve městech, příteli," věnoval mu úsměv - byl podlý, naprosto bez emocí.

"To máte pravdu," uculil se Gianni a hned se cítil o něco bezpečněji.

Bacari se rozloučil se všemi a vyprovodil je do chladné noci. Dívka vklouzla za dveře a po špičkách přeběhla do své ložnice, tam se rychle svlékla ze šatů, oblékla si jen bílou tuniku, ve které spávala, a okamžitě se zavrtala do peřin.

Stihla tak tak zavřít oči, když se do pokoje vloudil proužek světla, jak její otec nesl svíci. Postavil ji na parapet u okna a klekl si ke svojí dceři.

Pohladil ji po tmavých vlasech. "Dobrou noc, Tereso," zašeptal.

Ovládla se, aby nesemkla rty. Nenáviděla, když jí tak někdo říkal. Nesnášela celé svoje jméno - Teresa Anna Bacari. I když Anna bylo po její matce, nikdy se s tím nedokázala smířit. I maminka jí odmala říkala Tea. Jako zkráceninu obou jmen.
Když si sebou odnesl svíčku a ona slyšela, jak se ukládá ke spánku, odkopla přikrývku, vstala a začala rázovat po pokoji jako lev v kleci.

Ruce se jí třásly a ona věděla, že by měla něco udělat. Že by neměla dopustit, aby se těm třem Araluencům pomstili. A taky hibernskému králi.

Už jen kvůli matce. Do očí jí vyhrkly slzy.

Anna byla v diplomatické delagaci, která do Toskana zavítala před dvaceti lety. Vydali se do Genovesy vyjednat podmínky pro araluenské lodě - ale vedení města mělo celkem jiné plány, než si pouštět do přístavu cizí loďstvo. Najalo si nejlepší zabijáky, aby se o poselstvo postarali - věděli, že z toho nebude válka. Města v Toskanu měla vlastní samosprávy a tak malá delegace nemůže nikomu chybět, byla obchodního rázu.

Giacomo Bacari byl jedním z nich, společně se svým bratrem a dalšími. Bez špetky svědomí sprovodili ze světa postupně jednoho Araluence za druhým. Až na mladou dívku. Té hrdlo podříznout nedokázal.

Unesl ji do svého domu a téměř přinutil, aby se za něj provdala. O rok později se jim narodila dcera, jediné světlo v životě utrápené mladé ženy.

Tea vyrůstala ve dvou odlišných světech. S prací svého otce a s minulostí své matky. Byla na ni fixovaná, milovala její příběhy o nádherných loukách, statečných rytířích araluenského dvora a až později pochopila, jak moc její matka byla odvážná a silná.

Až v tu noc, kdy viděla, jak dýka jejího strýce vykonává spravedlivý rozsudek za její činy.

Anna byla kurýrkou. Celou dobu, kterou strávila v Genovese, podávala zprávy o místním podsvětí zpátky do svojí vlasti.
Před dvěma roky na to ale přišli. Neexistoval jiný trest, než který byl vykonán.

Ani nevykřikla, vzpomněla si Tea a v jejích očích se zračil, kromě slz, obdiv. Za tohle nenáviděla otcova staršího bratra a neměla ráda ani svého otce, že tomu nezabránil.

A rozhodla se. Těm mužům v pláštěnkách a rytíři vděčí za hodně. To oni pomstili smrt její matky. Věděla, že by měla splatit svůj dluh a varovat je.

Zalezla si zpátky do peřin, podivně uklidněná tím rozhodnutím. Počká… zítra by měla být poslední porada, potřebuje znát spoustu detailů.

Povzdechla si.

"Nedovedu si to představit," zašeptala, "určitě to bude těžší, než plánuju."

Věděla, že se zítřejším západem slunce začne hra o čas. A o životy mužů daleko odtud.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co se dozvíte příště?
Zjistíme, že ačkoliv je Tea po matce loajální a nechce mít s prací svého otce nic společného, má jeho geny v krvi a nemůže zabránit tomu, co ji naučil a kde vyrůstala. A také začne její strastiplná cesta do Araluenu - hledat tři neznámé muže, kterým chce poděkovat a zachránit život.

* Vendetta - Krevní msta, hojně používaný výraz spojený s italskou mafií, kterou jsem zde použila jako paralelu pro genoveské klany.

Přidávání dalších dílů záleží na mojí múze a taky na Vás, jaký o to budete mít zájem. Pevně doufám, že se Vám to líbilo a vydržíte první dvě kapitoly, než se Tea setká s Willem, Haltem a Horácem. =) Děkuju dopředu za komentáře. =)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Reny DítkoRájová Reny DítkoRájová | 20. srpna 2011 v 10:54 | Reagovat

Wau! Suprová povídka :) Tea je dost ozvážná se se chystá k něčemu takovému... Je mi líto její matky i Tey samotné... jsem zvědavá na další díl :)
Doufám že Willa, Halta a Horáce najde :)
A mimochodme, 2. kapitola Hraničářky už čeká u tebe v mailu :)
Koukám, že jsme se obě rozhodly psát o odvážných dívkách :D Jen mě tak napadlo... co to trošku spojit... ne blbost :D Narušilo by nám to obě příběh :D Ale rozhodně pokračuj :) Moc se těším na další díl :)

2 Fluffy Fluffy | 20. srpna 2011 v 14:24 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za chválu. =) Přišel nápad, tak to muselo ven. =D
Všechny tři najde, to slibuju! =D
Tak spojit... až to dopíšeme, tak si třeba můžeme sednout a vymyslet společně pokračování. =D Uvidíme, jak to dopadne. =D
A já se jdu vrhnout na Hraničářku. =)

3 Reny DítkoRájová Reny DítkoRájová | 20. srpna 2011 v 18:14 | Reagovat

Už tam máš tu opravenou kapču :)

4 Casion twoje SBééééééééééčko!!! Casion twoje SBééééééééééčko!!! | Web | 28. srpna 2011 v 14:26 | Reagovat

chválim!!! okrem toho že je to skvele a prepracovane napísané, má to veľmi pekný a originálny dej.. dúfam, že bude pokračovanie rada by som si ho prečítala...

5 Radusch Radusch | Web | 30. srpna 2011 v 11:39 | Reagovat

Opravdu skvělý začátek jistě zajímavé povídky, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet, jdu na druhou kapču :D

6 AlysonE. AlysonE. | 5. ledna 2012 v 17:56 | Reagovat

pěkný a originální příběh, asi si přečtu pokračování ... jen mi trochu ze začátku vrtalo hlavou proč by se měl Sean, Halt, Horác a Will bát když po nich půjde Bacariho bratr - což jsem vzápětí pochopila když jsi zmínila počet vrahů.

Holky mají asi podobné nápady :D
i já bych chtěla napsat knížku ;), nebude mít teda nic s Hraničářem, ale hl. hrdina je taky dívka :) - HU mě ale inspiroval dobou

7 Tammi Tammi | 25. května 2013 v 13:08 | Reagovat

Je to super !!! Teprve dnes jsem měla čas si přečíst tuhle krásnou povídku a jsem ráda, že jsem si ten čas udělala.:P Stálo to za to. :P
Těším se na druhou kapitolu a doufám, že bude stejně dobrá jako první. :P

8 Avalon Avalon | Web | 11. srpna 2013 v 19:41 | Reagovat

No ty vole! To je fakt Ú-ŽAS-NÝÝÝ! Fakt není co vytknout, uplně super nápad a báječně napsané, jdu hned číst dál! :D

9 Lucie Lucie | 5. července 2017 v 21:19 | Reagovat

Jsem ráda že se s tvojím talentem dělíš i s náma! Povídka zatím vypadá ůplně bezvadně. Jdu na další kapitolu. 😉

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama